Když mi umřel pes

Pátek, 12. srpen 2016

Každý, kdo má psa si někdy představil, jaké to bude, až jednou odejde. Když se člověk rozhodne, že bude svůj život sdílet se zvířaty, musí s tím počítat. Jaké to ale je, když ten den skutečně nastane? Můžete se na ten okamžik připravovat sebevíc, ale nepřipravíte se na něj nikdy.

Nečekané úmrtí psa

Našemu psovi byl teprve rok a půl. Den před tím, než zemřel, jsme byli na výletě. Celý den byl veselý, hrál si, nic mu nebylo. Den jako každý jiný. Ráno ho můj muž našel v boudě. Měl nafouklé břicho a pod tlamou kaluž krve. Už když jsem slyšela, že se vrací nahoru po schodech, říkala jsem si, co se stalo. Když mi to řekl, nevěřila jsem. Není přece možné, že jednoho dne je pes naprosto zdravý a ráno ho najdete mrtvého. V pyžamu a bosa jsem běžela ven. Seděla jsem u něho, dokud za mnou nepřišel muž s naším půlročním synem. Následujících pár hodin mám jako v mlze. Veterinář nám po telefonu řekl, že se našemu psovi patrně přetočil žaludek. U velkých plemen typu Bernského salašníka je to prý běžné.

 

 

Kéž by mě pes zase něco roztrhal

Nevím, zda je možné popsat, jaké to je, vynášet svého mrtvého psa z jeho boudy. Tak dobře znáte každou část jeho těla. Jeho tlapky, které vám dával, když žebral o jídlo, jsou najednou studené a bezvládné. Hladíte ho po čumáku, dáváte mu pusy a on vás už nechce olíznout. Tak moc si přejete, aby zase něco rozkousal, aby vyhrabal díru na zahradě, vytahal kytky. Za každou věc, která vás rozčilovala, byste dali jmění. Jen aby tu znovu byl, vrtěl ocasem a měl ten svůj nepřítomný pohled.

Hlavou se vám honí myšlenky, která vás doprovází ještě dlouho. Netrpěl? Nebál se? Proč nezakňučel, abychom věděli, že je mu zle a byli s ním? Věděl, že ho máme rádi? Musel to přeci vědět.

Když jsme ho pohřbili, odjeli jsme pryč. Pryč z domu, ze zahrady. Někam, kam bychom ho stejně nemohli mít sebou. Ať se podíváte kamkoli, všude ho vidíte sedět, spát nebo se jen tak povalovat a zahlížet na vás. Když si později opravdu uvědomíte, co se stalo, najednou nevíte, co dělat s jeho miskou, pelíškem…. Nedokážete si představit, že byste měly dát jeho věci pryč, tak je necháte přesně tak, jak je nechal on. Nevím, jak dlouho tak u nás zůstanou, ale zatím jsem nedokázala ani uklidit nedojedené granule.

Říká se, že když vám umře pes, nejlepší je, pořídit si co nejdříve nového. Já si ale nedokážu představit mít jiného. Nechci ho nahrazovat, už z úcty k jeho památce. Jeho ztráta bolí stejně, jako když vám odejde nejlepší přítel. A je jednoduché proč. On byl náš nejlepší přítel.

autor článku: Pavla Zemínová

Počet přečtení tohoto článku: 8573

Zpět na výpis

  • Pepik

    24.02.2017 10:17:27

    pepa napsal(a):

    Mě umřel pejsek před měsícem, bylo to hrozné, byl celý můj život, nejhorší bylo, že jsem ho chtěl zakopat na zahradě u rodičů, ale nakonec jsem nemohl, takže jsem musel řešit co s ním, pak mi kamarádka dala kontakt sem www.krematoriumzviratcl.cz, a nechal jsem ho u nich :-(

  • Zemřela nám nejlepší kamarádka a přítelkyně

    24.01.2017 17:30:52

    marcu napsal(a):

    Paní Zemínová,právě jsem dočetla Váš příspěvek a přes slzy nevidím.Nám odešla do psího nebe naše nejlepší kamarádka a přítelkyně Terrynka.Přesně,jak píšete její ztráta bolí,jako ztráta nejlepšího přítele.Nemužeme se s jejím odchodem vyrovnat a přijde mi,že to snad nepřestane bolet.Nechceme,ale zustat bez pejska,není to tak,že jí nahradíme jiným-naší Terrynku nenahradí-ale budeme se opět snad radovat z jejího dovádění a přijímat a dávat jí lásku.Nenahradí nám Terrynku,na tu nikdy nezapomeneme,ale bude u nás štastná,tu stejnou lásku,jako jsme dávali Terrynce,dáme i jí a strašně moc toužím po té čisté,nefalšované lásce,kterou může dát akorát pejsek.Cítím s Vámi a přeji hodně štěstí Marcela

  • Smrt :'(

    28.09.2016 11:58:52

    pajinaks napsal(a):

    Docela mám strach až umře náš nejlepší pejsek neinteligentnější nejkrásnější,nejdokonalejší,nejposlušnější,nejmazlivý <3
    Milujeme ho nadevše je mu 16 let a už chřadne nevyskočí chodí se mu těžko spí a spí.... :'(:_/ :-( :-( :_( :( 8-}

  • 21.08.2016 18:07:58

    Martina ❤ napsal(a):

    ...každý kdo má psa se té chvíle bojí a představovat si jí nechce - můj pes se mnou strávil opravdu kus života - celých 19 let - a i to bylo moc málo... pořád mi chybí a pořád se mi chce brečet, i teď když o něm píšu mám slzy v očích... nikdy to nepřebolí... já jsem si druhého - vlastně třetího psa pořídila, ne jako náhradu, ale jako nového přítele k nám zbylím a musím říct, že jsem toho nikdy nelitovala a jsem šťastná, že jsem se tak rozhodla... Tománka jsem pohřbila sama, se vším co mu patřilo - balonky, misky, kšírky, vodítko, pelíšek - chtěla jsem, aby měl svoje věci u sebe a nikdo mu je nevzal... píše se mi to dost těžko, už brečím naplno, ale podělit jsem se s vámi chtěla... Martina

  • -- bez nadpisu --

    13.08.2016 19:51:12

    Lenka napsal(a):

    :( Už je to 7. roku co mě umřel můj milovany Bleček. 8-} Nechtěla jsem žít moc to bolelo pelíšek a hračky jsem schovala . Hrobeček ma na zahradě chodím za nim a stale brečím i když mam Timečka. :-( Vždyt to byl člen mojí rodiny. Blečku miluji tě. :(

Celkem záznamů: 7
|< << 12 >> >|

Top inzerát

Velký knírač - štěňata

Velký knírač - štěňata

Plemeno : Knírač velký
Pohlaví : ne
s PP : ano

Chovatelské stanice

Airedales ♥ "Of Lussyland" ♥
Kraj: Stát: Slovensko
Okres: Stát: Slovensko
ANERIKO
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Kolín
BUGSY
Kraj: hlavní město Praha
Okres: Praha-město
Chovatelská stanice Alwaro FCI
Kraj: Stát: Polsko
Okres: Stát: Polsko


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace