Jakutský
kůň

Obecné informace

Popis

Jakutský kůň nese charakteristické rysy mongolských koní. Dosahuje výšky v kohoutku mezi 135 - 145 cm, obvod hrudi je asi 166 cm, obvod holeně potom kolem 18 cm. Klisny jsou zákonitě menší a také slabší než hřebci. Z barev převažují hnědáci, bělouši, plaváci či ryzáci. K snadnému překonávání nízkých teplot napomáhá jakutským koním dlouhá a hustá srst. Je bohatá a dosahuje délky 8 - 10 cm. Hlava je těžká, klínovitá s rovným nízko nasazeným krkem. Koně mají dlouhý kohoutek a hřbet se svalnatou zádí a nízko nasazeným ocasem. Trup je oválný s prostorným břichem. Kopyta jsou velice tvrdá. Zadní nohy mívají často „kravský" postoj.

Původ a historie

Do Jakutska, podle něhož nese tento kůň své jméno, se dostal pravděpodobně ve 13. a 14. století. Koně jakutští v dnešní době žijí v severských lesích a tundrách. Jedná se o potomka domestikovaného kertaka. Konkrétně pochází se stepí střední Sibiře (zasahuje až k pobřeží moře Laptěvů). Po právu dostává přívlastek „nejsevernější" ze všech chovaných koňských plemen. Tito koně se totiž dokáží přizpůsobit velikým mrazům (často až -70 °C). Léto je v oblasti, kde jakutští koně žijí, velice krátké.

Charakteristika

Konstitučně se jedná o tvrdého koně, který se skvěle přizpůsobil severskému klimatu a krutým podmínkám horského podnebí. Tím se stal nejotužilejším a nejskromnějším chovaným koněm. V rámci plemene existují dva typy, menší verchojanský (severní) a větší, úhlednější jihojakutský (jižní). Jedná se o živého, energického koně s krátkými ale rychlými chody.

Využití

Jakut je všestranný, silný a vytrvalý. Nejčastěji je používán k tahu, jízdě a jako soumar. V tvrdých klimatických podmínkách je schopný spolehlivě nosit břemena až okolo 100 kg a to i na dlouhé vzdálenosti v hornatém terénu s převýšením. Dospívá později, až kolem 5 - 6 let. Dožívá se ale vysokého věku, často až 30 let. Chov jakutů je i dnes dále zaměřen na produkci masa a mléka, jako zdroj cenných bílkovin v nehostinných přírodních podmínkách.