Bolestná ztráta kocourka Filípka

17. března 2011

Stalo se to, když jsem chodila do 6.třídy. V ten den jsem vyšla ze školy a čekala jsem na rodiče, kteří pro mě měli přijet. Najednou jsem spatřila malé osamělé koťátko. Nebylo mu víc jak 2 měsíce. Ostatní děti do něj střílely papírky. Já jsem mu dala kousek chleba, protože mi ho bylo líto. Pak šel k rozšlapanému rajčeti a snědl ho. Když přijeli rodiče nasedla jsem do auta a začala mamku přemlouvat, jestli si koťátko nevezmeme domů.

Mamka řekla, že doma máme už hodně koček, že si další kotě nemůžeme dovolit. S těmito slovy opustila auto a odešla do školy vyzvednout mého mladšího brášku Daniela, který chodil do 3. třídy. Tak jsem na ní čekala v autě a doufala,že si to rozmyslí a opuštěné, roztomilé koťátko si vezme. Mamka vyšla a kotě zachránila před jedoucím autem, neboť zavolala čičičí. Když vešla do auta, měla v náručí to kotě. Zajásala jsem a začala vřískat radostí. Koťátko se vůbec nebránilo. Jen postávalo vzadu v autě a koukalo z okna. Když jsme dojeli domů, vyndali jsme ho z auta a doufali, že s ostatníma kočkama bude vycházet v dobrém. Doufali jsme dobře. Ostatní kočky s koťátkem vycházely a dokonce i náš 4 roční rváč Matýsek, který neměl ostatní kočky moc v oblibě, přijal kotě v dobrém. Kotěti jsme dali jméno Filípek, neboť se nám stýskalo po ruským modrým kocourkovi Filípkovi, který nám zahynul pod koly aut. Když byl Filípkovi rok, vždycky koukal z květináče do okna, zda ho nepustíme domů.
Když Filípek nebyl moc špinavý, tak jsme se slitovali a pustili ho domů. Tady dováděl i s naším novým štěňátkem. Jednoho dne se však stalo něco, co nám všem vyrazilo dech. Mamka šla ven a na terase uviděla Filípka jak leží. Zavolala ho ale on se ani nehnul. Mamka k němu přišla a sáhla mu na pacinku. Měl jí zlomenou. Další den mamka dostala nápad, že by jsme ho mohli nosit domů v nákupním košíku, aby ho pacinka nebolela.
Asi za týden byl Filípek zdravý, ale on to nejspíš zapoměl, jelikož skákal po nemocné pacce a ne po zdravé. Když jsme to zjistili, museli jsme se dát do smíchu. Vzpomínám, jak vždycky loudil o jídlo. Jedli jsme u stolu a on nám pokládal pacinku na ruku. Nemohli jsme se ubránit a museli jsme mu něco dát. Byl velmi fotogenický. Ukazoval velmi krásné pózy.
Měl oblíbené místo v rohu na gauči, kam jsme se s ním chodili mazlit. Asi, když Filípkovi byly 2 roky, stal se otcem Samíka.
Za několik měsíců se však stala ošklivá nehoda, při které Filípek přišel o život. Mamka nám to oznámila až po škole. Strašně jsme brečeli, protože to byl jeden z našich nejlepších kocourků. I když je to několik roků co Filípek zahynul, stále na něho vzpomínám a nad jeho fotkami si popláču.

 

Přidáno 69 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?