Aaron - nebezpečný přítel?

30. ledna 2011

POZOR!Tohle je mnou smyšlený příběh! Příběh začíná v malém městečku skrytém v hustých lesích... V rodinném domku tady bydlí 14 letá dívka - Madison, její rodiče a desetiletý bratr Kevin.Maddie miluje zvířata a jednoho dne se jí podaří získat německého ovčáka...Ale popořádku.

Na začátku žádného psa vlastně nemá a ani ho nikdy mít neměla...Ale nakonec ho získá, i když jinak než si představovala.Všechno je úžasné, do chvíle než pozná Michala...


,,Maddie!,,-
,,Ano mami?,,
,,Dojdi nakoupit, tady máš seznam...,,
,,Proč nemůže jít nikdy Kevin?!,,
,,Protože je malej, mohl by se ztratit.A vůbec - neodmlouvej a běž!,,

Ach jo, proč nemůžu mít normální rodiče?!Bráchovi je 10 a je malej? Já chodila nakoupit když jsem byla mnohem menší...To není fér...Ale od tý doby co se narodil je to samí Kevin sem, Kevin tam...Máma s tátou se starají jenom o něj.Jakoby nic jinýho neexistovalo.Jak já ho nenávidím!
,,Tak deš už?!,, - vytrhne mě z přemýšlení máma.Trhnu sebou, popadnu batoh a vyjdu ze dveří.
Jdu zabahněnou lesní cestou, vyhýbám se kalužím...Začná pršet. No super.Zamumlám si pro sebe a přidám do kroku.Když procházím kolem smetište, slyším nějaké skučení.Tohle místo jsem nikdy neměla ráda.Teď slyším i vytí nebo jak to nazvat.Otřesu se strachem a rozeběhnu se.Cestou uvažuji, co to tak mohlo být...Tak, už jsem u obchodu, sundám si kapuci, očistím boty o rohožku a do košíku naberu všechno co mi máma napsala.Zaplatím a všechno nastrkám do batohu.Nandám si kapucu a vyjdu ze dveří.Poklusem se rozeběhnu po stejné cestě domů.Zase jsem u smetiště.Teď už to vytí a skučení nezní strašidelně, spíš jako prosení o pomoc, strach, úzkost...Blikne mi hlavou a rozhodnu se tomu přijít na kloub.

Zastavím a rozhlížím se, jestli najdu bránu, nebo nějaký vchod.Obešla jsem celý pozemek, ale nic nenašla.Pohodila jsem tedy batoh na zem a plot přelezla.Stále slyším to kvičení.Jdu podle zvuku, až se dostanu k nějakým obřím kontejnerům.Ty zvuky...pomalu utichají...Hledám něco, co by mi pomohlo abych vylezla na kontejner a podívala se dovnitř.Je tady samej starej plech, rozbité sklo... Nic co by se dalo využít.Snad se mi podaří se nějak vyšplhat nahoru....Ano, podařilo se mi to!Avšak z toho co jsem viděla, jsem nijak šťastná nebyla.Na ten pohled nikdy nezapomenu. - prostor plný odpadků, starého plechu, rozbité matrace a mezitím malá tělíčka mrtvých štěňátek.Jak tohle někdo mohl udělat? Ptala jsem se sama sebe...Jak?Proč? probíhalo mi hlavou...Pohled na ta tělíčka mě rozplakal...Vypadali tak nevinně...Chtělo se mi křičet a najít toho kdo jim to udělal...Najednou jsem však uslyšela další zakvičení...A snad se nějaké tělíčko pohnulo? Ano! Opravdu se trošičku hýbe!
Slezla jsem dolů, mezi ty ubohé tvorečky a došla k tomu co se hýbalo.Vzala jsem ho do rukou.Bylo tak studené, prchal z něj život...Nemohla jsem dopustit aby umřelo i tohle štěňátko. Cítila jsem z něj moč, odpadky, ale neštítila jsem se ho.Opatrně jsem ho pohladila.Bylo tak křehké...Bála jsem se, abych mu neublížila...Dala jsem si ho do kapsy od mikyny a opatrně vyšplhala na vršek kontajneru.ak se zpustila dolů, na zem.Rychle jsem přešla k místu kde jsem nechala batoh a přelezla plot.Nasadila jsem si batoh na záda, přidržovala to malé tělíčko a běžela domů.

,,Kdes byla tak dlouho? Bály jsme se o Tebe!,,
,,Mami, promiň, ale já našla štěňátko...Byl mezi mrtvými tělíčky jeho sourozenců, byl to strašnej pohled.Mami, prosím, že u nás může zůstat?,,
,,Dobře, ale jen na nějakou dobu.Postarej se o něj, zítra ho vezmeš k veterináři.Dej mu trochu mléka a umyj ho. Pak mu dej nějakou deku na spaní.A za chvíli přijď, bude večeře.,,
,,Díky mami, díky moc!,,

Alespoň něco mi dovolila, hned jí mám o něco radši.Rychle jsem ze sebe sundala batoh a šla do svého pokoje.Položila jsem štěňátko na postel a poprosila mamku aby ohřála nějakého mléko. Zatím jsem šla to malé stvoření umýt.Umyla jsem ho šamponem pro kočku, patřící Kevinovi.Pak jsem tělíčko vysušila a vzala deku, složila jí kousek od topení a položila na ni pejska.Doběhla jsem k mamce pro mléko.Připravila mi ho do mističky, já si však vzala stříkačku, to bude lepší.Podařilo se mi do pejsa dostat trochu mléka.Pak mě máma zavolala na večeři.Položila jsem štěňátko na deku a odběhla do kuchyně.Ani jsem nekoukala, co jím a chvátala abych co nejrychleji mohla ke svému novému svěřenci.Přemýšlela jsem, co je to asi za rasu.Nejvíc mi připadal jako německý ovčák, ale veterinář mi to řekne přesněji...Rychle jsem do sebe hodila poslední sousto, dala talíř do myčky a spěchala za štěňátkem.Leželo na stejném místě, kam jsem ho položila a spalo.Pousmála jsem se, bylo krásné.Rozhodla jsem se, že ho nechám v klidu a zapnu notebook.Brouzdala jsem po internetu, ale pořád jsem musela myslet na toho drobečka.Vybavila se mi matčina slova Dobře, ale jen na nějakou dobu... - přece ,mi ho nemůže nikdo vzít!Už je můj, zachránila jsem mu život!Zamilovala jsem si ho!Musím rodiče přemluvit..Brzy přece budu mít narozeniny, mohla bych ho chtít jako dárek... probíhalo mi hlavou.Ano, jako dárek...To je dobrý nápad.Koukla jsem se na prcka, ten stále spal, tak jsem se šla osprchovat, vyčistit zuby a spát.Dlouho jsem nemohla usnout.Pak jsem měla zlé sny...
Zdálo se mi, jak mi to štěňátko někdo odnáší pryč, že už ho nikdy neuvidím.
Několikrát jsem se vzbudila...Usnula jsem až k ránu.


Vzbudila jsem se a rychle koukla k topení, jestli tam stále leží štěňátko, jestli se mi to jen nezdálo. Bylo tam, ale už bylo vzhůru a rozhlíželo se kolem.Vstala jsem a rychle snědla sušenku k snídani.Pak si vyčistila zuby a šla za prckem.Když jsem po něm natáhla ruku, strašně se lekl, ale pak už se nechal zvednout.Pohladila jsem ho a dala mu pusu na čumáček.Rozhodla jsem se, že co nejrychleji musím k veterináři, aby se na něj podíval, jestli není nějak nemocný.Vzala jsem takovou větší kabelu, vystlala jí dekou, oblékla se a došla říct mamce, že jdu k tomu veterináři.

,,Tu máš, určitě to bude něco stát.,, řekla mamka a podala mi pětistovku.
Poděkovala jsem, došla pro štěně a uložila ho do kabely.Obula jsem se a vyrazila.Budu muset jet autobusem, tak jsem si radši pospíšila,aby mi neujel.Doběhla jsem zrovna když se vynořoval ze zatáčky.Na zastávce postávalo ještě pár lidí, nejspíš jeli do práce...Nastoupila jsem jako první, zaplatila za jízdenku a sedla si na zadní sedačku.Po 20minutách jsme byli na místě.Vystoupila jsem a vyrazila k veterině.Po chvilce jsme byli na místě.Vešla jsem dál.Ordinace byla otevřená, tak jsem šla rovnou dál.Seznámila jsem veterináře se situací a vytáhla prcka z tašky.Vetík ho vyšetřil, odebral mu krev, dal mu všeljaké očkování a odčervení...
Potvrdil že se jedná o německého ovčáka.Zkontroloval krev a řekl, že je pes v pořádku, jen je nachlazený a měl by být co nejméně venku.A že by pro něj bylo nejlepší kdyby zůstal u nás.To mě moc potěšilo.Zaplatila jsem mu, rozloučila se a vydala se na cestu zpátky.

Jaké jméno by se k němu hodilo nejvíc? ptala jsem se sama sebe
Pak mě napadlo - Aaron. Ano, to je ono!Nebudu mu dávat žádný jméno jako Rex, Buddy nebo tak, Aaron je mnohem hezčí.Teď už stačí jen přemluvit rodiče aby mi zůstal...


Přes svoje úvahy jsem málem zapoměla nastoupit do autobusu.Stihla jsem to na poslední chvíli.
Cesta domů mi uběhla hodně rychle.Přemýšlela jsem jak přemluvit rodiče.
Autobus zastavil.Jsme na místě.Vystoupila jsem.Svižným krokem jsem se vydala domů.Na zahradě mě čekala mamka.
,,Tak jak jste dopadli?,,
,,Veterinář mu vzal krev, naočkoval ho, odčervil a tak.Není nijak nemocný, jen nachlazený.,,
,,Tak to je dobře. Běž s ním teda dovnitř a vezmi si oběd.Pak si promluvíme.,,

Vyzula jsem si boty a všimla si, že mamka koupila nějaký granulky.Pár jsem jich rozmočila v mléku aby změkly a pak je dala Aaronovi do mističky.Všechno snědl a pak jsem ho uložila na deku.Po chvíli zase spal.Já jsem šla do kuchyně, nandala si oběd a zpustila se do jídla.Pak přišla mamka, táta i Kevin.Všichni se usadili ke stolu a taky začali jíst.Pak se mě táta zeptal
,,Hele, Maddie, co bys vlastně chtěla k narozeninám?,,
Bezva, ani jsem s tím nemusela začít, táta se sám zeptal, joo.

,,Víš já, vlastně mě vůbec nic nenapadlo, ale teď bych si ze všeho nejvíc přála, abych si mohla nechat to štěňátko.,,
Táta s mámou se zamyslely.
,,No, hlídač by se nám hodil.Ale musela bys s ním chodit každý den ven a vycvičit ho.,,
,,Vážně? opravdu si ho smím nechat?! Díky mami, díky tati!Budu s ním venku pořád!,,
Tu noc se mi spalo krásně.Věděla jsem, že Aaron bude navždy můj.

Aaron se brzy uzdravil, opravdu jsem s ním chodila každý den ven, poslouchal na slovo.Milovala jsem ho a on mě.Čas běžel, Aaronovi už byli 3 roky, mě 17 a byla jsem na střední - veterině.
Na škole jsem se seznámila s Michalem a po nějaké době jsme spolu začali chodit.Jednou jsem se rozhodla pozvat ho k nám domů, rodiče ani brácha nebyli doma, takže jsme měli dům pro sebe.
Aaronovi se Michal od začátku nelíbil.Vrčel na něj, musela jsem ho zavřít do pokoje.Přesunuli jsme se s Michalem do ložnice.Byla jsem rozhodnutá, že dneska bude moje ,,poprvé,,.Začalo to krásně, hlazení, jemné dotyky, samá něha...Najednou jsem ale měla takový divný pocit...Už se mi to tak nelíbilo, asi jsem nebyla připravená, chtěla jsem přestat...
,,Michale, promin, ale dost.Já...asi nejsem připravená...MICHALE!,,
,,Ale no tak kotě, už jsme tak daleko...,,

Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale byl silnější, rozbrečela jsem se...Ale on TO chtěl prostě za každou cenu udělat.Neposlouchal mě...Začal mě svlékat... Začala jsem křičet, zacpal mi rukou pusu...
Najednou jsem slyšela ránu, ale Michal ne, nevšímal si toho a začal se svlíkat taky.Bylo mi z něj špatně...Najednou stál ve dveřích Aaron a hrozivě vrčel.Pomalu se přibližoval k posteli.Nespouštěl oči z Michala.Michal vykřikl.Měl z Aarona strach.Sebral z nočního stolku lampičku a chystal se s ní Aarona uhodit.V tu chvíli po něm Aaron skočil a zakousl se mu do nohy.
,,Aarone dost!,,
Okamžitě přestal.Michal na sebe hodil oblečení a utekl.S očima plnýma slz jsem se oblékla a objala Aarona.
,,Díky zlatíčko, zachránils mi život, stejně jako já tenkrát tobě, jsme si kvit,,
Aaron mi olízl obličej, na znamení souhlasu.
Ustlala jsem postel a šla se osprchovat.Aaron za odměnu dostal větší porci krmení.
Večer přišli rodiče, dělala jsem jakoby nic.Kevin spal u kamaráda.Snědla jsem večeři a šla si lehnout.Vzala jsem si Aarona k sobě do postele.

V noci jsem zase měla noční můry... Zdálo se mi pořád o Michalovi...Zdálo se mi, co by se stalo kdyby Aaron neslyšel můj výkřik a nedostal se k nám včas...

Ráno jsem se vzbudila, oblékla se, nasnídala, dala snídani Aaronovi, rozloučila se s ním a vydala se do školy.U zastávky na mě čekal Michal.
,,Ahoj kotě, tak kdy to dokončíme?,, řekl se škodolibým smíchem
koukla jsem se na jeho nohu, byla obvázaná obinadlem
,, vypadni! už tě nikdy nechci vidět!,, vykřikla jsem na něj
dal mi facku ,,tohle mi říkat nebudeš holčičko, já jsem s tebou ještě nezkončil,,.
naštěstí zrovna přijel autobus, nastoupila jsem a sedla si dopředu, hned za řidiče
ve škole jsem se nemohla na nic soustředit, pořád se na mě koukal Michal a já chtěla utéct - co nejdál...jenom já a Aaron...
Po poslední hodině jsem se vydala k zastávce.Když jsme dorazili do našeho městečka, Michal ke mě přišel a když jsme zmizeli z dohledu ostatních, začal mě líbat, osahávat...
Odstrčila jsem ho, bylo mi z něj vážně špatně.On se však tak lehce nevzdával a znovu se na mě vrhnul....

Takhle to šlo každý den, týden za týdnem...
Jednou už mě zase osahával, jsem to nevydržela a dala mu facku.Chytil mě a svázal mi ruce.Začal ze mě trhat oblečení...Propadala jsem panice, co když mě znásilní a zabije? Co se mnou chce udělat?!
,,Aarone!,, vykřikla jsem zoufale
Michal mi zacpal pusu svým tričkem a začal si sundavat kalhoty...Ze zatáčky se vynořil Aaron a skočil na Michala.Zakousl se mu do ramene.Podařilo se mi vymámit ruce z provazu.Rychle jsem se oblékla kdežto z lesa vyšel nějakýu pán s pistolí v ruce.

,,Ten pes je nebezpečný.,, řekl
,,Je to můj přítel.,, namítla jsem
,,Nebezpečný přítel...,, hlesl zase on a pozvedl ruku s pistolí.Zamířil na Aarona.

,,Zachránil mi život!,, vykřikla jsem
,,A já ho zachráním svému synovi.,, namítl
Podívala jsem se na toho muže a pak na Michala.On že je jeho otec?!

,,N-n-n-emůže-t-te mi za-zabít psa!,, Z očí se mi řinuly slzy - nemůžu o něj přijít!Ne!

PRÁSK! Aaron se svalil k zemi.Přiškočila jsem k němu.
,,Aarone, ne!,,

Michal se rozesmál.Vzal od svého otce pistoli a zamířil na mě.
PRÁSK! Zůstala jsem ležet vedle Aarona.Poslední co jsem cítila bylo Aaronovo tělo ze kterého vyprchával život.
,,Od tvého narození jsem byla s tebou.S tebou budu i když umíráš.,, řekla jsem a moje srdce dotlouklo


Tak jsem skončila já a můj nejlepší přítel...Nebezpečný přítel...

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?