Backyn smutný začátek

Jsem fenka Backy a povím vám můj příběh. Narodila jsem se v zapadlé stodole poblíž lesa.

Asi tomu nebudete věřit, ale jsem jedna z jedenácti štěňat která má mamka, Quen porodila. Moji bratříčci a sestřičky si mě vůbec nevážily, protože jsem se kamarádila s Mackym, posledním jedenáctým štěňátkem z našeho vrhu. Původně měli Mackyho utratit protože byl až příliš malý a navíc měl něco se zadní nožkou. Nikdo, opravdu nikdo si ho nevážil a nebavil se s ním, až tedy na mě. Pokaždé když byl čas na kojení, Macky měl strašný problém, že se vůbec nemohl dostat na řadu a stejně tak i později s jídlem. O vše jsme se dělili...o postýlku, jídlo...no prostě o vše. Jednou jsme si dali slib, že budeme navždy spolu. Snili jsme o tom že si nás nový majitel vezme oba a o tom jak spolu budeme spinkat, hrát si ale i že budeme někdy nového majitele trošku zlobit. Takhle jsme si hrály, tak že jsme snily protože ostatní nás nepustili k hračkám. Každý z nás jedenácti si přál mít majitele. Jednou k nám najednou přišla naše chovatelka, vzala mě do náručí a někam mě nesla. Donesla mě do nějakého pokoje, kde seděli nějací dva lidé, žena a muž. Najednou řekla: ,, Tak to je vaše fenka!" a ve mě hrklo štěstí, byla jsem tak šťastná! Lidé si mě vezmou! Budu mít domov! Budou mě milovat! Ale najednou to přišlo. Ten zlom, když jsem si uvědomila že Macky tu zůstane. Přestala jsem radostně mávat ocáskem a skočila jsem z náručí chovatelky a běžela za Mackym. Moji nový majitelé i chovatelka měli zděšený a překvapený výraz zároveň. Když jsem doběhla do stodoly kde jsme bývali, viděla jsem všechna štěňata naházená na sebe a jak si hrají. Jen Macky ležel úplně vzadu, v rohu. Běžela jsem k němu. Bylo to strašné. Snažila jsem se ho nějak zachránit, ale pozdě. Noha mu nějak selhala a on jen ležel. Najednou něco řekl: ,, Backy, doufám že si tě lidé vezmou a že budeš šťastná, já jsem se toho nedožil". Pak už najednou přestal dýchat. Pak přišla chovatelka a jen řekla: ,, Tušila jsem že nevydrží". A s těmito slovy vzala Mackyho a šla s ním někam pryč. Ne, to není možné. Stratila jsem svého jediného nejlepšího kamaráda. Pak už jsem nic nevnímala. Usnula jsem a vím že jsem se probudila ve svém novém domově. Zdálo se mi o tom, jak si s Mackym a novým páníčkem hrajeme na přetahovanou. A tak, skončil můj život tam a nový zase začal.

Přidáno: 70 bodů

Terez