Flíček 2

15. ledna 2013

Narodil jsem se na vesnici rodičům Voříškovým. Bylo nás 6, 2 holky, 4 kluci. Moji sourozenci byli krásní, černí, s bílými flíčky. Jediný já jsem prý vypadal jako bílorůžová krysa s fleky. To jsem slyšel od dvounožkyně, která se starala o maminu a o nás.

 

 

Cítil jsem, že sourozencům ani mammince se moc nelíbím, takže dostat se k mlíčku byl boj. Naštěstí dvounožkyně, u které jsme bydleli, mě k mamině vždycky nějak přistrčila,takže podvyživený jsem nebyl. Ale vnímal jsem, že nejsem tak obdivovaný, jako moji sourozenci. Pochopil jsem, že musím bojovat sám za sebe. Takže časem jsem po cestě k cecíku šlápnul i na krásnějšího bráchu.

 

Dvounožka, u které jsme bydleli, mě někdy hladila prstem na bříšku, ale smnutně - že prý mě asi neudají... A pak jednou se objevili velký a malý cizí dvounožci - a všechy nás mazlili bez rozdílu. Bylo to moc prima. Hlavně ta malá dvounožkyně uměla hezky hladit, moc se mi to líbilo. Ale najednou jsem zjistil, že sestřičy a mě ti milí dvounožci trochu odstrkují. Došlo mi, že si chtějí odvézt černého kluka.

 

Holky a mě jakoby vůbec nebrali v úvahu. Ale já jsem cítil, že tu malou dvounožkyni musím uprosit, že si mě musí vybrat, že u ní mi bude dobře. Tak jsem se snažil, třel jsem se, pípal jsem, kňíkal (štěkat jsem ještě neuměl), olizoval jí vše, kam jsem čumáčkem dosáhl, žužlal prsty a uši. Ona mě taky mazlinkvala. Ale velký dvounožec i domácí dvounožkyně mě pořád odstrkovali stranou a vybírali si černého bráchu.

 

Ale já jsem to nevzdal, i když mě domácí vzala do náručí, tak jsem vyváděl a plakal, a rval jsem se zpět k té malé dvounožkyni, až mě k ní zas pustili, ona si mě přitulila do náručí a já jsem konenečně uslyšel "Tati, vezmeme si tohohle"!
Ale ještě nebylo vyhráno - Ten tati byl proti, že prý starší panina čeká černého pejska jako Míšu, a že nás s touhle bílorůžovou krysou vyhodí všechny. Ale malá dvounožka si mě ještě víc přitiskla, a prohlásila , že chce "Flíčka", protože si ji vybojoval.

 

Jo, když jsem přijel do nového domova, tati mě vyndal z podbundy - tak ta starší panina (jsem s ní na fotkách) zaječela "FUJ, vždy to je nějaká myš! No, to bylo dobré znamení - neřekla krysa! A co myslíte? Kde jsem spal? Přetahovali se o mě, čí postel si vyberu. Měl jsem dokonce i v bytě udělanou v předsíni boudičku, abych si mohl zalézt, když se mi nechtělo se nechat pořád ňuňat. Když jsem tam byl dlouho (cca hodinu), tak se kolem mojí boudičky dvounožci plazili , jestli mi náhodou něco není. Byl jsem miláčkem rodiny skoro 16 let.

 

 

 

Přidáno: 62 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?