Bibinka - koupě nového koníka

10. května 2012

Jak to vlastně všechno začalo? Moje dcera Klárka už od malička obdivovala koně. Vždyť už jednoho doma máme jmenuje se Arkádus. Čím byla starší tím víc a víc se zajímala o koně, až jednou přišla se slovy: "Maminko, koupila bys mi taky koně?"

 

 

To jsem vůbec nečekala, ale dostala odpověď: "Pokud mi budeš pomáhat s Ramiškem a budeš mít pěkné vysvědčení tak ano". Klárka se pilně starala o Ramiška, málem mě k němu nechtěla ani pustit, jen, aby měla svého koně.

 

Jenže nastal problém pár měsíců před vysvědčením. Nemohli jsme najít žádného vhodného koníka, protože ne každý kůň se hodí pro desetileté dítě, určitě tušíte co mám na mysli. Takže jsem musela Klárce vysvětlit, že slib, co jsme dali 100% dodržíme, ale sehnat opravdu vhodného koníka není jen tak.

 

Dny plynuly a Klárka se starala o Ramiška se slovy: "Kéž, kdyby tu byl už můj kůň." Konečně nastal čas prázdnin a Klárka jela na letní tábor ke koním. Na tento tábor už jela třetím rokem a už se nemohla dočkat toho dne, kdy tam pojede.

 

Pokaždé si odškrtávala kalendář a počítala dny, za jak dlouho pojede. Když nastal den odjezdu, tak Klárka byla sbalená se vším všudy na to šup, čekala v autě a už se nemohla dočkat naší kamarádky Hanky a hlavně jejich koní. Po příjezdu do Rousínova jsem dostala spásný nápad.

 

Ihned jsem se zeptala Hanky, jestli náhodou neví o někom, kdo by prodával koníka vhodného pro Klárku. Na to mi odpověděla, že se poptá a jak bych si jela pro Klárku, tak mi dá vědět, jak to vypadá, se slovy, možná bych o někom věděla.

 

Po deseti dnech se jelo pro Klárku, s tím, že tam zůstaneme ještě další tři dny. Po příjezdu Klárka na nás hned vysypala místo: "Mami, ahoj." Tak: "Mami, našli jsme pro mě koníka." To bylo najednou radosti, samozřejmě nejdřív nám Hanka kobylku ukázala na internetu jak vypadá.

 

Na obrázku vypadala moc pěkně, jenže fotka jaksi člověku nic neřekne. Takže na další den se po domluvě jelo k majitelce kobylky do Brna, poptat se, co a jak. Kobylku jsme vidět nemohli, protože byla na pastvinách, takže jsme se předběžně domluvili co a jak a jelo se zpátky k Hance na statek.

 

Samozřejmě Klárka celá nadšená, že bude mít konečně svého prvního koníka a vůbec jí nevadilo, že má pouhý rok a půl. Takže Klárka se do ježdění dala s ještě větší chutí nežli před tím. Po třech dnech nastal den, kdy jsme museli jet domů, rozloučili jsme se s tím, že příští rok se opět uvidíme, ne-li dříve.

 

Po čtrnácti dnech se jelo k Humpolci podívat se na kobylku, byla prozatím ustájená na pastvinách do konce října. Nejdřív jsme se museli zastavit pro majitelku kobylky v Brně se vyrazilo. Holky o ničem jiném nemluvily než, jaká kobylka bude, jestli bude hodná, jestli si jí můžou pohladit atd.

 

Po příjezdu k Humpolci se zaparkovalo auto u ohrady a hurá mezi koně na pastviny kouknout na tu naši kobylku jak vypadá. Když jsme se blížili ke skupince hříbat a mladých koní tak nějaký koník ležel jako "mrtvolka"na zemi se slovy to je Bibinka.

 

Kobylka se ihned postavila, protože byla moc zvědavá, kdo ji to vlastně přišel okukovat. Na první pohled bylo jasné, že je naše. Jen jsem si vyzkoušela to základní jako je zvedání nohou, jestli má kopýtka v pořádku, nasazení ohlávky, jestli se nechá všude chytit, a vodění na ruce, jestli nějak nekulhá.

 

Všechno bylo v pořádku, takže se ihned na místě domluvilo, že Bibinku si koncem měsíce říjen odvezeme. Samozřejmě, by jsi Klárka Bibinku nejraději nacpala do auta a ihned odvezla domů, ale muselo se vše dořešit, abychom měli koníky kam na zimu oba schovat.

 

Dny neúprosně plynuly a nastal ten den pro Klárku den s velkým D. Od přítele kamarád přijel s přepravníkem a vyrazilo se směr Humpolec. Cesta byla pro některé z nás dlouhá až jsme konečně dojeli do místa určení. Majitel pastvin se s námi přivítal a šel pro kobylku do kopce mezi stádečko ostatních koní.

 

Po chvíli nám ji dovedl a mohlo se nakládat, slušně jsme se rozloučili já si vlezla na chvíli do přepravníku za kobylkou jestli bude hodná a jestli se nebude bát, protože se to správně nesmí tak jen na dobu nezbytně nutnou, než by se najelo na dálnici.

 

Kobylka se chovala slušně, vůbec se nebránila tomu, že je v přepravníku. Vždyť už v něm jela na pastviny, ale člověk nikdy neví. Po příjezdu domů se Bibinka vyložila a ustájila se v jejím novém prostorném boxu, kde ji ihned prohlédla veterinářka, jestli je všechno v pořádku, také se ihned pro jistotu odčervila.

 

Pak chvíli koukala, kde to vlastně je a hned se dala s chutí do sena. Takže moje dcera Klárka si konečně také mohla říct: "Můj první kůň." Jenže u toho asi nezůstaneme, jelikož i ta druhá dcera Tereza má zatím sedm let, ale už by chtěla také koníka, tak uvidíme snad.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?