Ajax

11. října 2011

Jednoho dne se otec vrátil ze statku a začal vyprávět. Nějaký „lufťák“ prý přivedl psa, krásného ovčáka s tím, aby ho veterinář utratil. Vyptáváním zjistil, že chlapík bydlí v Praze v garsonce. Koupil si štěňátko ovčáka, že s ním ve volném čase bude chodit na cvičák. Jenže volného času bylo pomálu a tak pes většinu života strávil zavřený v panelákové koupelně, aby nepřekážel.

 

 

Rychle vyvenčit na vodítku kolem paneláku a zpátky do malé tmavé kobky. Jednou týdně na cvičák, kde se do něj pokoušel něco vtlouct. Doslova. A z roztomilého štěňátka se stal agresivní pes, kterého se bál i vlastní pán. A ten psa jednou naložil do auta a přivezl ho na statek, aby ho zvěrolékař uspal.

 

„Co je s tím psem?“ zeptala se maminka, která celou dobu pozorně poslouchala.
„No, zatím je ve statku. Chlapům se líbí, ale domů si ho nikdo vzít nechce, protože kouše. Těžko říct, co s ním bude…Ty bys ho chtěla?“ optal se otec. „Proč ne. Chudák pes, doplatí na lidskou hloupost. Co je to za nesmysl, držet psa zavřeného v koupelně! Uspat by měli toho troubu, co ho takhle zkazil.“ (řekla to jinak, jadrněji, ale to se nedá publikovat…)

 

„Ale ten pes je zlý…“ „Nesmysl!“ odsekla matka rodu. „Žádný pes není zlý, jenom zoufalý. Vzpomeň si na Reka. Všichni se ho báli a nakonec poslouchal malou holku! I to zvíře pozná, když ho má někdo rád!“ Otec už nic neříkal, ale mě se zdálo, že se potutelně usmívá.

 

Druhý den byla sobota, ale náš táta byl i tak v práci, jako obvykle. Ozval se zvonek a přišel tátův kolega a vedl krásného psa. Ptal se po otci. Na sdělení, že není doma posmutněl a začal vyprávět historku, kterou jsme slyšeli už včera.
Maminka ho zarazila. „Nechte toho psa tady.“

 

Než jsem se nadála, byl pes uvázán u stejného stromu, jako kdysi Rek. „Jo, jmenuje se Ajax!“, zavolal ještě muž, než odešel. Šla jsem si psa prohlédnout a ten na mě nenávistně štěkal. Maminka mě důsledně nakázala, abych k němu nechodila. Jenže mě to nedalo. Moc se mi líbil.Tak jsem se posadila do trávy z dosahu psích zubů a četla si. A pes výhružně vrčel.

 

Strávila jsem tak několik hodin a potom mě napadlo, že budu číst nahlas. Zabrala jsem se do čtení tak, že jsem ani nepostřehla, kdy ustalo vrčení. Najednou jsem si uvědomila, že pes poslouchá. A pak to přišlo. Ucítila jsem dotek. Pes ležel na konci vodítka a podával mi tlapu. Přemohla jsem strach a packu pohladila. A pes zakňučel. Srdce mi poskočilo radostí.

 

„Ajaxi!“ Přisedla jsem blíž a pes se ke mně přitulil. Hladila jsem ho a byla štěstím bez sebe. „Koukám, že holka má nového psa!“ zaslechla jsem najednou otcův hlas. Pes vyskočil a já zvedla hlavu. Rodiče se usmívali, když jsem uklidňovala rozzlobeného psa, který ale hned pochopil, že se žádná hrozba nekoná.

 

Druhý den už běhal se mnou po zahradě a já byla šťastná, že mám zase psa. Tolik mi připomínal Reka! I Ajax byl hrdý a nezávislý a rychle k nám zapadl. Aby ne. Měl volnost a svobodu. Žádné vězení v malé tmavé místnosti, kde se sotva otočil. Tady měl obrovskou zahradu, kde mohl běhat. Žádné sekýrování a dril jednou týdně na cvičáku a potom týden nezájmu.

 

Tady byla pevně stanovená pravidla a pokud je dodržoval, nikdo ho zbytečně nekomandoval. Přesně věděl, co se smí a co ne. Že zahrada je celá pro něj, ale v domě smí jen do chodby a do kuchyně. Že domácí zvířata nesmí honit, ale musí je chránit. A že nikdy, ale opravdu nikdy nesmí zavrčet na členy rodiny.

 

A pes pravidla ochotně dodržoval a oddaně střežil náš dům. A stejně jako Rek, i Ajax se mnou běhal po lese a byl můj přítel. Přítel k nezaplacení. Když po nějakém čase přijel do městečka původní majitel a dozvěděl se, že pes je u nás, chtěl ho vidět. Ajax ale měl na věc jiný názor. Když jeho bývalý pán vešel na dvůr, pes na něj zaútočil.

 

Jen zázrakem se mu nic vážného nestalo. Odcházel od nás s přesvědčením, že pes je ještě horší, než byl u něj. Po městečku se jeho zásluhou okamžitě rozkřiklo, že pes pokousal svého bývalého pána a začalo se o něm říkat, že je to vzteklá bestie. Nikomu jsme to nevymlouvali, bydleli jsme na samotě a pověst nebezpečného psa ve dvoře se nám hodila.

 

A čas chvátal nezadržitelně kupředu, z dítěte jsem najednou byla studentkou a po maturitě jsem stála před branami dospělosti. Když jsem odcházela z domova za vlastní budoucností, stála jsem před těžkou volbou – co Ajax? V první chvíli jsem ani na okamžik neváhala, že přece půjde se mnou. Jenže… Vdala jsem se a s manželem jsme oba pracovali ve statku a dostali byt v bytovce.

 

Ajax tam byl nešťastný. Neustále skákal na dveře a vyl, chtěl pryč. Byt pro něj znamenal vězení. Takže brzy putoval zpátky k rodičům, tam, kde prožil většinu života a kde byl šťastný. Věděla jsem, že mi bude chybět, ale jemu bylo líp tam. Tam byl jeho domov.

 

Asi dva roky jsme byli bez psa. V tu dobu mi to nějak nepřišlo. Byla jsem na mateřské a měla plné ruce práce s dítětem. Každou volnou chvíli jsme trávili u rodičů, kde mne vždy nadšeně vítal Ajax. Děda s babičkou se kochali vnoučetem a já šla se psem do lesa. Vyhovovalo nám to tak všem. Až jednou tam pes nebyl. Bylo mu 14 let a jednoho rána se prostě neprobudil. A na psím hřbitůvku přibyl další křížek.

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?