Akce na páničku 2

19. září 2010

Tak vám zase musím podat hlášení, co se u nás v týdnu dělo a když už to bylo pořádné tak proč to nenapsat pořádně po příběhů?

V úterý to moc slavný nebylo, dostal jsem od naší čaučačky Iris ťafku jako hrom. Bylo to už k večeru, ležela na trávě a nahlas chrápala,tak si říkám, to je příležitost pro mě a že si ji půjdu pořádně očuchat. Když nespí, tak se jí trochu bojím, ona už má 7 roků a na ty moje puberťácké nápady nemá moc náladu, takže už jsem od ní zažil několik menších výstrah. Tak teď jsem k ní honem běžel, když tvrdě spí a začal jí ňuchat na čumák, ona se asi nějak lekla ze spaní nebo co, najednou po mě vystartovala jakoby předtím vůbec nespala a rafla mě do zadku, zrovna do toho vyholenýho, tak mě to i trochu zabolelo a zakňučel jsem, byl jsem rád, že mám tak krátké nohy (bylo mi to houby platné,kéž bych byl teď holkou Wilmou,co já basset si počnu)a rychle valil pryč. To už přiletěla panička a řádila, dostali jsme vynadáno oba dva, ona, že to se nedělá kousat kamaráda a já, že ji nemám otravovat, když spí, že mi to pořád opakuje.

 

Poté zase bylo focení a hned po ránu, paničku chytla ta její umělecká múza, a že uděláme pár fotek, jak rostu (no snad už nerostu, jsem už stejně přerostlej nad normál) a jak se měním v mladého "muže". Šla na to opět chytře, takže se fotilo hned, jak jsme ráno přišli z vycházky. To proto, že jsem vždycky unavenej a věděla, že nebudu mít roupy a budu v klidu stát tam, kam mě postaví. A navíc vzala pár piškotů, aby jo měla jistotu, že to dobře dopadne. Fotili jsme pod nějakýma keřama na dvoře a měla pravdu, fakt jsem byl unavenej, tak jsem se rychle nechal vyfotit ze všech stran, za nějakej obzvlášť podařenej úsměv jsem navíc chytl piškot, takže to proběhlo docela v klidu a ještě jsem na tom vydělal, spokojenost byla na obou stranách.

 

Odpoledne přivezlo PéPéelko nějakej velkej balík, hned jsem poznal, že je to pro mě, docela dobře to vonělo i přes papír. Panička věděla, o co jde, byly to nějaké granule, po kterých máte zázračně čisté zuby a prý omezují vznik zubního kamene a tak, panička to někde vyčetla, tak hned že to na mě zkusí. Já jak jsem ty granule uviděl, myslel jsem, že mě trefí šlak, jsou to obrovské bobky, jedna granule je asi 4krát větší než ta, na kterou jsem zvyklej. No nejdřív jsem si říkal, že to si teda může křoupat sama a chodil jsem kolem nich, jako že je nevidím, pak mi to nedalo a zkusil jsem teda jednu pokřoupat, no dá se to, akorát mi to zabere trochu víc času a nemůžu je moc hltat a o to možná taky jde. Ale dřív jsem měl v misce aspoň hrst granulí, teď je tam tak pět a miska je plná.

 

Tak začalo víkendové zpravodajství: v sobotu se naším barákem prohnal tajfun, který byl pojmenován po jeho původci Bengt Begeho. Já jsem teda moc noblesně nevypadal, jak jsme se po ránu vrátili z obzvlášť deštivé vycházky a ještě sme se fotili. Nepromokavá bunda zase zklamala na celé čáře a já jsem měl kožich nasáklej jak houbu. Nesnáším mokrej kožich, lítám, jako by do mě pustili 220V a snažím se najít vhodné místo, o které bych se pořádně utřel. Takže už na zpáteční cestě z vycházky jsem si plánoval, že pokud budou všude v bytě otevřené dveře, prodloužím původní trasu chodba, obývák, pokojíček ještě o ložnici a kuchyň. Jen co jsme za sebou zavřeli dveře, jsem zjistil, že plán vyjde, protože všechny dveře byly rozglábené, doma byl totiž jenom páník a ten zásadně za sebou nezavírá. Panička si naivně myslela, že si v klidu nechám vysléct bundu a počkám, až si donese ručník a fén a dá mě do pořádku. Já jsem ale na nic nečekal, s bundou napůl vyslečenou jsem vyrazil. Novou delší trasu jsem zvládal v rekordním čase, v kuchyni jsem měl jako bonus skok na proutěné křeslo, které stojí naštěstí u zdi, jinak by se převrátilo i se mnou. Panička jenom stála a čekala, až ta energie ze mě vyprchá, už ani na mě nehulákala, protože ví, že v ten moment jsem stejně hluchej. Chtěla mě dokonce natočit na kameru, ale nestíhala ani ona, ani kamera. Co pár vteřin se kolem ní prohnala mokrá chlupatá dělová koule, neměla šanci mě zvěčnit. Na svou obhajobu musím dodat, že jsem během svého řádění nic nerozbil, akorát poshazoval, a to jsem nakonec pomohl řádně paničce uklidit.

 

Po odpoledne jsme vyrazili na výlet na Rešovské vodopády. Vodopády byly moc krásné, ale vedla k nim dost krkolomná cesta. Nejdřív jsme šli z kopca, kterej byl tak prudkej, že jsem pomalu ani nemohl značkovat, jak jsem zvedl zadní nohu, dělal jsem šipky hlavou dolů, takže jsem poskakoval dopředu a jednu značku jsem rozdělil třeba na 4krát. Ale táhnul jsem jako vždycky, vodítko napnuté k prasknutí, panička plápolala za mnou a ani nestačila brzdit, všjlíp, zpátky buichni se jí smáli. Ale ona si v duchu říkala, kdo se směje naposled, ten se směje nedou všichni funět do kopca a ona ho úplně v pohodě vyběhne, protož ji totiž potáhnu já. U vodopádu jsem se trochu bál, zvlášť, jak mě posadili na obrovskej kámen, samozřejmě zase kvůli focení, přes potok jsem se taky nechal v klidu přenést, což jindy nesnáším. Ale jinak v pohodě, všichni byli spokojení a pěkně vyplivaní, než se vyhrabali zase do toho kopca k autu. Dokonce i já jsem potom celou zpáteční cestu v autě poslušně ležel na zadní sedačce, což u mě není zvykem. Večer jsem spal jako zabitej, ne že by mě ten kopec zmohl, no ale tak prudkej přeci jenom nemusel být. Páničku jsem naštval jak se dalo,ale to je vždycky..

 

Přidáno: 65 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?