Popis

Navštivme spolu střední Asii, zavítejme do Uzbekistánu a Tádžikistánu - do domoviny málo známého karabairského koně. Je zde ztělesněním krásy a ve společnosti vysoce ceněn.

Krabairský kůň dorůstá kohoutkové výšky kolem 150ti centimetrů, jen o málo výš, než je tomu u jeho arabského předka. Hlava je rovná, bez známky štičího profilu, výjimečně se můžeme setkat se známkou klabonosu.

Tělo je „suché", to znamená, že svaly nejsou „masité" a kůže je velmi jemná. Tyto znaky jsou charakteristické pro všechna pouštní plemena. Kostra má výbornou konstituci. Karabairský kůň je velmi vytrvalé, zdravé plemeno, jen zřídkakdy u něj dojde ke zranění.

Nohy jsou pevné, kosti silné. Jedinou jejich nevýhodou je sklon ke špatným postojům - mezi nejrozšířenější patří kravský a šavlovitý.

Neběžnější barvou je hnědá, bílá a zrzavá a někdy se můžeme setkat i s plaváky či isabelami. Raritou jsou však i nadále vraníci a strakáči.

Uzbekové chovají karabaira ve stádech v horských oblastech. Mladí koně jsou od ostatních oddělování mezi 18 až 24 měsíci, přičemž jsou už ve třech letech schopni sloužit jako spolehlivý jezdecký kůň.

Původ a historie

Centrem chovu karabairského koně jsou především Uzbekistán a sever Tádžikistánu, při čemž největším hřebčínem je asi Džizak u města Samarkand.

Co se týče původu, je tento tvrdý kůň výsledkem křížení půvabných arabských koní a podsaditých primitivních plemen. I když není tak ušlechtilý, je nepostradatelným v národní uzbecké hře „kokpar", která je velmi náročná, poněvadž zde neplatí mnoho pravidel, což vede k řadě úrazů.

Karabair v minulosti provázel své pány při kočovném způsobu života. Dle nařízení úřadů však byli Uzbekové nuceni usadit se. Je však pochopitelné, že tradice předků a zákaz starodávných zvyků vedl k nesouhlasům těchto středoasijců s nařízením a navzdory předpisům se postupně vracejí ke svým kořenům. Putují přes křovinaté stepi a polopouště, chovají ovce, kozy a samozřejmě koně, bez kterých by se jen těžko přemisťovali z místa na místo. Jak je již zmíněno v úvodu, karabair má pro tyto kočovníky vysokou hodnotu, stejně tak jako u jejich sousedů Turkmenů a Kazachů.

Využití

Karabairský kůň je menší, velmi mrštné jezdecké plemeno.  Zajímavostí je účast těchto koní na dostizích, zejména ve městě Taškent. Klisny tohoto plemene jsou cíleně kříženy s plnokrevníky. Vzniká tak rychlý kůň vhodný pro rovinové dostihy, tito kříženci však mohou sloužit také v mezinárodních jezdeckých disciplínách.

Dále můžeme ve střední Asii vidět karabairského koně i v zápřeži. Nyní jsou u tohoto plemene rozeznávány dva typy, dochází k jejich postupnému zušlechťování.

Koně podle typu	Teplokrevníci