Chci pejska! Ale...

Mám strašně ráda zvířata, hlavně psy! Doma mám výjimečného kocoura Maxe. Každý si řekne, že je to jen hloupá kočka a s tímhle názorem nesouhlasím. Ano, mám radši psy než kočky, ale když jsem se narodila, tak už na mě doma z porodnice číhal šestiletý kocour.

Maxovi je dnes 20let a mi bude 13let! Dříve nějak v těch osmi letech jsem chtěla pejska opravdu jen jako roztomilou věcičku, neuvědomovala jsem si, co to všechno obnaší. Dva roky zpátky jsem začala každy den venčit s kamoškou jejího pejska. Už vím, že to není jen tak, ale i přes to chci. Kolikrát když ho prostě držím za to vodítko, tak si říkam, že tenhle pocit nikdy nezažiju, že za pár minut předám vodítko kámošce, rozloučím se s Ferdou (její pes) a půjdu domů.

Proč tedy psa nemůžu mít? Mamka sice psy ráda má, ale furt říká, že po zkušenosti s Maxem žadné zvíře nechce! On kocour nám dělá loužičky na podlahu a my máme plovoučku. A taky prý že by se mi nechtělo stávat atd., ale to už jsou vedlejší důvody, hlavní je kvůli teé podlaze a ničení věcí. Já se jí furt snažím vysvětlovat, že psi toto nedělají, ale marně. Máma chce dělat rekonstrukci bytu a po té říkala, že žádné zvíře. Nejhorší je asi na tom to, že zbytek rodiny má úplně stejný názor.

Když má Maxík nějakou slabší chvilku, když se třeba najednou neumí postavit nebo něco tak, vždycky mi začnou slzet oči a představím si, jak příjdu ze školy, nikdo mě nepřivítá, nikdo nebude mňaučet ani štěkat, nikdo mě neoblízne! Já si sednu na postel a budu brečet! Neříkám, že kdyby jsem pejska měla, že nebudu sem tam odmlouvat, že se mi nechce stávat nebo tak. Další důvod - mám 15ti letého bráchu a ten psa taky nechce. Nevíte někdo, jak mamku a bráchu nasměrovat k tomu, abychom psa měli?

Přidáno: 40 bodů.

Nina