Diskuze vodítko

Opravdu chcete smazat tento příspěvek?

Dobrý den. Je pro kočku dobré vodítko? Podle mě, je to trochu trápení kočičky, ale chtěla bych slyšet (číst) váš názor.;-)
Jasmia:) (25.11.2012 11:33:05) napsal: Dobrý den. Je pro kočku dobré vodítko? Podle mě, je to trochu trápení kočičky, ale chtěla bych slyšet (číst) váš názor.;-) No,já teda nevím jestli se kočky na vodítku trápejí,protože můj kocourek chodil bez vodítka ven ,ale jinak to byl bytak,ale podle mě je to podle kočiny .NĚKTERÝM TO VŮBEC NEVADÍ A NĚKTERÉ NESNÁŠEJI TY kšíry a obojky.:-) :-)
Jasmia:) (25.11.2012 11:33:05) napsal: Dobrý den. Je pro kočku dobré vodítko? Podle mě, je to trochu trápení kočičky, ale chtěla bych slyšet (číst) váš názor.;-) Podle mně vodítko nezpůsobuje kočce nic, čím by se měla trápit. Je ale nutné mít jasno v tom, k čemu má vodítko sloužit a umět ho použít. Není to až tak samozřejmé. Důležité je nastudovat si co nejvíce o kočkách, snažit se a dokázat porozumět tomu svému kočičákovi, mít pro to cit ( jsou lidé tzv. kočičí, lidé psí apod.) a být trpělivý právě jako ta kočka. Ta je jak známo velmi svobodomyslný tvor, zejména tedy co se chování týče. Je pro ni velmi podstatná samostatná interakce s okolním prostředím, než jen pouze se svým člověkem. Ne nadarmo se v knihách kočkomilů píše, že tohle je kočičí svět a my v něm pouze žijeme. Proto není vůbec neobvyklé, že procházka stejnými místy probíhá pokaždé jinak. V podstatě vypadá vždy jako ta první. Kočka je vynikající pozorovatel, všímá si změn v prostředí a bezprostředně na ně reaguje. Dělá to tak rychle a umně, že si toho ani nevšimneme a jsme odsouzeni do role nic nechápajícího statisty. S pomocí vodítka lze toto chování ovlivnit, ale především jím omezíme nebezpečí, jež by kočičáka mohla ohrozit. Nejprve si však musí přivyknout na postrojek. Obojek je pro pohyb na vodítku naprosto nevhodný. I s postrojkem ale kočce musí její člověk pomoci. Za sebe mohu napsat, že mí tři kočičáci neměli s postrojkem sebemenší problém. Vodítko již používám pouze občas, z bezpečnostních důvodů. O procházkách s nimi jsem tu už psal, ostatně je o tom prakticky každý zápis do jejich deníků. Ven chodíme už téměř 10 let. 8-} :-DD Dál snad jen to, že je velice praktické a užitečné, mít s sebou nějaký přenosný pelíšek (tašku, košík, přepravku), aby se měli v případě nouze kde ukrýt. Trápením může být nejen pro kočičáky neochota jim porozumět, snaha činit je jinými než jsou. Nemyslím tím nikoho adresně, nýbrž všeobecně. Vodítko s tím nijak zvlášť nesouvisí, může rozdělovat a stejně tak spojovat. To druhé je však potřeba si zasloužit. Kdo živého tvora prostě jen tak přiváže, ten bezesporu trapič je.
Dušan (26.11.2012 12:19:16) napsal: Podle mně vodítko nezpůsobuje kočce nic, čím by se měla trápit. Je ale nutné mít jasno v tom, k čemu má vodítko sloužit a umět ho použít. Není to až tak samozřejmé. Důležité je nastudovat si co nejvíce o kočkách, snažit se a dokázat porozumět tomu svému kočičákovi, mít pro to cit ( jsou lidé tzv. kočičí, lidé psí apod.) a být trpělivý právě jako ta kočka. Ta je jak známo velmi svobodomyslný tvor, zejména tedy co se chování týče. Je pro ni velmi podstatná samostatná interakce s okolním prostředím, než jen pouze se svým člověkem. Ne nadarmo se v knihách kočkomilů píše, že tohle je kočičí svět a my v něm pouze žijeme. Proto není vůbec neobvyklé, že procházka stejnými místy probíhá pokaždé jinak. V podstatě vypadá vždy jako ta první. Kočka je vynikající pozorovatel, všímá si změn v prostředí a bezprostředně na ně reaguje. Dělá to tak rychle a umně, že si toho ani nevšimneme a jsme odsouzeni do role nic nechápajícího statisty. S pomocí vodítka lze toto chování ovlivnit, ale především jím omezíme nebezpečí, jež by kočičáka mohla ohrozit. Nejprve si však musí přivyknout na postrojek. Obojek je pro pohyb na vodítku naprosto nevhodný. I s postrojkem ale kočce musí její člověk pomoci. Za sebe mohu napsat, že mí tři kočičáci neměli s postrojkem sebemenší problém. Vodítko již používám pouze občas, z bezpečnostních důvodů. O procházkách s nimi jsem tu už psal, ostatně je o tom prakticky každý zápis do jejich deníků. Ven chodíme už téměř 10 let. 8-} :-DD Dál snad jen to, že je velice praktické a užitečné, mít s sebou nějaký přenosný pelíšek (tašku, košík, přepravku), aby se měli v případě nouze kde ukrýt. Trápením může být nejen pro kočičáky neochota jim porozumět, snaha činit je jinými než jsou. Nemyslím tím nikoho adresně, nýbrž všeobecně. Vodítko s tím nijak zvlášť nesouvisí, může rozdělovat a stejně tak spojovat. To druhé je však potřeba si zasloužit. Kdo živého tvora prostě jen tak přiváže, ten bezesporu trapič je. Dobrý den, mohu mít dotaz, co se teritoriálního chování kočky týče? Plánuji pořízení kotěte a uznávám, že zatím jsem spíše psí člověk, s kočkou to bude má premiéra. Při pročítání literatury se dozvídám, že kočka je velmi teritoriální tvor a strádá, pokud nemá možnost pravidelné obhlídky svého prostoru. Jak je to tedy v souvislosti s tím venčením? Venčíte kočky denně? Ze zřejmých důvodů (frekventovaná silnice) nemám možnost a ani nechci mít kočky "polovenkovní". Dokonce většina chovatelů se shoduje na tom, že čistě bytová kočka může být naprosto spokojená - má své území. Naopak naproti tomu kočka "venčená" jedenkrát do měsíce ví, že venku existuje jiný svět, který ale nemůže zkontrolovat... Tak by mne zajímal názor od někoho, kdo má více zkušeností.;-)
Dušan (27.11.2012 19:53:55) napsal: Hezký den, velikost teritoria je v přírodě úměrná především potravní nabídce, prostředí a populační hustotě. Snahou zvířete je mít teritorium co nejmenší, přesně takové, které postačí k naplnění jeho potřeb. Potřeby se s časem mění a tak změnám podléhá i teritorium. Zachovává si však svou strukturu a tu lze do značné míry napodobit i v běžném lidském obydlí. To jsou ony články, popisující vše, co musíte udělat než si pořídíte kočičího kamaráda. Tedy v tomto souhlas s chovateli. Kočky žijící od narození u lidí ale samozřejmě nemohou mít celou tu plejádu vjemů a zkušeností jako maji kočky tzv. polovenkovní, venkovní či divoké. Ty si totiž, aby se dokázaly lépe vyrovnat s případnými změnami, vytyčují ještě další území, jemuž se říká domovský okrsek. V tomto prostoru se většinou nekonfliktně či dokonce záměrně potkávají s jinými kočkami a spoustou dalších zvířat, poznávají nové skutečnosti. To, že se v tomto směru kočky výhradně bytové nemohou rozvíjet, je možné chápat jako strádání. Samy bytové kočky si to ale pravděpodobně neuvědomují do takové míry, že by je to nějak výrazně trápilo. Přesto a především je však kočka samostatný živý tvor, učenlivá šelma, od samého základu stvořená k životu ve volné přírodě. Nic na tom nemění její označení člověkem za kočku domácí apod. Proto pro ni život v bytě znamená řadu omezení, jež ji mohou zcela zásadně poznamenat. Tím nechci říct, že mít kočičáka doma je něco špatného. Mnohdy je to pro ně jediná šance na život. Ovšem mnohdy jako důsledek lidského konání. V mém případě se všichni mí kočičáci narodili polodivoké kočce žijící v prostředí horské vesnice. Až na Mikíska tam prožili celé své dětství, teprve poté byli převezeni zde ke mně. Bydlíme v paneláku na kraji sídliště, před domem dvě frekventované cesty ale nedaleko les. "Polovenkovní režim" je v takovém případě nemyslitelný, ba škodlivý. Na procházky chodíme pokud možno pravidelně (byly i doby 2x7) a každý z kočičáků je prožívá jinak. Za své teritorium však nadále považují náš byt. Venku si vytváříme svůj domovský okrsek. Všichni tři kočičáci se společně se mnou standardně pohybují na území o rozloze kolem 37 ha. Z toho aktivně využíváme asi 27 ha. Čertíkův jesenický okrsek měl až kolem 200 ha, Julinčin naučený přes 150 ha. Někteří kocouři se mohou potulovat na ještě mnooohem větší rozloze. Tak velký prostor dokáží kočičáci využívat. Získávají toho tolik, že by to bylo na další dlouhé psaní. Drtivě však převažují klady nad mínusy. :-) Jedna procházka za měsíc zbytečnost.8-} Děkuji velmi, toto se mi zdá jako rozumné vysvětlení. Jelikož svým zvířatům dopřávám co nejlepší péči, minimálně se nad tímto systémem zamyslím;-). Nabízí se mi ještě varianta míti v létě na chalupě kočku/ky volně, čili že by se z nich asi na měsíc nebo na dva stali zcela venkovní tvorové a po návratu do města opět "bytovky". Zde se jen mírně obávám návratů koček do stavení (kdy - a jestli vůbec se mi budou vracet...?), ale věřím, že to problém nebude. Protože, přeci jen musím uznat, že představa života kočky pouze v bytě se mi zdá taková... chudá.
iksypsilon (26.11.2012 22:25:06) napsal: Dobrý den, mohu mít dotaz, co se teritoriálního chování kočky týče? Plánuji pořízení kotěte a uznávám, že zatím jsem spíše psí člověk, s kočkou to bude má premiéra. Při pročítání literatury se dozvídám, že kočka je velmi teritoriální tvor a strádá, pokud nemá možnost pravidelné obhlídky svého prostoru. Jak je to tedy v souvislosti s tím venčením? Venčíte kočky denně? Ze zřejmých důvodů (frekventovaná silnice) nemám možnost a ani nechci mít kočky "polovenkovní". Dokonce většina chovatelů se shoduje na tom, že čistě bytová kočka může být naprosto spokojená - má své území. Naopak naproti tomu kočka "venčená" jedenkrát do měsíce ví, že venku existuje jiný svět, který ale nemůže zkontrolovat... Tak by mne zajímal názor od někoho, kdo má více zkušeností.;-) Hezký den, velikost teritoria je v přírodě úměrná především potravní nabídce, prostředí a populační hustotě. Snahou zvířete je mít teritorium co nejmenší, přesně takové, které postačí k naplnění jeho potřeb. Potřeby se s časem mění a tak změnám podléhá i teritorium. Zachovává si však svou strukturu a tu lze do značné míry napodobit i v běžném lidském obydlí. To jsou ony články, popisující vše, co musíte udělat než si pořídíte kočičího kamaráda. Tedy v tomto souhlas s chovateli. Kočky žijící od narození u lidí ale samozřejmě nemohou mít celou tu plejádu vjemů a zkušeností jako maji kočky tzv. polovenkovní, venkovní či divoké. Ty si totiž, aby se dokázaly lépe vyrovnat s případnými změnami, vytyčují ještě další území, jemuž se říká domovský okrsek. V tomto prostoru se většinou nekonfliktně či dokonce záměrně potkávají s jinými kočkami a spoustou dalších zvířat, poznávají nové skutečnosti. To, že se v tomto směru kočky výhradně bytové nemohou rozvíjet, je možné chápat jako strádání. Samy bytové kočky si to ale pravděpodobně neuvědomují do takové míry, že by je to nějak výrazně trápilo. Přesto a především je však kočka samostatný živý tvor, učenlivá šelma, od samého základu stvořená k životu ve volné přírodě. Nic na tom nemění její označení člověkem za kočku domácí apod. Proto pro ni život v bytě znamená řadu omezení, jež ji mohou zcela zásadně poznamenat. Tím nechci říct, že mít kočičáka doma je něco špatného. Mnohdy je to pro ně jediná šance na život. Ovšem mnohdy jako důsledek lidského konání. V mém případě se všichni mí kočičáci narodili polodivoké kočce žijící v prostředí horské vesnice. Až na Mikíska tam prožili celé své dětství, teprve poté byli převezeni zde ke mně. Bydlíme v paneláku na kraji sídliště, před domem dvě frekventované cesty ale nedaleko les. "Polovenkovní režim" je v takovém případě nemyslitelný, ba škodlivý. Na procházky chodíme pokud možno pravidelně (byly i doby 2x7) a každý z kočičáků je prožívá jinak. Za své teritorium však nadále považují náš byt. Venku si vytváříme svůj domovský okrsek. Všichni tři kočičáci se společně se mnou standardně pohybují na území o rozloze kolem 37 ha. Z toho aktivně využíváme asi 27 ha. Čertíkův jesenický okrsek měl až kolem 200 ha, Julinčin naučený přes 150 ha. Někteří kocouři se mohou potulovat na ještě mnooohem větší rozloze. Tak velký prostor dokáží kočičáci využívat. Získávají toho tolik, že by to bylo na další dlouhé psaní. Drtivě však převažují klady nad mínusy. :-) Jedna procházka za měsíc zbytečnost.8-}
Dušan- naše koťátko má asi 5 měsíců, omlouvám se za chybu v textu. Mámu hodně daleko od sebe a když říkáte, že i dvoumesíční kotě by mělo být u mámy, tak nevím co mi řeknete na to, že jsme ji dostali když měla teprve několik týdnů.
iksypsilon (27.11.2012 21:02:49) napsal: Děkuji velmi, toto se mi zdá jako rozumné vysvětlení. Jelikož svým zvířatům dopřávám co nejlepší péči, minimálně se nad tímto systémem zamyslím;-). Nabízí se mi ještě varianta míti v létě na chalupě kočku/ky volně, čili že by se z nich asi na měsíc nebo na dva stali zcela venkovní tvorové a po návratu do města opět "bytovky". Zde se jen mírně obávám návratů koček do stavení (kdy - a jestli vůbec se mi budou vracet...?), ale věřím, že to problém nebude. Protože, přeci jen musím uznat, že představa života kočky pouze v bytě se mi zdá taková... chudá. V tom bytě to není špatné, jen to prostě není úplně ono. I pro nás lidi ale platí, že život je tam venku, za oknem. Varianta se stěhováním, tak jak jste ji podala, já bych to tak nedělal. Ale nevím jak to u Vás na chalupě vypadá. Jednou "zdomácnělé" zvíře není možné jen tak zpátky vypustit samotné ven. Dříve uvolněný prostor zabere brzy někdo další a Vaši kočičáci by si jej museli vydobýt zpět. A měli by nejspíš velmi malou šanci, pokud by se o to vůbec pokusili. Kočičí rvačky, tuplem kocouří nejsou žádná romantika ale tvrdá řež. V teritoriu je vždy pouze jeden vládce. Doma mám Čertíka, ukázkový případ dominantního kocoura a protřelého válečníka. Porovnat ho s kočkou bytovou je jako "nebe a dudy". Do prostředí kde žil, bych se neodvážil své ostatní kočičáky bez dozoru vůbec vypustit. Ostatně oni nikdy sami ani tady ven nechodí. Mým cílem nebylo darovat jim "svobodu", ale co nejvíce umožnit rozvoj jejich osobnosti. Na kočičáky číhá spousta dalších nebezpečí a jak známo, nepříjemnosti rády dominový efekt. Na Micinách jsou lidé, kteří myslím s sebou kočičáka na chalupu berou, ale nevím, jak to pak probíhá dál. To Jasmia:) Dvouměsíční kotě má být u mámy. Procházky ven s ní nejsou nijak nutné, ale ve vhodném prostředí a s přihlédnutím na to, že je to šlechtěné plemeno, jí mohou obohatit život. Stejně tak k tomu patří i to, že bez pečlivého uvážení a příprav může být efekt naprosto opačný. Takže "Dvakrát měř, jednou řež!"
Inci Noktali (28.11.2012 15:30:45) napsal: Nevím, co na to Dušan, ale chovatelský řád FIFé, který je podřízený Zákonu na ochranu zvířat proti týrání stanovuje minimální věk odběru koťat 91 dní, tj. 13 týdnů. Já na to že souhlasím. Až teprve v čase oněch minimálně 13 týdnů se toho kotě od své matky zpravidla naučí tolik, že jeho další tělesný i duševní vývoj bude bez zásadních nedostatků. Nezávislost na matce se uvádí v 24 týdnech, kotětem je ještě v 1 roku (přes pohlavní dospělost už v 7měs.). Tomu by také mělo odpovídat složení potravy - krmení. Plně dospělá je kočka ve třech letech. Samozřejmě existuje řada odchylek pro různá plemena, dle prostředí, dědičných dispozic, ale zejména ta první čísla jsou platná pro všechny kočky. Jasmia:) Odebrat pouze několikatýdenní kotě od žijící a pečující matky, pokud není zajištěna náhradní je naprostá nezodpovědnost. To ale automaticky neznamená, že nesmí ven, pokud z toho nebude mít problémy právě v důsledku brzkého odstavení. Ono totiž co se kotěti v určité životní etapě od matky nedostane, to mu již nikdo nikdy nedá i kdyby se na hlavu postavil. Aniora: Není třeba se :_/ Profil Julinky znám, vždyť ta moje kočička se jmenovala také tak. S ní jsem začal chodit na procházky v podstatě hned jak přišla ke mně. Ona měla už něco přes 3 měsíce, její máma jí za tu dobu dala vše potřebné, protilátky, základní zkušenosti atd. O dalším už jsem psal, někde v diskusi je jak jsme se učili na vodítko. Aby nevzniklo nedorozumění doplním, že pokud nemá žít kočičák venku, není nutnou podmínkou jej na to zvykat. Je to velmi náročné na čas. Koček, které lidé "pouštějí" >-| je všude plno, nemálo z nich není ani kastrovaných a ...>:-( >:-(
Jasmia:) (28.11.2012 14:36:49) napsal: Dušan- naše koťátko má asi 5 měsíců, omlouvám se za chybu v textu. Mámu hodně daleko od sebe a když říkáte, že i dvoumesíční kotě by mělo být u mámy, tak nevím co mi řeknete na to, že jsme ji dostali když měla teprve několik týdnů. Nevím, co na to Dušan, ale chovatelský řád FIFé, který je podřízený Zákonu na ochranu zvířat proti týrání stanovuje minimální věk odběru koťat 91 dní, tj. 13 týdnů.
Jasmia:) (28.11.2012 14:36:49) napsal: Dušan- naše koťátko má asi 5 měsíců, omlouvám se za chybu v textu. Mámu hodně daleko od sebe a když říkáte, že i dvoumesíční kotě by mělo být u mámy, tak nevím co mi řeknete na to, že jsme ji dostali když měla teprve několik týdnů. Prominte! Níže jsem psala, že vodítko je na nic:_/ Taky by mě to zajímalo, protože mám kočičku pouze domácí a venku vůbec nebyla, taky by mě to zajímalo "venčení na vodítku":D :D
Děkuji za odpovědi, ale ráda bych se ještě na něco zeptala. Mám cca dvou měsíční britskou kočičku, žije v bytě, nepouštíme ji ven. Nejsme si vědomi toho, že ji minulý majitel pouštěl ven. Myslíte, že jsou u ní procházky potřebné? Nebo ne?...8-}
trnca (26.11.2012 06:43:38) napsal: ;-) Já myslím, že to (jako všechno ostatní) záleží jen na kočce samé. Je např. koupání kočky trápení? V současné době bydlím s tříčlennou kočkopartou. Kolem našeho domu je celkem frekventovaná silnice a tak moji kočičí přátelé na nějaké volné pobíhání venku museli zapomenout:( .. i když...Po nějaké době jsem zjistila, kdy je provoz skutečně minimální a tak mohou na zahradu kocouři (Nick a Jimm), kteří se oba na zapískání vrátí. Kočičku - Gimlí bych si pustit nedovolila. Šla by kam chtěla a na pískání ani volání moc nereaguje. Větší z kocourků - Nick chodí se mnou i na procházky za vesnici .. na vodítku a kšírkách. Jemu to vůbec nevadí - jen chodíme tam, kam si on přeje.. a jen občas si dovolím trasu usměrnit. Někdy ho odepnu, aby si již známá místa proběhl navolno. Na zapískání se pak vždycky vrátí (a inkasuje odměnu). Když dám kšírky jeho bráchovi, válí se po zemi ve snaze se jich zbavit. Je to jeho volba. Stejně jako voda. Jimma ani Gimlí bych do vody nikdy nedala. Už jen pohled na tekoucí vodu v nich budí hrůzu. Nick ji odmala vyhledává a koupe se rád. Skáče za mnou do vany..a skáče i do studené vody, když namáčím prádlo a nebo do bazénu, který jsme měli v novém domečku - je prostě "vodomil". Závěr? Nechte to na kočičákovi;-) Přesně tak, pro některé domácí kočičky je vodítko jediná šance, jak se dostat trochu na vzduch. Naši první britunku jsme měli ještě v městském bytě a ven jsme ji brali na kšírkách do parku. Nemluvím o nějakém smýkání kočkou na vodítku, bylo to spíš takové jištění, aby nezmizela v křoví, když zaštěká pes, projede auto atd.
;-) Jasmia:) (25.11.2012 11:33:05) napsal: Dobrý den. Je pro kočku dobré vodítko? Podle mě, je to trochu trápení kočičky, ale chtěla bych slyšet (číst) váš názor.;-) Já myslím, že to (jako všechno ostatní) záleží jen na kočce samé. Je např. koupání kočky trápení? V současné době bydlím s tříčlennou kočkopartou. Kolem našeho domu je celkem frekventovaná silnice a tak moji kočičí přátelé na nějaké volné pobíhání venku museli zapomenout:( .. i když...Po nějaké době jsem zjistila, kdy je provoz skutečně minimální a tak mohou na zahradu kocouři (Nick a Jimm), kteří se oba na zapískání vrátí. Kočičku - Gimlí bych si pustit nedovolila. Šla by kam chtěla a na pískání ani volání moc nereaguje. Větší z kocourků - Nick chodí se mnou i na procházky za vesnici .. na vodítku a kšírkách. Jemu to vůbec nevadí - jen chodíme tam, kam si on přeje.. a jen občas si dovolím trasu usměrnit. Někdy ho odepnu, aby si již známá místa proběhl navolno. Na zapískání se pak vždycky vrátí (a inkasuje odměnu). Když dám kšírky jeho bráchovi, válí se po zemi ve snaze se jich zbavit. Je to jeho volba. Stejně jako voda. Jimma ani Gimlí bych do vody nikdy nedala. Už jen pohled na tekoucí vodu v nich budí hrůzu. Nick ji odmala vyhledává a koupe se rád. Skáče za mnou do vany..a skáče i do studené vody, když namáčím prádlo a nebo do bazénu, který jsme měli v novém domečku - je prostě "vodomil". Závěr? Nechte to na kočičákovi;-)
Jasmia:) (25.11.2012 14:20:45) napsal: Já jsem takhle pár kočenek na vodítku viděla. No, já vám nevím. Mně to opravdu připadá trochu jako trápení. Já osobně bych tedy kočku na vodítko nedala ;-) No jasně, že je to pro kočku trápení!;-)
Já jsem takhle pár kočenek na vodítku viděla. No, já vám nevím. Mně to opravdu připadá trochu jako trápení. Já osobně bych tedy kočku na vodítko nedala ;-)
Jasmia:) (25.11.2012 11:33:05) napsal: Dobrý den. Je pro kočku dobré vodítko? Podle mě, je to trochu trápení kočičky, ale chtěla bych slyšet (číst) váš názor.;-) :_/ Podle mě, když si na to kočička zvykne od mala, snad jí to nevadí. U nás bydlí pán, který svého kocourka venčí skoro pravidelně. Ale rozhodně to chce křírky, ne obojek.
Jasmia:) (25.11.2012 11:33:05) napsal: Dobrý den. Je pro kočku dobré vodítko? Podle mě, je to trochu trápení kočičky, ale chtěla bych slyšet (číst) váš názor.;-) Kočka na vodítku? Kdo to kdy viděl? Pro kočku to musí být akorát stres!!! Pes patří na vodítko, kočka bohužel ne... ;-) ;-) ;-) Ale když máte kočku domácí a nemá volný výběh tak těch pár minut nevadí;-) ;-)
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?