Akce na páničku

18. září 2010

Ahoj kamarádi, musím říct, že ten den jsem měl plodnou neděli. Ale nezáviďte hned, myslím plodnou na všelijaké lumpárničky, sice žádná větší akce, ale paničku se mi podařilo párkrát vytočit.

Začalo to hned po ránu. Klasika, šli jsme na vycházku, ale došli jsme jenom k brance a panička se prašila do čela, že zapomněla klíče a branka byla samozřejmě zamčená. A protože ona není takovej sportovec jako já a nechtělo se jí vracet do schodů pro klíče, zvolila pro ni jednodušší řešení, tj. obejít barák a zkusit, jestli je odemčená aspoň druhá branka.

 

A tady nastal problém, protože já jsem zvyklej v určité vzdálenosti od domovních dveří udělat svou první značku, vyjde mi to akorát k prvnímu javoru u chodníku. Dnes byla ale změna, motali jsme se po dvoře a já už jsem to nemohl vydžet. Rychle jsem vyhlížel vhodné místo na vykonání své ranní čůrací potřeby a zvolil jsem trpaslíka. Ten si to zaslouží, je to totiž takovej lenoch, celé léto stojí pod rododendronem, v ruce drží zahradní kolečko, ale ještě nikdy jsem ho neviděl, že by v něm něco vezl. Tak jsem mu trochu naložil, nebo spíš napustil, skoro až po okraj kolečka a navíc jsem ho pořádně celého osprchnul. Panička byla nějak mimo po ránu, takže si mě moc nevšímala a až si mě všimla, stejně se nedalo už nic dělat.

 

Trochu si zanadávala, ale dalo se to vydržet. Jako správná drbna pak každému během dne na potkání vykládala, jak jsem načůral trpaslíkovi do koleček a sklidil jsem nakonec velký úspěch, všichni se totiž smáli, jen ta zpropadená panička ne. Po návratu z vycházky jsem si řekl, že budu sekat latinu. Panička míchala u plotny povidla, tak jsem si lehl pod stůl a díval se na ni. Ale zkuste to vydržet ležet dýl jak 10 minut v klidu bez nějaké akce. Já jsem to vydržel asi čtvrt hodiny, dýl to fakt už nešlo. Udělal jsem prohlídku na kuchyňském stolku, jestli něco vhodného pro sebe nenajdu a našel! Takovej malej pytlíček, honem jsem ho sebral a utíkal k sobě na kožešinu. Protrhnout ho mi nedalo žádnou práci, vysypaly se z něho takový bílý krystalky, krásně slaďoučké to bylo.

 

Panička mě zmerčila, zrovna když se mi málem zasekl jazyk až za uchem, jak jsem se oblizoval. A už zase letěla ke mně, jestli jsem "nepozřel něco závadného". Zase trochu hudrovala, byl to totiž poslední vanilkovej cukr, moje mladší panička si našla nějakej novej recept na vanilkovo pudinkový krém, no tentokrát se musela prostě bez vanilkového cukru obejít. Po obědě byla další akcička. Venku začalo nějak přituhovat a panička se rozhodla, že musí vyčistit roury z krbových kamen v obýváku, ať můžeme zahájit topnou sezónu. Na zem si položila pro mě hodně zajímavé věci, totiž obří igelit pod ty roury a lopatku se smetáčkem. Rozsvítily se mi oči, tak velikej igelit jsem ještě necuckoval, a už jsem běžel k němu. Panička mě ale bleskurychle zahnala, tak jsem honem po cestě sebral aspoň ten smetáček. Panička zatím položila roury na igelit a začala se shánět po smetáčku. Mrmlala něco o tom, že je asi sklerotik a šla ho hledat do kuchyně. Teď nastal můj okamžik, nechal jsem smetáček smetáčkem a zdrhal pro ten igelit, že si ho odnesu někam pryč z jejího dohledu.

 

Byl ale nějakej těžkej, tak jsem ho pořádně chytil a táhl za sebou po zemi. Jenže jak jsem chtěl rychle utíkat, najednou rachot, roury začaly sjíždět z igelitu a sypal se z nich tentokrát ne bílej, ale pro změnu černej prášek, no co, trochu sazí na podlaze. Ale samozřejmě jsem to zase schytal. Pak už jsem byl fakt moc hodnej. Ležel jsem paničce asi půl hodiny na klíně a nechal se drbat pod krkem, ale zase to bylo špatně, paničce to bylo divné, jestli mi něco není, že jsem podezřele klidnej a hodnej. Ale stejně by mi to do odpolední procházky nevydrželo.Tak jsem u nás na schodech málem dostal přes šňupák, ale po pořádku - Ráno jsme se chystali s paničkou na vycházku. Panička teď chodí na schody na průzkum jako první, protože jsem málem onehdy poprvé okoštoval vosu, naštěstí zavčas zasáhla, takže jsem ji stačil jenom očuchat a taky trochu pocuchat. Panička byla bez sebe, že prý mám obrovské štěstí, že mě nepíchla do jazyka a celé odpoledne jsem ho musel na ni vyplazovat, jestli ho nemám nateklej. No jsem prostě průzkumník a ničemu nedám pokoj.

 

Tak to bylo i po odpolední prochajdě. Hned za dveřma mě totiž uhodila do nosu nějaká vůně, takže jak se panička obouvala, já jsem šňupal na schodech a hledal, odkud ta vůně asi vychází a nakonec jsem to našel. Pod botníkem. Sice nic nebylo pořádně vidět, ale vonělo to jako hrom, zastrčil jsem čumák co nejvíc pod botník, abych se k té dobrotě dostal, najednou to prásklo a trochu uskočilo. Já jsem uskočil teda hodně, protože musím přiznat, pořádně jsem se lekl. Byla to totiž pastička na myši a v ní kousek uheráčku a jak jsem do ní drbnul, tak zaklapla, mě naštěstí vynechala. Venku se totiž ochlazuje a zhýčkané myši se stěhují do teplých krajin, tj. na naše schody, kde čekají na příležitost, až někdo otevře dveře a ony se nepozorovaně dostanou pěkně do teplíčka. Takže páník udělal preventivní opatření, natáhl pastičku, ale zapomněl ji pořádně zamaskovat přede mnou. Taky to doma pěkně schytal, že mi to mohlo chudáčkovi ještě něco udělat. Trochu mi ten nevydařenej lov zkazil náladu, ale na večerní vycházce jsem si ji zase spravil.

 

Kolem chodníku je totiž už napadána hromada listí z javorů, takže ho mám skoro pod krk a když v něm lítám, krásně to šustí a celkově je to něco jiného, jak jít po obyčejné trávě. Navíc na některých místech brigádníci shrabali listí na hromady, ale nikdo je jaksi neodvezl, a protože to je nová věc na našem kopci, musíme si ji pořádně všichni hafani označkovat. Já osobně vždycky vyskočím doprostřed hromady, udělám značku a jako správnej čistotnej pes pořádně hrábnu zadníma nohama. Dělají to tak asi všichni mí kámoši, protože hromady jsou čím dál menší a jestli je technické služby zavčasu neodvezou, brigádníci se snažili zbytečně. Včera bylo ale po parádě, protože po delší době pršelo jako hrom a z načechraného listí zbyl jenom mokrej maglajz. No naštěstí na stromech je ho ještě dost a za chvilku je tady zima a lítat po krk ve sněhu taky není k zahození no a já stále skáču jenom do listí a málem jsem to od páničky schytal když jsem chtěl skočit na krásně ustlanou peřinu.Ženské se prostě nezavděčíš!

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?