Co když se stane...

Jednou jsem se svou fenkou Backy byla venku na procházce, zrovna s novým navinovacím vodítkem.

Bylo krásné, šedé a mohlo se natáhnout až do délky osmi metrů. Jak jsem tak s Backy šla, najednou něco ruplo a já zjistila že se Backy vodítko přetrhlo. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem co mám dělat. Backy se splašila a utíkala vpřed. Snažila jsem se ji dohonit a pak se to taky povedlo. Bylo velké štěstí že zrovna kolem nejezdili auta. Rychle jsem ji chytla za obojek a nějak jsem se snažila ji to vodítko nějak přivázat. Vzpírala se a nějakou dobu to trvalo, ale pak se to stejně povedlo. Karabinu jsem měla v ruce a kolem ní tucet malých kousků z toho ,,nového" vodítka. A tak jsem musela jít domů v naději že nepotkám žádného psa, jinak by asi byl malér. Ani nejde popsat jak jsem se v té situaci o Backy bála. Ti štěňata jsou jako malé děti, jednou od nich odtrhneš oči a hned je na světě nějaký malér. To ,,nové" vodítko jsem samozřejmě mohla hned vyhodit. To, že by se Backy něco stalo bych neunesla. I člověk může více milovat psi než lidi. A od té doby už je pro mě navinovací vodítko cizí. Tak si na své miláčky dávejte pozor, ať pak něčeho nelitujete. :-)

Přidáno: 45 bodů

Terez