Dandulka- bojovnice

21. ledna 2016

Tento příběh je dlouhý, psala jsem ho už před časem jen tak pro sebe a napadlo mně, že ho můžu zveřejnit.... Ahoj, jsem gekončice Dandulka a budu vám vyprávět svůj příběh. Byla jsem hodně nemocná, nikdo mi nedával velkou naději, musela jsem na operaci, ale zvládla jsem to. Navíc se konečně zjistilo, že jsem holka a ne kluk.

Narodila jsem se kdesi u muže, který si říkal soukromý chovatel. Bylo nás mnoho mláďat a spousta dospělých gekončíků nočních. Každý měl jinou barvu, jiné skvrny na těle. I JÁ jsem byla jiná než moji sourozenci. Jednoho dne nás pán nastrkal do papírové krabice a naložil do kufru auta ještě s dalšími krabicemi. V naší krabici byla tma a zima. Nevěděli jsme, kam nás veze, co nás čeká. Cesta byla dlouhá a drncalo to a házelo krabicemi. I s tou naší. Najednou auto prudce zastavilo a pán vystoupil. Otevřel kufr a zvedl dvě krabice. Tu

naši a ještě jednu. Odnesl nás do velké budovy. V budově voněla zvířata, hodně zvířat. ,,Tak vám je nesu!“ řekl pán. ,,Jo, vy jste ten s těma gekončíkama nočníma?“ slyšela jsem ženský hlas. Pak pokračoval rozhovor, ve kterém šlo jistě o nás. Pán předal krabice ženě a šel zpátky do auta. Paní naši krabici otevřela. ,,Jé, ti jsou rozkošní, kam je mám, šéfe, dát?“ Zavřela krabici a mluvila se šéfem. Slyšela jsem, jak vyplácí peníze pánovi, co nás přivezl. Pochopila jsem, že je to prodavačka a že jsme ve zverimexu. Prodavačka nás po jednom vytahovala z krabice. Mě dala se sourozenci do malého terária a ostatní zas jinam. Terárium se mi moc nelíbilo. Byla v něm stará plastová miska na vodu, nějaký klacek a podivný domeček. Pod námi byl bílý písek. Kolem chodili lidé a prohlíželi si na nás. Bylo to divné. Pak zas přišla prodavačka a nalepila na stěnu terária cedulku s nápisem: GEKONČÍK NOČNÍ..........899,- Kč. To byla naše cena. Nevím kolik to je, ale asi hodně. Pak lidé odešli a zůstaly jen prodavačky a šéf. ,,Tak, holky, padla! Nakrmte ještěry a hurá domů!“ Tomu jsem rozuměla. Konečně bude jídlo! Přišla jiná prodavačka a otevřela naše terárko. Vysypala do něj 10 cvrčků a spokojeně odešla. Pak zhasla světla. Měli jsme velký hlad, a proto jsme začali cvrčky lovit. Nebylo to snadné, byli jsme prckové a cvrčci byli moc velcí. Druhý den přišly prodavačky zas. Hned se k nám jedna rozeběhla a rozjařeně křičela: ,, Tak jak se nám tu líbí, prckové?“ A hloupě se smála. Asi čekala, že jí odpovíme. Sebrala misku s vodou, ale naštěstí ji za chvíli přinesla zpět plnou nové čerstvé vody. Hned jsme
šli ochutnat. Žena odkráčela a stoupla si za pokladnu. Kolem mě přeběhl poslední cvrček. Snažila jsem se ho chytit, ale bráška byl rychlejší. Pak opět přišli zákazníci a já si všimla, že nejsme jediná zvířata ve zverimexu. Naproti nám bylo spousta akvárek plných ryb a rybiček. Najednou se u našeho terárka zastavil jeden pán s paní. ,,Slečno, máme vybráno!“ volal pán. Za chvíli přišla prodavačka s malou krabičkou. Na ní byl namalovaný modrý ještěr s velkýma žlutýma očima. Usmíval se. Stejně jako ještěr se usmíval i ten pán s paní. Paní ještě ukázala na jednu z mých sester. Prodavačka otevřela terárko a chytla sestřičku do ruky. My ostatní jsme vyděšeně utekli do domečku a schovali se. Sestřička se cukala a bránila, ale neměla šanci. Prodavačka ji rychle zavřela do krabičky. Paní a pán zatleskali a ukázali na mě. Jenže já se nedala a rychle zmizela. Prodavačka nic nepostřehla a chytla brášku. Bylo mi ho líto, ale nechtěla jsem to být JÁ. Bráška i sestřička byli prodavačkou odneseni v krabici na pokladnu. Paní s pánem si ještě něco kupovali. Asi za půl hodiny odcházeli i s mými sourozenci a spoustou jiných věcí. Tak plynul čas až do dne, kdy jsem zůstala v terárku úplně sama! Bylo mi smutno, ale pak přinesla prodavačka nové gekončíky. Hned, jak je vypustila a odešla, všimla jsem si, že jsou mnohem větší než já. Večer, když nás krmili, snědli všechny cvrčky a já jsem s tím nemohla nic dělat! Tak to šlo každý den. Občas nějakého cvrčka nechali a já se konečně najedla. Ale i oni byli postupně prodáváni. Jednoho dne přišla moje budoucí majitelka. Byla tam nakupovat s jedním pánem. A to byla moje šance. Opřela
jsem se o sklo terária a postavila jsem se na zadní. Paní se šla podívat na morčata, želvy a i na nás! ,,Ježíši, ty jsi fešák, asi jsem si vybrala.“ Pán přišel a podíval se na mě. Usmál se se slovy: ,,Kdybychom nebyli takoví blázni, nekupovali bychom gekona ve zverimexu, nevíme kolik mu je, jestli je zdravý a tak.“ ,,To nevadí, když on tak smutně kouká!“ Odešli a vrátili se i s prodavačkou. Tentokrát jsem se nechala chytit. „Je to samice nebo samec?“ zeptala se moje nová panička. „No, no, jasnej samec, koukejte, jak je barevnej.“ No tohle? Copak já jsem samec? Panička s plazy právě začínala a prodavačce uvěřila. Pak si mě nesla panička do auta. ,,Tak jaké mu dáme jméno?“ Pán přemýšlel a nakonec řekl: ,,Co třeba krokodýl Dandý?“ Paničce se jméno moc líbilo a souhlasila. ,,Tak jsme doma, Dandýsku!“ Auto opatrně zastavilo a pán vystoupil a otevřel vrata. ,,Za chvíli budeš v teple, zlato,“ utěšovala mě panička. Vystoupili a vešli do domu. Najednou na mě koukalo mnoho lidí, rodinka mojí paničky. Pán a ještě jeden pán mi připravovali terárko. Krásné terárko. Za chvíli mě do něho vypustili. Hned jsem si ho prošla a prohlédla. Stál v něm umělý pařez jako domeček, miska s vodou a vzadu umělá skála na lezení. Šla jsem spát a hned po probuzení jsem dostala 3 cvrčky obalené ve vitamínové směsi. Chutnali mi a navíc jsem si je mohla sníst v klidu. Cvrčky jsem dostávala třikrát do týdne. Panička mě zkoušela chovat a hladit, ale to jsem byla ještě plachá a nenechala se. Tak jsem žila skoro rok. Jenže najednou jsem měla pocit, že jsem březí a budu mít miminka. To ale nebyla pravda. Jedla jsem moc písku jako
zdroj vápníku a neuvědomila si, že písek mi zacpává střeva! Špatně jsem trávila a kakala celé cvrčky. Nakonec jsem ani nejedla a nechtěla jsem se hýbat. Toho si moji lidé konečně všimli a volali panu veterináři. Ten jim nějaké rady dal, jenže po týdnu se vše ještě zhoršilo a musela jsem do zvířecí nemocnice. Pan veterinář mě prohlédl a řekl: ,,Raději si ji tady necháme na pozorování.“ Po pár dnech volal k mým lidem domů a říkal, že mě musí utratit. Doma mě oplakali a pak si řekli, že mi možná bude dobře, že se už nebudu trápit. Jenže já jsem velká bojovnice. Zabojovala jsem a ukázala veterináři, že ještě žiju! Veterinář si pozval kolegyni a spolu došli k názoru, že mi ještě dají šanci, že mě budou operovat. Pan veterinář je vážně machr, když si troufne operovat tak malé tělíčko. Musel k tomu používat speciální nástroje. Po operaci jsem byla strašně slabá, ale žila jsem. Spousta lidí mi drželo palce, protože jsem ještě neměla vyhráno. Veterinář mě krmil dvakrát denně injekční stříkačkou naplněnou speciální paštikou pro plazy. Nedokázala jsem ještě chytat cvrčky. Také jsem dostávala vitamíny a léky na trávení. Bez prášků jsem nedokázala kakat. Po nějaké době mě pustil konečně domů a navíc oznámil paničce, že nejsem kluk ale holka. Stala se ze mě tedy DANDULKA. Navíc udělil paničce spoustu užitečných rad, jak se o mě správně starat. Poučená a šťastná panička si mě vezla domů. Krmila mě také jako pan doktor - uměle. To byl velký boj, protože jsem paničku pořád kousala a nechtěla otevřít tlamičku. Panička se to ale nakonec naučila, a tím mi zachránila život. Já jsem sice papala, ale nedobrovolně. A bez
léků jsem nekakala vůbec. Vezli mě tedy zpátky k panu veterináři. Tam jsem zase zůstala na pár dní. Prý, aby mě dali dohromady. Asi to tak bylo, protože jsem začala papat i kakat bez prášků. Dokonce jím i cvrčky, které sama lovím! Navíc mám teď novou chuť do života a větší důvěru k mé paničce. Jsem vděčná za každé pohlazení a miluji drbání na krku. Ráda se chovám a lezu po ruce. A konečně všichni vědí, že mé jméno je TA Dandulka.

 

Uděleno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?