Bladhaund DAN

13. srpna 2011

Budu Vám vyprávět příběh, který jsem sama zažila. Nastěhovali jsme se na okraj jednoho menšího města a měli jsme výhled do zahrádky a za ní byl dům, odkud jsem od nastěhování dosti často slyšela vytí až skučení psa. Pokud jsem byla doma, pozorovala jsem situaci z okna.

 

 

Velký pes, z dálky jsem tipovala vlčáka takové té černohnědé barvy, byl přitisknut ke stěně domu a hrozně a dosti dlouho vyl. Někdy k němu přišla paní z vedlejšího domu a něco mu nesla na jídlo. Já jsem tam tehdy nikoho neznala. Za pár dní jsem to nevydržela a šla jsem se na něho podívat.

 

Byl to zvláštní pes, do té doby jsem takového psa nikdy neviděla, dnes vím, že to byl Bladhaund. Tělo měl opravdu jako pořádný vlčák, ale hlavu podobnou basetovi. Byl uvázán na pohyblivém řetězu, výběh v případě, že by byl venčen asi vyhovoval. Ale tento pes tam byl stále, několik roků neodvázán, jak jsem zjistila od sousedů týrán hladem a žízní a bit majitelem železným hákem. Pes se jmenoval Dan, byl papírový s rodokmenem.

 

Šlapal ve velké "hromadě" svých výkalů. Někteří sousedi prý zkoušeli volat veterináře i dokonce pí M. Kubišové, ale tehdy asi byla nachystaná miska s jídlem a vše zůstalo při starém. Já jsem to nemohla vydržet, dodala jsem si odvahy a zazvonila. Hned jsem majitele nezastihla, ale po několikátém dnu se mi konečně otevřeli dveře a starší pán, byl to otec majitele, mi řekl,že je to pes jeho syna, který je zaměstnán dlouhodobě mimo město a jezdí domů jen nepravidelně.

 

Zkusila jsem se ho zeptat, jestli bych ho nemohla někdy vzít na vodítko a on s tím souhlasil. Vodítko jsem si musela koupit, protože žádné nenašel a již před tím jsem k Danovi s ním šla. Pes mě hned vítal, ale bylo ho kus. Nebudu to natahovat, od té doby jsem s ním chodila denně na dlouhé procházky, zpočátku to byly hony, ale časem jsem ho aspoň trochu "zkrotila". Vítal mě jako blázen a začala jsem mu nosit pravidelně i jídlo a časem i vodu, protože pán mi řekl, když jsem mu domlouvala ohledně vody pro psa, "příroda si pomůže".

 

V tu dobu byli Dankovi 4 roky. Časem se vyvinul mezi námi nádherný vztah a i můj muž se o něho se mnou začal starat. Jednou, když se vrátil "mladý" domů, viděla jsem, jak na něho zařval z balkonu "zalez" a pes pomalu po břiše lezl do boudy. Bylo to v začátku, chtěla jsem psovi pomoci a on mě mohl klidně vyhodit, ale nějak jsem tu situci zvládla a on mi to milostivě dovolil.

 

Když jsme ho ze začátku viděli, mysleli jsme, že má vykloubenou zadní nohu, ale to byl otok od bití. Bylo to hrozné. Za nějakou dobu jsem ho začala na noc vodit do mého zaměstnání, kde se ho ujali naši hlídači a začal s nimi hlídat a také byl v zimě v teple. My jsme v tu dobu měli dost malý byt, kde opravdu nemohl být a tak jsem ho aspoň každý pátek na celý víkend vozila s manželem na chalupu.

 

A pak jsme mu v práci udělali krásný velký kotec s velkou zateplenou boudou, kde mohl být přes den a po zavření byl navolno s hlídači. Já jsem pravidelně ještě s ním chodila denně na vycházku a na chalupu jezdil s námi nadále. Byl to miláček nás i tří hlídačů, ale život přinesl smrt jednoho z nich a přišel nový. Nezdál se špatný, ale zdání klame! Kvůli svým milostným avantýrám mu vadilo, že chodím do práce i mimo mou pracovní dobu, ale já jsem chodila za Dankem, ne kvůli němu.

 

Jednoho dne jsem ho našla v choulostivé situci a tehdy se rozhodl, že se zbaví psa a tím i mne, nebudu ho chodit kontrolovat! Kdybych to tehdy tušila! Začal ostatní hlídače přesvědčovat, jaký je zkušený kynolog a veškerou starost o krmení psa převzal na sebe a začal ho pomalu po malých dávkách trávit jedem na potkany. Viděli jsme, že Daneček není ve své kůži, ale vždycky se z toho vyhrabal,

 

Když s ním po nějaké době bylo hůř /na veterině nic nepoznali/vzala jsem si dovolenou a zase jsme ho z toho na chalupě dostali. Ale jak se vrátil a dostal další dávku, už byl organismus oslabený a začalo to s ním jít s kopce - na veterině mu odebrali krev, bylo to s ním už hodně špatné a Daneček druhý den nato odešel. Potom teprve zjistili z rozboru krve, že mu selhal veškerý organismus, krvinky, ledviny.

 

Tato lidská hyena ještě asi dva dny před jeho smrtí šla k bezbrannému ležícímu Danečkovi, který začal vrčet, se slovy "ještě vrčíš" a to jsem stále nic netušila. Samozřejmě v podniku skončil, ale Danouška nám to už nevrátilo. My jsme mu pomohli, aby z ného byl nádherný "pan" pes se sebevědomím, který miloval lidi, děti a i naši Britušku, která je na stránkách - hafíci.cz a další člověk - nebo lidská zrůda?, kterému důvěřoval ho zabil.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?