Diskuze prosím čtěte - Chovatelská stanice retrievrů z Vlčích luk a Vlčí stepi

Opravdu chcete smazat tento příspěvek?

Dobrý den, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh a dát vám malé varování, protože kdyby někdo varoval nás, bylo by dnes vše jinak... Ráda bych začala tím, že důrazně nedoporučuji odebírat štěňata retrievrů z chovatelské stanice retrievrů "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi". Když si do vyhledávače na internetu zadáte název této stanice nebo jméno Ing. Jan Kubeš, najdete informace typu, že se jedná o nejstarší chovatelskou stanici retrievrů, která jako jediná nabízí všechna plemena retrievrů, najdete spoustu ocenění, medailí, šampionů a zjistíte např., že Ing. Jan Kubeš je místopředsedou Českomoravské kynologické unie. Dohromady to pak působí, že se musí jednat o perfektní chovatelskou stanici a že Ing. jan Kubeš je vynikající kynolog, ale bohužel opak je pravdou... Ing. Jan Kubeš možná ze začátku o tuto stanici snad i s láskou pečoval, avšak časem ji nechutným způsobem přetvořil ve výrobnu přešlechtěných degenerovaných štěňat, kde se nedbá na kvalitu, kde se nedbá na to, že můžou trpět jak zvířátka, tak jejich páníčkové. Chovatelství se pro něj stalo pouhým byznysem. Již je to několik let, co jsme si z této stanice přivezli nádherné štěňátko Flat Coated Retrievera a dali mu jméno Ron. Asi po roce se u něj zjistilo degenerativní onemocnění slinivky a měl neustálé problémy s imunitním systémem. Náš Roneček nás opustil v pouhých 6 letech. Když jsme se z této bolestivé ztráty vzpamatovali, naivně, což si nikdy neodpustíme, jsme se k Ing. Kubešovi vrátili pro nové štěňátko. Přáli jsme si, aby vše bylo jako dřív a proto jsme si vybrali stejnou chovatelskou stanici, stejné plemeno retrievra, stejné jméno a Ing. Kubeš nás ujišťoval, že tentokrát bude pejsek zdravý, ať určitě nemáme strach... Ano, sami jsme chtěli, aby vše bylo jako dřív, ale až na jednu zásadní věc. Aby byl pejsek tentokrát opravdu zdravý, jenže historie se opakovala... Problémy začaly opět po prvním roce jeho života. Začal kolabovat jeho imunitní systém a my jsme bojovali o jeho život. Tuto bitvu jsme vyhráli, ačkoliv nezůstala bez následků. Roneček začal výrazně kulhat na levou nožičku, chvílemi ji vůbec nepoužíval a nebo se ji snažil maximálně odlehčit. Na veterině nedokázali přijít na to, co je příčinou a jak to napravit. Ale i s tím se náš pejsek naučil žít. Sval na nožičce měl sice ochablý a často si ji nadlehčoval, ale absolvoval spoustu krásných a dlouhých výletů a lítání po lese, které tolik miloval. Jenže poté přišla další rána, a to, že se u něj projevila epilepsie. I s tím jsme se snažili co nejlépe vyrovnat, i když epileptické záchvaty byly těžkými chvílemi jak pro Ronečka, tak pro nás. Je to asi 14 dní, co začal být náš pejsek jakoby unavený a smutný. Začal kulhat a bylo vidět, že mu dělá problémy si lehat a vstávat. Po několika vyšetřeních na veterině z retngenu zjistili, že má srostlé dva obratle na bederní páteři a začíná srůstat i třetí. Veterinář nám sdělil, že se jedná o degenerativní vadu a že se s tím nedá nic dělat, ale že s tím pejsi dokáží normálně žít. Dostal kortikoidy s tím, že by se to mělo zlepšit. Zlepšení bohužel nenastalo, spíš naopak. 22.7.2011, den před Ronečkovými 7. narozeninami přišel jiný veterinář s novou diagnózou. Roneček je prý zavodněný a má o hodně zvětšené srdíčko (další degenerativní vada). Dal nám na to léky a řekl, že se ještě budeme divit, jaké zlepšení nastane. Asi víte, jak bude příběh pokračovat. Zlepšení nenastalo, Roneček jen ležel, byl apatický, nedokázal se udržet na nožičkách, nechtěl jíst a nakonec ani vylučovat. Selhaly ledviny a začalo selhávat jeho nemocné srdíčko. 25.7.2011 jsme ho již nedokázali déle trápit a i když to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutích v našem životě, nechali jsme našeho milovaného Ronečka uspat. Protože máme ke zvířátkům velmi silný vztah a oba naše pejsky jsme brali jako další členy rodiny, jsou pro nás tyto chvíle velmi těžké a bolestivé. Neprožívejte totéž a vezměte si pejska od nějakého malého, třeba i rodinného chovatele, který ho bude od narození do předání s láskou piplat. Pokud sebereme dost sil na to, abychom si pořídili nového pejska, určitě to tak uděláme.
Ajvi (27.07.2011 09:59:32) napsal: Dobrý den, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh a dát vám malé varování, protože kdyby někdo varoval nás, bylo by dnes vše jinak... Ráda bych začala tím, že důrazně nedoporučuji odebírat štěňata retrievrů z chovatelské stanice retrievrů "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi". Když si do vyhledávače na internetu zadáte název této stanice nebo jméno Ing. Jan Kubeš, najdete informace typu, že se jedná o nejstarší chovatelskou stanici retrievrů, která jako jediná nabízí všechna plemena retrievrů, najdete spoustu ocenění, medailí, šampionů a zjistíte např., že Ing. Jan Kubeš je místopředsedou Českomoravské kynologické unie. Dohromady to pak působí, že se musí jednat o perfektní chovatelskou stanici a že Ing. jan Kubeš je vynikající kynolog, ale bohužel opak je pravdou... Ing. Jan Kubeš možná ze začátku o tuto stanici snad i s láskou pečoval, avšak časem ji nechutným způsobem přetvořil ve výrobnu přešlechtěných degenerovaných štěňat, kde se nedbá na kvalitu, kde se nedbá na to, že můžou trpět jak zvířátka, tak jejich páníčkové. Chovatelství se pro něj stalo pouhým byznysem. Již je to několik let, co jsme si z této stanice přivezli nádherné štěňátko Flat Coated Retrievera a dali mu jméno Ron. Asi po roce se u něj zjistilo degenerativní onemocnění slinivky a měl neustálé problémy s imunitním systémem. Náš Roneček nás opustil v pouhých 6 letech. Když jsme se z této bolestivé ztráty vzpamatovali, naivně, což si nikdy neodpustíme, jsme se k Ing. Kubešovi vrátili pro nové štěňátko. Přáli jsme si, aby vše bylo jako dřív a proto jsme si vybrali stejnou chovatelskou stanici, stejné plemeno retrievra, stejné jméno a Ing. Kubeš nás ujišťoval, že tentokrát bude pejsek zdravý, ať určitě nemáme strach... Ano, sami jsme chtěli, aby vše bylo jako dřív, ale až na jednu zásadní věc. Aby byl pejsek tentokrát opravdu zdravý, jenže historie se opakovala... Problémy začaly opět po prvním roce jeho života. Začal kolabovat jeho imunitní systém a my jsme bojovali o jeho život. Tuto bitvu jsme vyhráli, ačkoliv nezůstala bez následků. Roneček začal výrazně kulhat na levou nožičku, chvílemi ji vůbec nepoužíval a nebo se ji snažil maximálně odlehčit. Na veterině nedokázali přijít na to, co je příčinou a jak to napravit. Ale i s tím se náš pejsek naučil žít. Sval na nožičce měl sice ochablý a často si ji nadlehčoval, ale absolvoval spoustu krásných a dlouhých výletů a lítání po lese, které tolik miloval. Jenže poté přišla další rána, a to, že se u něj projevila epilepsie. I s tím jsme se snažili co nejlépe vyrovnat, i když epileptické záchvaty byly těžkými chvílemi jak pro Ronečka, tak pro nás. Je to asi 14 dní, co začal být náš pejsek jakoby unavený a smutný. Začal kulhat a bylo vidět, že mu dělá problémy si lehat a vstávat. Po několika vyšetřeních na veterině z retngenu zjistili, že má srostlé dva obratle na bederní páteři a začíná srůstat i třetí. Veterinář nám sdělil, že se jedná o degenerativní vadu a že se s tím nedá nic dělat, ale že s tím pejsi dokáží normálně žít. Dostal kortikoidy s tím, že by se to mělo zlepšit. Zlepšení bohužel nenastalo, spíš naopak. 22.7.2011, den před Ronečkovými 7. narozeninami přišel jiný veterinář s novou diagnózou. Roneček je prý zavodněný a má o hodně zvětšené srdíčko (další degenerativní vada). Dal nám na to léky a řekl, že se ještě budeme divit, jaké zlepšení nastane. Asi víte, jak bude příběh pokračovat. Zlepšení nenastalo, Roneček jen ležel, byl apatický, nedokázal se udržet na nožičkách, nechtěl jíst a nakonec ani vylučovat. Selhaly ledviny a začalo selhávat jeho nemocné srdíčko. 25.7.2011 jsme ho již nedokázali déle trápit a i když to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutích v našem životě, nechali jsme našeho milovaného Ronečka uspat. Protože máme ke zvířátkům velmi silný vztah a oba naše pejsky jsme brali jako další členy rodiny, jsou pro nás tyto chvíle velmi těžké a bolestivé. Neprožívejte totéž a vezměte si pejska od nějakého malého, třeba i rodinného chovatele, který ho bude od narození do předání s láskou piplat. Pokud sebereme dost sil na to, abychom si pořídili nového pejska, určitě to tak uděláme. to mě moc mrzí... je to smutný příběh, je neskutečné, co vše lidi pro peníze dělají... víte ono výběr CHS není o tom, kolik mají medailí, titulů šampiona nebo známé jméno... ba naopak a platí to u všeho... čím více má člověk úspěchů, tím více mu naroste nos a chce víc... já také upřednostňuji menší CHS, kde s láskou odchovají pár vrhů... nejen že když mají pár vrhů s velkým časovým rozdílem mají pak ke psům jiný vztah, než ti, pro které je dělání štěňat rarita, ale také regulují chov... člověk se vždy při výběru má zaměřit na kvalitu chovu ze všech stran a zdraví především... prověřit vrhy, ze kterých jsou rodiče, zkouknout sourozence rodičů...pochopitelně i pes z kvalitního chovu může onemocnět, to je příroda a člověk nikdy nemá jistotu a niky nemůže udělat vše...
Ajvi (27.07.2011 09:59:32) napsal: Dobrý den, chtěla bych se s vámi podělit o náš příběh a dát vám malé varování, protože kdyby někdo varoval nás, bylo by dnes vše jinak... Ráda bych začala tím, že důrazně nedoporučuji odebírat štěňata retrievrů z chovatelské stanice retrievrů "z Vlčích luk" a "z Vlčí stepi". Když si do vyhledávače na internetu zadáte název této stanice nebo jméno Ing. Jan Kubeš, najdete informace typu, že se jedná o nejstarší chovatelskou stanici retrievrů, která jako jediná nabízí všechna plemena retrievrů, najdete spoustu ocenění, medailí, šampionů a zjistíte např., že Ing. Jan Kubeš je místopředsedou Českomoravské kynologické unie. Dohromady to pak působí, že se musí jednat o perfektní chovatelskou stanici a že Ing. jan Kubeš je vynikající kynolog, ale bohužel opak je pravdou... Ing. Jan Kubeš možná ze začátku o tuto stanici snad i s láskou pečoval, avšak časem ji nechutným způsobem přetvořil ve výrobnu přešlechtěných degenerovaných štěňat, kde se nedbá na kvalitu, kde se nedbá na to, že můžou trpět jak zvířátka, tak jejich páníčkové. Chovatelství se pro něj stalo pouhým byznysem. Již je to několik let, co jsme si z této stanice přivezli nádherné štěňátko Flat Coated Retrievera a dali mu jméno Ron. Asi po roce se u něj zjistilo degenerativní onemocnění slinivky a měl neustálé problémy s imunitním systémem. Náš Roneček nás opustil v pouhých 6 letech. Když jsme se z této bolestivé ztráty vzpamatovali, naivně, což si nikdy neodpustíme, jsme se k Ing. Kubešovi vrátili pro nové štěňátko. Přáli jsme si, aby vše bylo jako dřív a proto jsme si vybrali stejnou chovatelskou stanici, stejné plemeno retrievra, stejné jméno a Ing. Kubeš nás ujišťoval, že tentokrát bude pejsek zdravý, ať určitě nemáme strach... Ano, sami jsme chtěli, aby vše bylo jako dřív, ale až na jednu zásadní věc. Aby byl pejsek tentokrát opravdu zdravý, jenže historie se opakovala... Problémy začaly opět po prvním roce jeho života. Začal kolabovat jeho imunitní systém a my jsme bojovali o jeho život. Tuto bitvu jsme vyhráli, ačkoliv nezůstala bez následků. Roneček začal výrazně kulhat na levou nožičku, chvílemi ji vůbec nepoužíval a nebo se ji snažil maximálně odlehčit. Na veterině nedokázali přijít na to, co je příčinou a jak to napravit. Ale i s tím se náš pejsek naučil žít. Sval na nožičce měl sice ochablý a často si ji nadlehčoval, ale absolvoval spoustu krásných a dlouhých výletů a lítání po lese, které tolik miloval. Jenže poté přišla další rána, a to, že se u něj projevila epilepsie. I s tím jsme se snažili co nejlépe vyrovnat, i když epileptické záchvaty byly těžkými chvílemi jak pro Ronečka, tak pro nás. Je to asi 14 dní, co začal být náš pejsek jakoby unavený a smutný. Začal kulhat a bylo vidět, že mu dělá problémy si lehat a vstávat. Po několika vyšetřeních na veterině z retngenu zjistili, že má srostlé dva obratle na bederní páteři a začíná srůstat i třetí. Veterinář nám sdělil, že se jedná o degenerativní vadu a že se s tím nedá nic dělat, ale že s tím pejsi dokáží normálně žít. Dostal kortikoidy s tím, že by se to mělo zlepšit. Zlepšení bohužel nenastalo, spíš naopak. 22.7.2011, den před Ronečkovými 7. narozeninami přišel jiný veterinář s novou diagnózou. Roneček je prý zavodněný a má o hodně zvětšené srdíčko (další degenerativní vada). Dal nám na to léky a řekl, že se ještě budeme divit, jaké zlepšení nastane. Asi víte, jak bude příběh pokračovat. Zlepšení nenastalo, Roneček jen ležel, byl apatický, nedokázal se udržet na nožičkách, nechtěl jíst a nakonec ani vylučovat. Selhaly ledviny a začalo selhávat jeho nemocné srdíčko. 25.7.2011 jsme ho již nedokázali déle trápit a i když to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutích v našem životě, nechali jsme našeho milovaného Ronečka uspat. Protože máme ke zvířátkům velmi silný vztah a oba naše pejsky jsme brali jako další členy rodiny, jsou pro nás tyto chvíle velmi těžké a bolestivé. Neprožívejte totéž a vezměte si pejska od nějakého malého, třeba i rodinného chovatele, který ho bude od narození do předání s láskou piplat. Pokud sebereme dost sil na to, abychom si pořídili nového pejska, určitě to tak uděláme. Cely tvuj text jsem necetla, ale o Vlci stepi a Vlcich lukach je to hodne znama vec, ze to je mnozirna jako pra*e.
Rádi bychom také varovali všechny milovníky psů, především před odběrem štěňat z velkochovům jak se tomu dnes říká množíren. V říjnu jsme si odebrali štěně tollera také od ing.Kubeše. 31.3.2017 nám tento 7 měsíční pejsek zemřel. Trpěl, měl pravděpodobně vrozenou chorobu ledvin, paní doktorka nám při posledním vyšetření řekla, že jeho sono vypadá jako u 15 letého pejska. Vyjádřila se slovy "může být špatně udělanej" a dala mu antibiotika pro jistotu, protože žádný z 5 veterinářů nevěděl, co mu může být. Byl apatický, pohled na něj nám lámal srdce. Pochopitelně chovná stanice nemůže podobnou situaci předvídat, nechceme je vinit, příčina nebyla známa, ale něco je zvláštního na tomto množení plemen. Feny jsou drženy v kotcích, aby byly zdrojem výdělku. Kdyby měl chovatel psy skutečně rád, zacházel by s nimi jinak. Rádi bychom se svou kritikou zasloužili alespoň trochu o změnu. Stav je takový, že mocní a bohatí chovatelé ovládají celou strukturu.
Jessica (27.07.2011 19:31:54) napsal: Cely tvuj text jsem necetla, ale o Vlci stepi a Vlcich lukach je to hodne znama vec, ze to je mnozirna jako pra*e.
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?