Navždy sbohem lásko

Úterý, 22. srpen 2017

Navždy sbohem lásko

Vykoukl jsi na svět 22.6 2004 s dalšími 6 sourozenci. Když jsme po ztrátě prvního pejska (Dalmatina Bena), hledali chlupatou náhradu, ihned nás zaujal inzerát na poslední tři labradoří štěňátka. Byly jste už tříměsíční neposedné kuličky a tak jsme Vás tři poslední, ihned vyrazili omrknout. Jeli jsme do nedalekých Napajedel. Na dvoře jsi běhal ty, poslední žluťásek a dva tvoji černí sourozenci. Ačkoli jsme se jeli pouze podívat, nemohlo to dopadnout jinak a byli jsme na místě rozhodnuti, si jednoho z Vás okamžitě odvézt. Nemohli jsme se ovšem rozhodnout, kterého z Vás chceme. A tak jsem si klekla a řekla jsem, ten kdo u mě bude první, je náš. A ty jsi přiběhl, chytl mě za culík a nechtěl mě pustit. Tím, jsi se stal naším novým členem rodiny. Ve skutečnosti jsme si nevybrali my tebe, ale ty nás. A my jsme tím získali toho nejlepšího parťáka a přítele do života.
Jak to tak u štěňat bývá, v noci stále kňučí a ve chvilce nepozornosti zničí vše, co jim pod zoubky přijde. Ovšem ty jsi už od malička byl úžasným. Jako štěndo, jsi po nocích netesknil a dům, ani zahradu jsi nám nikdy nezdemoloval. Jedinou škodu, co jsi napáchal, byl rozkousaný fíkus. Byl jsi prostě zlaťounký už od malička. Čas plynul a ty jsi rostl jako z vody. Byl jsi náš parťák. Chodili jsme s tebou do lesa, kde jsi měl spousty psích kamarádů, na které jsi ze zahrady dohlížel a kňučel jsi pokaždé, když tam šel některý z nich. Člověk před tebou nesměl říct slovo les, protože jsi radostí skákal, jak moc ses tam těšil. Miloval jsi vodu natolik, že jsme tě z ní nikdy nemohli vytáhnout. Občas jsi do ní i utekl z lesa přes cestu, za což jsi musel být pokáraný, neboť se to klidně mohlo něco stát. Mamka s tebou pro mě chodívala ke škole. Jezdíval jsi s námi často autem a jízdu v něm jsi taktéž miloval. Dokázal bys skočit do jakéhokoli otevřeného kufru auta. Jednou jsi dokonce skočil do auta pošťákovi.
Velmi rychle ses naučil základním povelům a já tě časem naučila i štěkej, na což jsem byla hrdá. Svůj pelíšek jsi měl v kuchyni, která vedla na zahradu, věděl jsi, že dál jak do kuchyně nemůžeš a respektoval jsi to. Vlastně jsi to respektoval vždy, když byli doma rodiče, protože já si tě naučila chodit po domě. Ty jsi vždycky poznal, kdy můžeš a kdy ne. Kolikrát jsem byla v pokoji a ty jsi mě přišel navštívit. Nenápadně a nevinně jsi nakoukl, jakože co dělám a jestli můžeš zůstat. Samozřejmě, že jsi mohl zůstat. Rodiče vždycky poznali, že jsme tě měla dole, hold chlupy jsou chlupy. Když už pro tebe schody byly náročné, čekával jsi mě nahoře na schodišti, opět zcela potichu a nenápadně a nevěřil bys, kolikrát jsi mě k smrti vyděsil. Nikdy nezapomenu na ty naše sprinty, když jsi u mě spokojeně ležel v pokoji a žužlal mého plyšáka a najednou přijeli rodiče. Kolikrát nám to málem nevyšlo. Nejdůležitější bylo zamaskovat stopy, ale jak už jsem psala, rodiče to přesto vždycky poznali. Hodně jsi se bál bouřky a petard a v těchto případech, i rodiče měli slitování a mohl jsi za mnou do pokoje. Nikdy nezapomenu na tvůj pokaždé stejný výraz, jako bys tam byl poprvé, ale to jen před taťkou, protože jsme všichni věděli, že jsi u mě pokaždé, když jsme sami doma.
Když jsi byl mladší, stavěla jsme ti menší skoky a ty jsi je skákal, později jsem toho velmi litovala, protože tvým kloubů, to rozhodně nesvědčilo a nebyl jsi žádná border kolie, která skáče. Občas jsi byl divoký, tolik divoký, že když jsem se s tebou vypravila na procházku do lesa, musela jsem se zapírat o strom, abys mi neutekl za psem. Jednou nebyl k dispozici žádný strom, a tak jsem po břichu dojela až ke psovi, ale tys byl ve psí pubertě a tak tě to vůbec nerozhodilo. Tvým oblíbeným pamlskem, byl suchý rohlík, se který sis poházel, pohrál a pak jsi ho zbaštil. Zbožňoval jsi válení a to jak v trávě, písku či ve sněhu. Písek pro tebe byl výhra, vždycky jsi v něm hrabal a písek jsi házel na mě a pak sis tam spokojeně lehl a byl jsi nad věcí, protože tě v horkých letních dnech, příjemně chladil. Často mi rodiče přišli říct, ať jdu za tebou ven, že mě voláš, přišla jsem ven a ty jsi stál mezi dveřmi, štěkal a čekal jsi na mě. Byl jsi nadšený, když jsem si s tebou šla hrát. Často jsem tě nenápadně pozorovala, co provádíš na zahradě a byl to průser, když sis mě všiml. Nikdy jsi mě nenechal odejít. Jako bys říkal, přišlas za mnou, tak tady semnou zůstaň. To víš, že jsem s radostí zůstala.

Milovala jsem na tobě všechno, ale nejvíc jsi mě vždycky dostal tím, jak jsi za mnou přišel a položil mi hlavu na klín. Byl jsi neuvěřitelný miláček.
Jednou jsi byl na procházce a tobě se zcela bezdůvodně zakousl pes do packy. Byla to pár týdenní léčba a tobě zbyla jizvička na zadní pacině. O něco později na tebe zaútočil pes, se kterým sis dříve normálně hrával a ukousl ti kousek ucha. Nikdy jsme nepochopili proč po tobě útočili. Přesto, že jsi byl několikrát napaden psy, nikdy jsi nepřestal druhé psy zbožňovat. Tyhle dva, kteří tě pokousali, jsi mohl sežrat a věřím, že by jste se velmi servali, kdyby jste se znova setkali. Když jsme přijeli k tetě, která má malého krysaříka, byl jsi nadšený. Honili jste se spolu kolem auta, ty sis lehl a nechal jsi ho po sobě skákat, nechal sis od něho dělat cokoli a neřešil jsi to. Byl jsi prostě zlaťounký.
Když jsme každý rok jeli na dovolenou, sháněli jsme ti hlídání. Jednou jsme tě museli dát do psího hotelu a věř mi, moc nám to rvalo srdce. Po návratu jsi měl tak vyštěkaný hlas a vůbec nechápeme, jak jsme ti to mohli udělat. Byl jsi domácí hafan a my jsme tě na dva týdny zavřeli do kotce. Víckrát jsme to již neudělali a vždy jsme našli jiné řešení. Co jsi také miloval, byli plyšáci. Bez něho, jako bys nebyl. Vždycky jsi měl nějakého na nějakou dobu, dokud ses nerozhodl, že ho máš už plné zuby a vycupoval jsi ho. Možná sis myslel, že ho zašijeme, ale plyšák vždycky letěl přímo do koše a tys byl obdarován novým. Bylo nádherné dávat ti nového plyšáka, protože jsi z něho měl radost, jako dítě o Vánocích.

Dala bych ruku do ohně, za to, že bys nikdy nikomu nijak neublížil. Člověk ti mohl strčit hlavu do misky a ty jsi ho olízl. Mohla jsem ti piškot vzít z pusy a ty bys mi ho dal.
Byl jsi neuvěřitelné labradoří zlatíčko. Každý si tě hned oblíbil. Byl jsi miláček všech. Každého sis dokázal získat.
Život s tebou uběhl jako voda a jak to tak bývá, přišlo stáří.
Ve svých 10 letech jsi po hrátkách s kamarádem přestal chodit na zadní packu. Veterinář ti zjistil silnou artrózu kyčelního kloubu s tím, že jediné možné řešení, je operace- tedy výměna kloubu za umělý. Veterinář nám doporučil kliniku ve Vídni s tím, že nám se vším pomůže a domluví nám to. Sám ale uznal, že v 10 letech je riziko tě operovat a on sám by do toho nešel. Operaci jsme tě nenechali podstoupit, léky zabraly jen na bolest a na packu jsi rok nešlapal. Bylo to smutné tě tak vidět pajdat, ale ty jsi nám stále ukazoval, kolik energie a síly ještě máš. Ty ses naučil s tím žít a byl jsi i přesto pořád šťastným pes.
Rok na to, jsme spolu byli venku na zahradě, já si četla a tys mi ležel u nohou. Ucítil jsi v lese psa a najednou ses postavil a jak pán sis po všech 4 packách odkráčel čenichat psy. Zůstala jsem nevěřícně hledět. V tu chvíli jsem nechápala, ale tolik jsi mě překvapil. Udělal jsi mi strašnou radost, protože od té doby jsi už po dlouhém roce pajdání, chodil zase normálně. Ano byla tam známka kulhání, ale byl to prostě zázrak. Ukázal jsi nám, jak moc silný pes jsi. Pravda je, že jsem si tě hodně rozmazlila a ty ses mě naučil lehce využívat. Ale milovala jsem tě a nevadilo mi to. Byl jsi moje zlatíčko, takže ti bylo všechno dovoleno.
Další rok a půl svého života jsi chodil normálně, a jak jsem již psala, považovala jsem to za zázrak.
V zimě už na tobě šlo vidět, že nožky pomaličku dosluhují. Nožky, nebo spíše klouby už přestaly zvládat tu tíhu těla a během pár týdnu, ses nezvládl ani postavit. Někteří lidé, by už tvé trápení tehdy ukončil. Spousta lidí nás odsoudilo. Jenomže ipřesto, že tvé nožky už neměly sílu, ty jsi ji pořád měl. Jasně jsi nám každý den dával najevo, že to zvládneme, že tady chceš pořád být. Ikdyž už jsi byl jen ležák, měl jsi pořád spousty energie a neuvěřitelnou chuť do života. Ty jsi byl prostě staříček se štěnětem v těle. Bylo to s tebou občas náročné, ale prodlužovali jsme ti život, jak jen to šlo. A jak jsem psala, ty sám jsi nám dával najevo, že tady stále chceš být, a tak jsi tady byl. Byla jsem na tobě velmi závislá a nedokázala jsem si připustit, že je ti tolik let a jednou o tebe příjdu. Ať to člověk ví sebe víc, tohle je něco, na co se nikdy nedá připravit.
V květnu se ti udělal na boku absces, který praskl a tebe moc bolel. Hodně jsi nás tehdy vyděsil. Veterinář ti udělal veškeré možné vyšetření a sdělil nám, že na to, kolik ti je let, jsi vlastně zdravý pes, jelikož jsi měl krásné hodnoty. Pan veterinář řekl, že jsi velmi silný bojovník a že jde vidět, že tu s námi chceš ještě být. Byl jsi dva týdny na antibiotikách a zase bylo lépe.
Pak jsi byl zase v pohodě a pořád jsi měl tu jiskřičku v očích, bylo vidět, že jsi to ještě nevzdal. Byl jsi ňuňa můj. Ikdyž to bylo náročné, ikdyž už jsi jen ležel, pořád jsi byl plný energie, chutě do života. Ipřesto sis vzal plyšáka a hrál sis, pořád jsem tě dokázala rozdovádět a těžko uklidnit.
V sobotu jsi byl ještě naprosto v pořádku, hráli jsme sis spolu a zase jsi byl ďáblík. A pak jsme se v neděli probudili do špatného dne. Spíše do zlého snu. Nepapkal jsi a ani jsi nepil. Kňučel jsi, byl jsi apatický a ani jsi už nezvedl hlavu. Doufala jsem, že druhý den bude lépe. Měla jsem strach, prosila jsem toho nahoře, ať mi tě ještě nebere. V pondělí tvůj stav nebyl vůbec lepší. Aniž bych věděla, že to je naposled, dala jsem ti poslední pusu, pohladil tě a řekla jsem ti, že to zvládneme. Ale bohužel nebylo tomu tak. Rodiče s tebou jeli na veterinu, trnula jsem strachy, doufala jsem do poslední naděje. Ale pak mi rodiče volali do práce, že už navěky spinkáš. Málem jsem to neustála. Byla to strašná rána.
Vzali tě domů a ikdyž jsem nechtěla, měla jsem tu možnost dát ti poslední sbohem. Bylo to naprosto strašné, ale nelituji toho. Pohřbili jsme tě s tvojím plyšákem a při pohledu na tebe jsem věděla, že už tě nic nebolí. Spinkal jsi a vypadal jsi šťastně. Máš místečko mezi lesem a zahradou a tak si navzájem, budeme stále na blízku.
Navždy jsi nás opustil 21.8 2017. Situace již byla bohužel natolik špatná, že poslat tě do psího nebíčka, pro tebe po tolika bolestech, bylo už jen pouhé vysvobození. Bylo to strašně těžké, ale především na tobě, po takovém boji bylo vidět, že jsi to už vzdal.
Život s tebou byl prostě dokonalý, nádherný. Tolik to bolí, tolik moc to bolí, když tu nejsi. Věděli jsme, že tenhle den jednou přijde, ale nejde se na to prostě připravit. Občas tě slyším kňučet, ale pak si uvědomím, že to ty být nemůžeš. Je to bez tebe, tak strašně těžké lásko moje.
Miloval jsi nás, stejně jako my tebe.

Navždycky tě budu milovat, jak nejvíc to jde. Nikdy, přísahám, že nikdy my tebe nikdo nenahradí. Strávila jsem s tebou více jak polovinu mého života zlatíčko, nikdy jsi mě nezradil, vždycky jsi tady pro mě byl, při každém problému, jsem šla za tebou. Tys poznal, kdy je čas na hraní a kdy je situace vážná. Ty jsi dokázal vyléčit bolavé srdíčko. Byl jsi milionový pes. Přišla jsem o kus mého života. Tohle mě nikdy nepřebolí.
Víš, že jsem tě vždycky moc milovala a pevně doufám, že víš, že tě milovat vždycky budu. Už teď mi strašně chybíš.

Děkuji za dokonalý život s tebou, děkuji za nádherných 13 let.
Navždy sbohem milovaná lásko.


Děkuji, že jsme mohla vložit tento příběh. Je to pro mě obrovská ztráta a ta bolest je neúnosná.

autor článku: Rosárka

Počet přečtení tohoto článku: 366

Zpět na výpis


Top inzerát

Rotvajler

Rotvajler

Plemeno : Rotvajler
Pohlaví : ne
s PP : ne

Chovatelské stanice

Airedales ♥ "Of Lussyland" ♥
Kraj: Stát: Slovensko
Okres: Stát: Slovensko
ANERIKO
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Kolín
BUGSY
Kraj: hlavní město Praha
Okres: Praha-město
Chovatelská stanice Alwaro FCI
Kraj: Stát: Polsko
Okres: Stát: Polsko


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace