Co se stalo Bobíkovi aneb jedna krátká historka

15. května 2015

Stalo se to 7.5. 2013 kousek od našeho domu. Šla jsem na obvyklou odpolední procházku s Bobíkem, přešla jsem silnici, že půjdu na louku. Na druhý straně cesty měli velkého psa za plotem. Oba na sebe štěkají pokaždé, když tam projdu, ale ten den to bylo jiné. Bobík začal štěkat, ten pes ne, ale rozběhnul se k plotu, zahučel do keře a najednou byl venku. V plotě byla díra a on o tom zřejmě věděl.

Kdybych aspoň měla Bobíka na kratším vodítku, ale najednou ten pes se do Bobíka zakousnul, máchal s ním jako se starým hadrem, Bobík kňučel, já řvala o pomoc a podařilo se mi Bobíka stáhnout k sobě. Pes ho pustil, vzala jsem Bobíka a zakryla ho zády. V tu chvíli mě nenapadlo, že by mohl ublížit i mě, ale chtěla jsem chránit Bobíka.
Po chvíli přišla majitelka, odebrala si ho, ptala se, jak mu je, omlouvala se. Ale v tý omluvě byla i výtka, že ho provokuju Bobíkem, když na něj štěká. Také přišel můj táta, který ho odvedl domů a já tam v tu chvíli stála v šoku, kalhoty celé od jeho krve. Začala jsem se třást a došla jsem domů. Tam jsme zjistili, že má ránu na zádech a na stehně. Rodiče se mu to snažili vyčistit. Bylo vidět, jak to s Bobíkem zamávalo.
Možná jsme udělali chybu, že jsme hned nejeli k veterináři, ale schánějte si ho v šest večer, když ordinoval jen do tří a jenom jednu hodinu.
Druhý den jsme jeli k doktorovi. Bobík byl takový apatický, asi taky v šoku a bylo mu jedno, kde je. Veterinář zjistil, že na zádech má velkou díru a uvnitř ještě větší odchlípnutou kůži. Dostal antibiotika a ukázal nám, jak mu tu díru dezinfikovat nálevem z byliny chlapice nebo tak nějak. Každý den jsme s ním jezdily na injekce a třikrát denně vymývali rány. Majitelé psa slíbili zaplatit léčbu, což také udělali.
Bobík se doma choval zvláštně, stále byl u někoho u nohou, chodil se staženým ocasem a spíš než to chození to bylo rychlopřeběhnutí od nohou k dalším. Při vymývání ran se klepal, ale držel. A taková vyjímka byla, že se těšil ven a tam se choval normálně. Pokaždé když jsme se vraceli, tak se změnil. Rány se mu krásně zacelili a má tam doteď jizvu.
Chování se změnilo do normálu, jen nechodíme do těch míst, sám se tomu vyhýbá, pamatuje si. A když toho psa náhodou vidí, tak na něj štěká, ale je to takový jiný štěkot, jako kdyby nadával.
Neviním toho psa, ale mám pocit, že ti majitelé mu nedávají tolik lásky. Téměř pokaždé je zavřený v kleci a když ho měli venku, tak to je vyjímka. Mám pocit, jako kdyby nebyl socializovaný, nepřišel do styku s více lidmi a zvířaty. I můj Bobík nemá rád ostatní psy, i před touto nehodou i po ní. Ale že by měl tendence zaútočit, tak to ne. Spíš to je takový štěkot, že já mám tady navrh a ty jseš ten, co tu nemá co pohledávat.
Každý rok na to vzpomínám a jsou to takové jeho druhé narozeniny.

 

Uděleno: 100 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?