PSI A SILVESTR

Čtvrtek, 17. prosinec 2015

Poslední den v roce je pro mnoho pejskařů a jejich čtyřnohých kamarádů noční můrou. Silvestr ve velkých městech bývá každoročně o něco bouřlivější a hlučnější, než v předchozím roce a nejhůře jsou na tom asi tradičně psi v Praze.

Rachejtle začínají bouchat sem tam obvykle již hned po setmění, postupně nabírají na četnosti a intenzitě a cca hodinu před půlnocí a ještě tak dvě hodiny po ní je slyšet takřka nepřetržitá palba, z níž bývá v šoku nejen většina psů, ale i mnozí citlivější lidé nebo malé děti.

Každoročně si říkám, proč to lidé vlastně dělají? Proč tolika lidem stojí za to doslova vyhodit nemalé peníze do vzduchu jen za tu chvilku „barevné podívané“? Oslavit příchod Nového roku se přece dá tolika jinými a z mého pohledu určitě příjemnějšími způsoby...
Ale zpět k pejskům. Osobně neznám jediného psa, který by si silvestrovské rachejtle užíval a byl z nich nadšený. Znám sice poměrně dost psů, kteří to snáší bez zřejmých projevů strachu, ale nadšení z toho rozhodně nejsou. Jsem přesvědčená, že i pro psychicky velmi odolné psy musí být několikahodinová palba v kuse velmi stresující, a že i ti, kteří to mají dostatečně natrénované, se prostě v tak dlouho trvajícím rámusu nebudou cítit dobře ani náhodou.

Náš první pes, s nímž jsem vyrůstala, se s rachejtlemi vypořádal vždy hlasitým štěkotem a vyběhnutím ve směru, odkud se rámus ozýval. Tenkrát ale ještě ohňostroje vypukly skutečně až kolem té půlnoci a brzy bylo po nich. Náš knírač Ferda vždy hrdě štrádoval po zahradě a dožadoval se naší pochvaly, „jak toho nepřítele hrdinně zahnal“ :-).
To mnohem později můj choďáček Akíčita na Silvestra nejraději zalezl doma do pelíšku a snažil se to zaspat. Strach vysloveně neměl, ale vyvenčit ven se šel vždy až poté, kdy již byl relativní klid. Naproti tomu náš voříšek Griffin z útulku měl z rachejtlí zpočátku doslova panickou hrůzu a za celé jeho soužití s námi se strach nepodařilo nikdy odbourat úplně. Pilným tréninkem se ale naučil tu protivnou část konce roku alespoň přečkat relativně v klidu, pokud byl někdo v inkriminovanou dobu stále s ním, drbal ho na břiše, za ušima nebo česal celý kožich, neboť mazlení a česání na něj vždy působilo pozitivně v jakékoli situaci.

Jsem opravdu zvědavá, jak bude vnímat svého prvního silvestra můj současný psí kamarád – 8měsíční knírač Eda. Protože se domnívám, že nejlepší obranou je dostatečná prevence, nepodceňovala jsem u Edy nic už od samého začátku našeho soužití. Jen co si u nás zvykl, začalo otrkávání zprvu boucháním pytlíků, pískání, ječení (děkuji své 5leté holčičce, že to s radostí obstarala :-)), hlučné starty motorky a závodního auta (za to děkuji našim sousedům a svému bratrovi :-)). A vlastně mohu za postupnou socializaci na hluk poděkovat i všem těm bláznům z našeho blízkého okolí, kteří mají nutkavou potřebu každou chvíli něco vystřelovat, tudíž jsem nemusela za „tréninkové rachejtle“ vyhazovat vlastní peníze :-)). Trénovali jsme spoustu dalších nárazových a nepříjemných zvuků, a proto si na základě všech přijatých preventivních opatření myslím, že mám celkem psychicky odolného psa, který rámus většinou vůbec neřeší.

Otázkou ovšem je, co to udělá s jeho odolností, až se to vše na Silvestra ozve zmnohonásobené a bude to trvat třeba tři hodiny v kuse !?! Domnívám se, že na takovou situaci většina lidí nemá šanci svého psa dokonale připravit předem. Nicméně alespoň nějaká průprava pomůže minimálně tomu, že to sice psovi nejspíš nebude nijak příjemné, ale troufám si tvrdit, že se nedostane až do toho poškozujícího distresu.
A vůbec asi nejlepší řešení pro lidi a psy, kteří to silvestrovské běsnění špatně snáší, je z mého pohledu sbalit své „saky paky“ a odjet na ten konec roku někam „mimo civilizaci“...nejlépe někam na odlehlý venkov, kde ještě nejsou lidé tak zkažení jako ve městech, a kde buď o půlnoci bouchne jedna dvě rachejtle, anebo je úplný klid.
Já sama snáším silvestrovské ohňostroje jen s maximálním sebezapřením...rámus prostě nemám ráda. Loni jsem proto trávila s rodinou Silvestra u tety na vesnici, kde o půlnoci skutečně bouchly jen asi 3 rachejtle a bylo po všem. Letos tuto možnost bohužel nemám, proto jsem se rozhodla připravit si křeslo do sklepa, což je nejvíce odhlučněná část našeho domu, kam si s Edou v tom největším rámusu zalezeme a snad to v pohodě přečkáme při hraní, mazlení a cvičení jednoduchých povelů za dobrotky :-). I když má Eda už 20 kg, pořád se strašně rád chová na klíně, tudíž už se s ním úplně vidím v tom křesle, jak si tam spolu lebedíme :-)).

Všem páníčkům a jejich pejskům srdečně přeji, aby se na toho Silvestra měli také možnost co nejlépe připravit a prožili jej v co největší pohodě.

Zároveň přejeme všem pejskům a jejich dvounožcům vše dobré a ještě lepší v novém roce 2015.


Eva a Eda.

 

Uděleno: 120 bodů

autor článku: Akíčita

Počet přečtení tohoto článku: 619

Zpět na výpis

  • -- bez nadpisu --

    05.01.2016 15:43:28

    Akíčita napsal(a):

    Abych svůj článek doplnila jak nakonec ten náš Silvestr dopadl.....tak nad očekávání výborně. Ještě kolem 21. hodiny jsme byli venku na krátké venčící procházce, a ačkoli kolem nás třískaly rachejtle každou chvíli, pes byl v pohodě, čmuchal po zemi, potkali jsme i jiného pejska, s nímž si pohrál...No a ten největší randál nakonec v klídku prospal doma v chodbě ve svém pelíšku. Takže žádný sklep se nakonec nekonal....já měla špunty v uších a tak mi to bylo rovněž šuma fuk>:) :-D

Celkem záznamů: 1
|< << >> >|

Top inzerát

Německý špic malý štěňata s PP, otec Pomeranian

Německý špic malý štěňata s PP, otec Pomeranian

Plemeno : Německý špic malý
s PP : ano

Chovatelské stanice

Airedales ♥ "Of Lussyland" ♥
Kraj: Stát: Slovensko
Okres: Stát: Slovensko
ANERIKO
Kraj: Středočeský kraj
Okres: Kolín
BUGSY
Kraj: hlavní město Praha
Okres: Praha-město
Chovatelská stanice Alwaro FCI
Kraj: Stát: Polsko
Okres: Stát: Polsko


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace