Bela z útulku

22. května 2012

Tak nejdřív se vám musím představit. Jmenuji se Bela, jsou mi asi dva roky a jsem kříženec. A mí rodiče a předkové? Na tom se nikdo nemůže shodnout! Zepředu vypadám jak RTW, ocásek nosím jako NO, kůži mám skrabatělou jako šarpej, figuru mám jak Frištenský.

 

 

Tak si můžete vybrat, co vlastně jsem. Do útulku za mnou chodí každý den jeden venčitel a vodí mě na procházky. A já už ho beru jako svého páníčka! Ale abyste se o mě dozvěděli více, tak si přečtěte můj životopis.

 

Můj životopis: O tom, co jsem prožila jako štěně, se už asi nikdo nedozví, protože já lidskou řečí nemluvím a lidí zase nerozumí mému štěkotu. Vím jen, že jsem na bývalé páníčky štěstí neměla. V nevhodných podmínkách jsem onemocněla kožní nemocí, jídla také moc nebylo a tak mě nakonec mí bývalí páníčkové uvázali u stromu.

 

Mysleli si, že u toho stromu skončí můj život, ale kdepak! Já jsem bojovnice! Já se jen tak nevzdám! A když mě u toho stromu našli hodní lidé, tak pohled na mě byl jen pro otrlé povahy. Srst jsem měla vypadanou a vypadala jsem jak peruánský naháč.

 

Kůže byla samý bolák a pod kůží prosvítala má žebra. A kde jinde bych mohla skončit než v útulku! Měla jsem štěstí, že jsem se dostala do toho ústeckého. Leckdo by si řekl, tak tenhle pes už je zralej tak na eutanasii. Ale ne tak v ústeckém útulku!

 

Vrhli se na mě a doslova mě vyrvali ze spárů smrti! Pravidelná strava a léčba mé nemoci vykonaly své. Ale ještě něco mi chybělo! V útulku je hodně pejsků a ti chodí každý den se svými venčiteli na procházku. A já jsem taky toužila, abych se alespoň na chvíli dostala ven ze svého kotce.

 

Ležela jsem ve své boudičce, pozorovala jsem, jak mí kamarádi chodí ven až jednou, u mého kotce se zastavil nějaký člověk a povídá: Belinko, chceš jít na procházku? Ta slova mi zazněla v uších jak rajská hudba! Uznáte sami, že taková nabídka se neodmítá!

 

Po dlouhé době jsem opustila svůj kotec a obezřetným krokem jsem vyšla ven za bránu útulku. Ten venčitel na mě mluvil tichým a klidným hlasem a dodával mi odvahy, protože já si po tom dlouhém pobytu v kotci teprve musela zvykat na to, co je to svoboda!

 

Z úst toho venčitele jsem slyšela samá slova chvály, jak jsem šikovná a krásná psí holka. No, do té krásy mě chybělo ještě dost, protože ta moje nemoc se na mě podepsala a bude ještě chvíli trvat, než o mě bude moci někdo prohlásit, že jsem opravdu krásná.

 

Dnes už vím, že mě chválil jen proto, aby mě povzbudil do mého dalšího života. A tak jsem se v útulku seznámila s venčitelem, o kterém už dnes říkám, že je to můj páníček. A proč? No, protože on za mnou chodí do útulku pravidelně skoro každý den.

 

A co my už jsme spolu prožili! Chodíme spolu na procházky na hrací psí louku nad útulkem, kde jsem se také seznámila s většinou obyvatel útulku. A jak vypadalo to moje první seznámení s mými kamarády? Tak to si poslechněte! Když jsme došli s páníčkem na hrací louku, tak tam už si hráli Clark a Badík.

 

Nejdřív jsem byla na vodítku a páníček povídá: Tak Belinko to jsou tví kamarádi z útulku, seznamte se! Očucháme se vzájemně, sympatie jsou na obou stranách a najednou ... cvak! Vodítko mizí páníčkovi v kapse, ale co teď! Ale všechno řeší Badík! Hele Belo, my si tady hrajeme tak se můžeš k nám připojit.

 

A já na to: No jo ale já neznám, co je to hraní! No jo tak to tě musíme naučit! To se rozeběhneme, chňapeme po sobě jenom jako, tak pojď to zkusit, na tom nic není! Tak jsem to zkusila, no to je docela dobrý! A už běhám s Clarkem a Badíkem po louce, a to vám byla legrace!

 

Tak takhle jsem si ještě nikdy nehrála! Děkuji vám Badíku a Clarku, že jste mě to naučili! To už je ale minulost. Badík už má svůj domov, Clark se bude z útulku stěhovat co nevidět a na hrací psí louce je nová sestava. Besinka, Tomík, Šaki, Rafík, Čenda a další, no pořád je s kým si hrát.

 

Ale nemyslete si, že si jen hrajeme! Jak říká páníček, každý správný pes musí umět poslouchat! Tak spolu trénujeme povely a to, co jsem dříve zameškala, tak teď musím dohonit. Za tu dobu, co s páníčkem chodíme, jsem se naučila spoustu užitečných povelů.

 

Proto taky naše procházky absolvuji bez vodítka a páníčka si hlídám jako oko v hlavě. Ale na co se těším nejvíc, až se zcela uzdravím, že se jednou u mého kotce zastaví nějaký hodný člověk podobný tomu mému "náhradnímu" páníčkovi a řekne: Tak Belinko, já jsem tvůj nový páníček a ty budeš mít svůj vlastní domov! Co bych za to dala, aby to bylo už brzy.

Vaše Belinka

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?