Psí příběh "Andělské oči"

Pondělí, 24. prosinec 2012

Leoškovi se neustále honilo hlavou jedno a to samé. Nedokázal pochopit, co se stalo a proč se to stalo. Vlastně si toho ani moc nepamatoval. Ten den byl velmi zvláštní. Jeho dvounohá kamarádka, se kterou byl tak dlouhou dobu, toho dne nemohla vstát. Bál se o ni. Moc se o ni bál.

Nemohl ji dlouho probudit, přitom vždycky, když ji šel přivítat do nového dne, otevřela svoje andělské oči, které tolik miloval, pohladila ho a pochválila, že ji tak krásně vítá. Pak společně posnídali a šli na procházku. Tentokrát ale nic. Rozhodl se tedy volat o pomoc. Štěkal na sousedy tak hlasitě a dlouho, že pomoc nakonec opravdu přišla. Přijeli divní lidé, jeho kamarádku naložili na zvláštní postel, kterou pak odnesli pryč. Pak ji už neviděl. Bylo to tak dlouho.

 

Sousedka byla sice také moc hodná, ale ne tolik, jako jeho kamarádka. Dávala mu jíst a chodila s ním ven, ale budit ji nemohl, to měl zakázané. Jednoho dne mu tedy došla trpělivost a rozhodl se, že už čekat nebude. Rozhodl se najednou a také jednou provždy. Bude ji hledat!

 

Využil procházky, čekal, až bude puštěný z vodítka a pak vzal tlapky na ramena. Utíkal a utíkal. Pak už neslyšel ani volání. Najednou byl sám venku. To se mu ještě nestalo. Zastavil se a zkoušel najít nějakou stopu. Nic. Ale nevzdával to. Prostě šel. Kolem byli lidé, ale naštěstí si ho nikdo nevšímal. Měl tolik práce s hledáním kamarádky. Došel až k silnici, kde se to jen hemžilo auty, musel ji přejít. Nevěděl jak, trochu se i bál. Ale jeho touha vidět zase ty andělské oči byla tak silná, že strach nebyl tak velký. Proto se také rozhodl rychle utíkat. Pak ucítil náraz, moc to zabolelo. Ležel na zemi a sténal bolestí. Pokoušel se i vstát, ale nešlo to.

 

Nakonec se mu to podařilo, musel, žádná pomoc nikde nebyla. Utekl tedy od silnice a schoulil se v křoví, když byl dostatečně daleko. Všechno ho bolelo, nemohl se udržet na tlapkách, nevěděl, co bude dělat. Sebral ale nakonec veškerou sílu a šel dál. Začal foukat silný vítr a z nebe se na zem sypal sníh. Že studí do tlapek, vůbec necítil. V dálce viděl domky a rozhodl se jít blíž, stále doufal, že potká svou kamarádku s andělskýma očima.

 

Došly mu síly, i když byl už tak blízko. Bolest byla tak silná, že mu nedovolila jít dál. Schoulil se pod hustým porostem a vysílením usnul. Ze spánku ho probudil štěkot a pak i lidské hlasy. Ale nebyl schopný utéct, podívat se, nic. Jen odevzdaně ležel. Čísi ruce ho zvedly a někam nesly. Pak ví, že jel autem. Pak už nic. Probudil se až v kleci. Vyděšeně se díval kolem sebe, bolest ale nebyla tak silná. Prohlédl si ovázanou tlapku a podivil se divné hadičce, která mu vedla od tlapky. Ale opět usnul.

 

Ta zvláštní klec mu vadila, ale na druhou stranu, bolest ustupovala, už ji vlastně skoro necítil. Zotavoval se rychle. Měl jídlo i pití, občas se mohl venku projít. Lidé kolem byli moc hodní.

 

Pak se stalo něco zvláštního, přišli další lidé. Někam ho odváděli. Nebránil se, určitě ho chtěli vzít za jeho kamarádkou s andělskýma očima. Pokorně šel tedy s nimi. Jenže po krátké cestě v autě se zase ocitl v kotci. Zůstal sám, kolem byla spousta psích kamarádů, kteří stále někoho vyhlíželi. Bylo mu k pláči.

 

Venku připadl další sníh, byla mu zima. Lidé tu byli hodní, měl i boudičku, kam se mohl schovat, ale stesk a žal se nedaly vůbec zvládnout. Často si také vyčítal, že tak hloupě utekl. Bůh ví, kde teď jeho kamarádka je.

 

Přišel další den, dostal jídlo a vodu. Věděl, že pak půjde na procházku a bylo mu dobře s jedním psím kamarádem Čertíkem, který si Leoška velmi oblíbil. Na procházkách si spolu hráli, to zapomínal na všechno špatné. Moc se na to těšil.

 

Leošek už začal být i trochu nervózní, ani netušil pořádně proč. Možná proto, že se nějak protáhlo čekání na oblíbenou procházku s kamarádem Čertíkem. Už měli být už dávno venku. Pobíhal po kotci a poštěkával. Netušil, co se v něm odehrává. Když v tom spatřil něco neuvěřitelného. Postavil se na zadní nohy a předníma se opřel o drátěnku, aby lépe viděl. Nepletl se! Spatřil známé andělské oči! Byly tu, šly přímo k němu. Byly zalité slzami, ale moc dobře poznal právě ty nádherné oči, které patřily jeho skvělé kamarádce.

 

Leošek byl šílený radostí. Nikdy se tak necítil. Nevěděl, jestli má štěkat, sedět, běžet, tak dělal vše dohromady. Pak se otevřely dveře kotce a on spočinul své kamarádce v náručí. Plakala a hladila ho. Samým štěstím by ji snad snědl. Vítali se dlouho.

 

Kamarádka se pak chystala ho odvést. Ale, musel se rozloučit s Čertíkem. Utíkal k jeho kotci a radostně vrtěl ocáskem. Tlapičkou ho chtěl přes drátěnku alespoň pohladit. Čertík měl sice radost také, ale zároveň mu bylo tak smutno. Zaštěkal na rozloučenou. „Kamarád? Má krásné jméno a vůbec je celý hezký!“ pochválila Čertíka kamarádka s andělskýma očima. Položila ruku na drátěnku a tiše se dívala na to smutné stvoření, které upíralo oči na Leoška. Chvíli tak vydržela a pak se rozhodla.

 

Konečně jeli domů autem. Čertík se nemohl dočkat nového domova. Žádný nikdy neměl. Leošek vedle něj nepřestával radostí vrtět ocáskem. Šťastnější snad nikdy nebyl. „Budeme mít krásné Vánoce,“ prohodila při pohledu na šťastné psy kamarádka s andělskýma očima.

 

Autorka: Naďa Kučerová

autor článku: Naďa Kučerová

Počet přečtení tohoto článku: 6141

Zpět na výpis

  • -- bez nadpisu --

    26.03.2015 08:09:44

    HJT napsal(a):

    Je to moc dojemné a hezké :)

  • -- bez nadpisu --

    09.11.2014 10:53:57

    Deniska napsal(a):

    Já jsem se u toho dokonce rozbrečela,je to opravdu krásné a Leošek je skvělí pes který pomohl své kamarádce je to náherný příběh o statném pejskovi. :_( :-) Překrásné

  • -- bez nadpisu --

    16.10.2014 15:18:12

    Akíčita napsal(a):

    Ten příbeh je strašně dojemný, málem jsem se rozbrečela...Bohužel takových psích příběhů se šťastným koncem je strašně málo a mnohem víc je těch, které končí už tam, kde pejska srazilo auto anebo v tom útulku:-( Sama jsem měla až do předloňska pejska z útulku, týraný chudáček, ale časem z něj byl ten nejlepší kámoš, mazel, hlídač - nejvděčnější stvoření na světě....Vzít si týraného a nemocného psa chce jistou dávku sebezapření, ale to, co člověk naoplátku od něj získá se penězi nedá zaplatit. Moc se mi po tom našem chlupáči stýská...

  • ReRe: Arníček

    05.01.2014 21:50:09

    Betty-Sisi napsal(a):

    Ach to snad ne, takový sv**ě! 8-}
    Je mi z toho prostě nanic. Ach jo. Lidi myslí jen na sebe, všechno živý by zahubili a oni chtějí vládnout světu! Vždyť i pes by dokázal líp všechno uspořádat! Ten ti zůstane věrný a bude tě mít rád, ale prostě člověk se na něj kdykoliv vykašle- klidně bez nějakého špatného svědomí. My sice máme Betty venku, ale ta má boudu dvakrát vycpanou molitanem a všem možným, aby jí bylo teplo- bohužel ten blbeček (:D ) si to všechno vytáhl, takže molitan při dešti zplesnivěl a má jen plachtu, no... Její chyba. Už mě nebaví jí to tam pořád upravovat!!!
    Jinak chodíme každý den ven... A člověk zhubne za týden nejmíň tři kg, jestli má být naše výsost Beťulka spokojená!!! >:-(

  • Re: Arníček

    09.01.2013 23:12:11

    Terka napsal(a):

    Jarka (04.01.2013 20:01:43) napsal: Umřel mi kamarád, sousedův setr Arník. Byl to smutný pes, protože jeho rodina k němu neměla žádný vztah. Arník žil celý život na zahrádce a v létě i v zimě byl pořád v boudě i za největších mrazů, kdy se jeho rodina hřála v domku u kamen.Neznal co je procházka, jídlo měl jednou denně ve 2O.OO granule.Byl věčně hladový a jedl i suchý chleba. Celé víkendy byl sám, protože jeho rodina odjížděla pryč a on zůstával opět sám .Když se v neděli vrátili ani si ho nevšimli a jenom prošli do domku a byl zase sám. Nikdo si s ním nehrál a když byli v létě na zahradě pod slunečníkem, dostával jenom strohé povely: Kde je tvoje místo Arny?V poslední době ho už hodně bolely nožičky byl hodně nastydlý od minulé zimy, kdy byly velké a dlouhotrvající mrazy. Hodila jsem jim do schránky dopis ,kde jsem je upozorňovala na Arníkův stav a doporučovala návštěvu veteriny.Bohužel jenom se tomu smáli. Před Vánoci Arník venku upadl, ale zase se vzchopil, nechtělo se mu umřít, věděl, že když nebude moci chodit nechají ho utratit. Když jsem přijela po Novém roce už tam Arníček nebyl a na zahradě je kupa čerstvě vykopané hlíny ve tvaru hrobu. Arníček opustil jeho smutný život a samotu, kterou jsme mu rozptýlili jenom my sousedé za plotem. Buď sbohem kamaráde,Nezapomenu.Ta Arníkova rodina se jmenuje Syřišťovi Praha 9 Běchovice ul. K železnici.:_(


    To je mi strašně líto. :(
    Někteří lidi jsou bohužel takový a pořídí si psa jenom aby mohli říct, že toho psa mají. :(
    Něco podobného jsou i naši sousedé, Taru nechali venku jenom tak přes silvestra. Chudinka z toho byla celá vyděšená.:-(

    Takovéhle lidi já prostě nepochopím :(

Celkem záznamů: 19
|< << 1234 >> >|

Top inzerát

Velký knírač - štěňata

Velký knírač - štěňata

Plemeno : Knírač velký
Pohlaví : ne
s PP : ano

Chovatelské stanice

Airedales ♥ "Of Lussyland" ♥
Kraj: Stát: Slovensko
Okres: Stát: Slovensko
ANERIKO
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Kolín
BUGSY
Kraj: hlavní město Praha
Okres: Praha-město
Chovatelská stanice Alwaro FCI
Kraj: Stát: Polsko
Okres: Stát: Polsko


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace