Endy

Byla jsem ještě malá, když můj strejda odlétal do Ameriky. Nic jsem o něm nevěděla, vlastně jsem ho nikdy neviděla. Jen po telefonu jsem ho párkrát slyšela, když telefonoval a říkal, jaké to je v Americe.

Jednou volal, že si našel přítelkyni a že si spolu koupili čivavu. Jmenoval se Endy. Endoušek byl jejich dítě, starali se o něj, jako o miminko. Akorát si myslím, že Endy nerozuměl ani strejdovi, ani tetě, protože jsou oba češi.

Byli v Americe asi 10 let. Když přiletěli a já jsem uviděla svého strejdu, trochu jsem se polekala, protože jsem si ho takhle nepředstavovala, ale náladu mi zlepšil malý psík, který cupital za mým strejdou. Byl to Endy. Byl malý, milý, černý, roztomilý, ale nebyl už štěně, bylo mu už 10 let, přesně těch 10 let co byl strejda v Americe. Nevěděla jsem o Endym nic, tak jsem se k němu hned vrhla, abych ho pohladila, jelikož mám ráda zvířala, ale Endy byl zvyklí jen na tetu a strejdu, tak na mě začal vrčet. Trochu jsem se lekla. Radši jsem si Endyho už nevšímala, bála jsem se ho.
Teta ho naučila, aby se nebál ostatních zvířat a aby se od nich nechal hladit, ale mě od Endyho pořát něco táhlo. Jako bych se ho prostě bála, nebo jako bych ho neměla ráda.
O dva roky později jsem ho opravdu něměla ráda. Mám sice ráda zvířata, ale Endy byl takový namyšlený, rozmazlený a skoro až zlý.

Jednou strejda volal, že Endymu se něco stalo. Prý stál na židli a najednou z ničeho nic spadl ze židle a měl pěnu u pusy. Jel s ním na veterinu a tak mu řekli, že je už starý a že ho musí utratit. Nemám ráda utracování zvířat, je to nefér. Nicméně Endy už spí, nechme ho spát v klidu...

Přidáno: 30 bodů

Rea