Hajdinka a Hajdinek

22. září 2017

Předmluva: Díky nanejvýše nezodpovědnému přístupu lidí k domácím mazlíčkům, jejich divokému nákupu ala „kupme něco dětem“ a podobně, žije v Čechách různě po útulcích a na ulici, nejméně několik desítek tisíc psů (hrubým odhadem). Ostatně číslo není důležité. o tom, že je to více něž problém, svědčí útulky praskající ve švech. Protože jako milovník spíše zvířat než homo sapiens zvířat, tímto nedisciplinovaným zvěrstvem trpím, pokusil jsem se některé aspekty popsat v mém psím příběhu. Život psí periférie viděn jejich moudrýma nevinnýma očima. 

Hajdinka a Hajdinek


Předmluva: Díky nanejvýše nezodpovědnému přístupu lidí k domácím mazlíčkům, jejich divokému nákupu ala „kupme něco dětem“ a podobně, žije v Čechách různě po útulcích a na ulici, nejméně několik desítek tisíc psů (hrubým odhadem). Ostatně číslo není důležité. o tom, že je to více něž problém, svědčí útulky praskající ve švech. Protože jako milovník spíše zvířat než homo sapiens zvířat, tímto nedisciplinovaným zvěrstvem trpím, pokusil jsem se některé aspekty popsat v mém psím příběhu. Život psí periférie viděn jejich moudrýma nevinnýma očima.


Bezprizorní…

,,Hajdinko, já už budu hodný! Slibuju na psí ocas, čenich a srst! Věříš?“ ujišťoval horlivě Hajdinek společnici, která svou praktičnosti praktičností feny oba dva dokázala obstojně uživit.
,,Nevěřím ti ani štěk, Hajdinku!' odmítla jeho návrhy na smír Hajdinka, poněvadž se ukázalo, že je to prostě psí život po jeho boku. Nicméně jako každá fena, měla pro tyto pesimistická a nepraktická individua v životě slabost a štěstí na podobné mrzouty. Navíc věděla, že kdyby mu utekla, Hajdinek by nepřežil ani hodinu. Byl to moula a budižkničemu, ale uměl skvělé kušnit a dělat legraci. To na něm milovala, i když tušila, že je to tak asi vše čárka co jí může nabídnout. Nepotřebovala ho. Vystačila si sama. Uměla a znala tolik věcí k přežití v džungli zvané město, které je plné plném nezodpovědných lidí. Ti si pořizují s gustem a z nerozumu nové a nové mazlíčky, aby pak končili na perifériích města, či v útulcích. Hajdinka útulky nenáviděla. Ta bezmoc a lítost. Rezignace a stesk. Ne, ona raději bojovala. Byla to rozená vůdkyně smečky jako bájná Vlasta v dívčí válce. Nemohla ovlivnit samolibé a svévolné lidské jednání a konání stran bezprizorných, kterých stále přibývalo, ale mohla přežit přežít na svobodě. Cítila, kterým lidem může věřit a přiblížit se k nim.
Zatím pomáhala i Hajdinkovi, tomu moulovi, který trpěl přemrštěnou hygienou, byl příliš namyšlený a vybíravý. Nic mu nebylo recht. Když si opět stěžoval, že granule nežere, že chce syrové maso, protože je přece šelma a ne prase domácí... proč ty tečky? došla pánům trpělivost a vynadali mu do nevděčníků, stím s tím, že může taky skončit na ulici jako jiní, v drtivé většině nevinní psi, narozdíl od něj. Zbytečně komplikovaný souvětí
To se Hajdinka ve své pýše, že se vše točí kolem něj, dotklo natolik, že při následném venčení svým hodným páníčkům utekl. Respective respektive to udělal na truc, chtěje je tak potrápit a neprávem vytrestat. Bohužel utekl neprozřetelně na lačno a za pár hodin by dal kdo ví co i za ty granule, které sem tam dostával . tečku hned za slovo Ty ovšem k mání najednou nebyly čárka a i když se doma nikdy nedotkl žrádla staršího pár hodin, nyní hladový hryzal s požitkem starou kost z drůbežárny, kterou mu našla Hajdinka. Jak také jinak. A Hajdinku potkal jak?
V lese byl rovněž nepoužitelný. V jakym lese?? Houbám houby rozuměl a tichý při lovu byl jak slon v porcelánu. Hajdince nezbývalo, než ho zanechat samotného na mýtině a lovu se ujmout sama.
,,Co s ním jenom bude, až ho opustím? ´´ tázala se znepokojeně. Vždyť zemře na neschopnost adaptace a hledáni potravy.
,,Ach jo. uvozovku Posteskla si. uvozovku Proč my, fenky, máme takový psí život.´´
Jak si Hajdinka usmyslela, tak i provedla. Že by jí Hajdinek mohl pomoci – o tom nemohla být řeč. Netrefil by ani k nejbližšímu uzenářskému krámu. Musela na to od lesa. Město nebylo zas tak velké, aby ho nemohli prozkoumat celé skrz na skrz. Co si usmyslela??

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Hajdinek nikdy na ulici nepobyl déle, než bylo nutné. Jen při venčení a dovádění. Doteď pociťoval svobodu čárka jak je dopřána už jen divokým zvířatům, například vlkům. Líbilo se mu to z počátku, ten prostor, svoboda bez povelů a komandování od pánů. Snášení jejich mrzutostí a výkyvů nálad. Tady na perifériích města, ač nyní bezprizorní se cítil svobodný. Jenže ne tak jako Hajdinka. Ta byla svobodná vždy, i když patřila či nepatřila lidem. Byla jako kočky. A také si dělala to čárka co ony. To čárka co chtěla. Nedala se ovládat a svazovat lidskými konvencemi a povely. To lidé nikdy u ní nepochopili. Proto putovala z útulku do útulku a z náruče do náruče, jako dítě asociálních rodičů.
Hajdinek se chtěl vrátit. Viděla to na něm. Jen to ještě neřekl nahlas. Ještě spolu ani nic nazažili, a už by se vracel? Trochu děje do toho, ne? Nechtěl Hajdinku ranit a zanechat samotnou. Tolik mu pomohla. Bez ní by nepřežil ani den. To věděl. Také si na její osobitost zvykl, ale byl smutný a stýskalo se mu po tom lidském komandování a péči. Proto také teď zpozorněl a nasával známý pach. Něco mu říkalo, že už tu jednou minimálně byl. V sídlišti panelových domů. Jeden jako druhý, jen barvy byly jiné, hlavně kvůli dětské orientaci. Ale i Hajdinkovi to pomohlo snáz se orientovat.
Křiklavě žlutá sytá barva, mu v jeho psí duši vyluzovala nejrůznější reminiscence, převážně happyendového charakteru. Reminiscence happyendového charakteru, to jako fakt??
Začal radostně štěkat a kývat ocasem. Hajdince došlo, že se jejich cesty tady rozdělí. Jak jí to došlo? Podívala se na něj svýma moudrýma očima a pobídla ho, aby šel. To Hajdinek nečekal, myslel si, že půjde napevno s ním a že se neodloučí. Jak by to přijali jeho páníčci, o tom nepřemýšlel. Vždy jednal pocitově a o jiný názor se příliš nezajímal, pokud vůbec. Přitom nyní cítil, že se změnil. To čárka co mu dříve přišlo samozřejmé - dnes viděl jinýma očima - začal si těchto věcí vážit. Proč? 
Hajdinek ač poměrně mlád, díky pobytu na ulici a periférii města, začal duševně vyspívat a zrát do moudrého a věrného zvířete, doposud hýčkaného jak arcibiskup. Zbytečná věta

V tom se z pátého patra ozval ženský radostný hlas.,,To je náš Puntík! Vrátil se nám, zlatíčko. Děti rychle dolů!´´
Nemusela je pobízet. Dětí rychle přilnou k živému tvorovi, anebo je omrzí, záleží na přístupu a výchově rodičů a celkových dispozicích. Rozhodné ne vždy je štěně ideálním dárkem. Proč to sem píšeš??
,,Puntíku, ty náš malej nezbedo. Kde ses nám toulal? ´´ Něžně se s ním laskaly děti, zatímco
rodiče dojatě přihlíželi. Jestliže očekávali, Hajdinka vyhublého, špinavého a nemytého jako stoka, mýlili se. Vypadal pořád jako ze žurnálu. Na to si zkrátka potrpěl. Pomalu se vymanil z rukou ratolestí a dojatě se připlížil k nohám svých velitelů a své rodiny. Panička dojatě posmrkávala a čárku místo ´a´ pán se držel jako chlap a ti přece něco vydrží.
,,Tak pojď domů, Punťo,už tě příště nebudeme trápit. Slibujeme. ´´
Hajdinek byl šťastný, že na něj nezanevřeli, i když nebyl zrovna ideálním psem. Měl své vrtochy, ale teď se nerozhodně zastavil na prahu domu a zadíval se na svou společnici Hajdinku.
Páníčkům to neuniklo. ,,Koho sis to přivedl sebou, zlato? To je krásná fenečka.´´ Volaly děti a chtěly se k ní přiblížit. Ale Hajdinka o to nestála. Byla už příliš dlouho na vše sama, a tak uskočila. Obrátila se a chtěla utéci.

Hajdinek zaštěkal a táhle zavyl, své přední pracky natahl natáhl podél těla a položil si na ně svou hlavu. Bez ´svou´ - čí taky jinou?
Páníčci se po sobě chápavě podívali a pochopili, proč dosud jejich nemehlo žije. To jako fakt?? Zvali Hajdinku dál, nechávaje ji volný průběh. Průběh?
Hajdinka byla zmatena. Nechtěla jít, ale také nechtěla už utíkat. I ona chtěla nechtěla-nechtěla-chtěla někomu patřit, jen nevěřila, zda jí zase nevyhodí zpět do útulku či na ulici. Věděla, že Hajdinek vnitřně pláče. Nemohla ho zklamat... čárku místo teček a také si nechtěla vyčítat nevyužití příležitosti na jiný život, v okruhu blízkých lidí, pro které domácí mazličci mazlíčci dýchají, chráni chrání je a milují čistou zvířecí nesobeckou láskou. Oč o to více se lišili tihle němí tvorové od lidí samotných . tečku hned za slovo
Musela dál, dovnitř, kde už léta nebyla. Znala kdejaký útulek v okruhu sta kilometrů zevnitř. Nyní se zdálo, že bludný kruh se pomalu uzavírá. Páníčci se drželi za ruce a děti prosily Hajdinku svýma ručkama. V očích se jim zrcadlil napjatý výraz. Odejde nebo zůstane s námi, jako rodina. To je patos
Hajdinka váhala jen chvíli. Na prahu příbytku se naposledy otočila ke své pouliční smečce, a ty se tu vzali kde?? s kterou ty roky trávila čas. Sháněla s nimi potravu, rvala se s nimi o území a svobodu. Oni tam tiše stáli jako sochy a pak se otočili a pomalu odcházeli pryč. Zpět na periférii.

Hajdinka byla smutná a zároveň veselá. Nevěděla, jestli jít s těmi, co znala důvěrně lépe, než se znají rodiče s dětmi či sourozenci mezi sebou, nebo vsadit znovu na lidskou nejistou kartu. Bylo to obrovské dilema.

Hajdinek tušil, co se v její psí duši odehrává za souboj a vybídl jí, ať se jde rozloučit rozloučit a pak teprv volit?? a zvolí si sama svůj osud, který do této chvíle patřil výhradně jen jí samé. Vděčně na něj pohlédla a olízla mu čumák. Hajdinkova panička si dojatě utřela slzu z tváře.
Když zase byla s nimi, se starou dobrou partou, pocítila znovu svobodu. Otočila se zpět k té šťastné rodině, která na ní s Hajdinkem hleděla a čekala, jak se zachová. Starý pes, mohl mít už přes 15 let čárka Hajdince poradil svýma moudrýma očima světáka a znalce psího života. Zračilo se tam vybídnutí k přijetí domova a nových pánů, včetně kamaráda Hajdinka. Říkal jí ten zkušený vlčák, stižený nemocí všech vlčáků ve stáří a kulhajíc na zadní běhy, že nesmí váhat. slovosled
On sám je na ulici už deset let jako ona a tam i umře. Proč přítomnej čas, když jinde je minulej? Na lidi neměl štěstí. Bili ho a trýznili. Házeli po něm kameny. Nebyl to výstavný kus. Srst měl vždy takovou divnou čárka vypelichanou. To od rvaček s jinými agresivními psy, vyšlechtěnými pro tyto účely k lidskému pobavení. (jako kdysi byly římské arény s gladiátory, kde pro krvežíznivost a zábavu římské lůzy, nechal Ceaser otočením svého palce ve znamení Habet - rozhodnout v neprospěch neštastníka.) K čemu tohle?
Scházelo mu i jedno oko. Oslepl krátce po porodu a pitomec veterinář, co léčil jen prasata a drůbež, mu namísto odborného léčení oko vyoperoval. Bylo to levné a cynická rodina to podepsala. K čemu tohle??

Přesto ho Hajdinka milovala pro jeho nesobeckost a životní filozofií jakou může vůbec správný pes mít. Hele a jak dlouho spolu byli? I když kolikrát neměl pořádně co jíst, vždy se raději rozdělil, než by to zapřel jako jíní rozmazlení psi. Věděla, že strašně trpí a miluje lidi. Umřel by pro ně. Ale oni o něj nikdy nestáli. Nepotkal ty pravé, a tak chátral, ale nestěžoval si. Vždyť před chvílí kvůli němu brečeli… Hajdinka ho milovala čistou psí láskou a věděla, že bude mít jeho štěňátka. JEŽIŠ! On to věděl také a vzdal se nyní otcovství ve prospěch těch ještě nenarozených štěňat. Bylo to pro něj nejtěžší rozhodnutí, ale zároveň jasné, rezolutní. Hajdinka pochopila, že by je neuživil. Zachování svobody jednotlivce závisí na jeho přežití. A on nebyl vlkem, kde se narodí 10 štěňat a přes polovinu umře hlady a nemocemi. Tady byla o moc větší šance na přežití každého štěněte, než jí pak vykastrují. Šmarjá

Starý vlčák jí olízl tvář a vybídl jí k návratu domů, to že se uvidí jen už občas, nevadilo. Když víte, že někdo někde je a myslí na vás, že něco živého po vás zůstává, jste také šťastní. A samota a džungle není pak vaším nepřítelem do takové míry. Přecitlivělý jako mexická telenovela… to jsi řekl přesně
Moudrý vlčák pomalu poklusával, kulhajíc ke staré cihelně, kde každou noc přebývali, nerušeni lidmi, kteří jim tolik ublížili. Zítra k němu zase s Hajdinkem přijdou jaktože s Hajdinkem? Ten snad zůstal v rodinou, ne? a děti mu donesou něco na zub. … … nebo ona šla s Hajdinkem???
O to se podělí zase ochotně se svými kumpány. Město je plné psích kumpánů. Někteří jsou odchyceni do pastí zvaných útulky a někteří se z domestikovaných zvířat, bez čárky zase stávají lovci a predátory.
Hajdinka a Hajdinek už patřili zase k lidem, jak to má správně být.

Zimní chlad a ostrý ledový vítr řinčel okenicemi pátého patra panelového domu a z jeho útrob se ozývalo silné chrápání. To Hajdinek vyčerpán zážitky usnul a zdál se mu sen, že je zase doma mezi svou rodinou se svou milou přítelkyní Hajdinkou nastávající matkou štěňátek starého a moudrého vlčáka. Jen Hajdinka ještě nespala. Přemýšlela o životě a především myslela na Arnieho v cihelně, kde mu musela být zima. Také ji napadlo, jaká dají lidé, kteří se stali její rodinou, jejich štěňatům jména. 

Chybí tomu jasná linka, která by vedla celej příběh… odbíháš od jednoho k druhýmu, není jasný, jak dlouho spolu H a H strávili času, chce to lepší vykreslení charakterů postav – psích i lidskejch… když napíšeš Byl zlý… nikdy to bude mít takový grády, jako když to ukážeš na nějaký konkrétní situaci… Celkově by to chtělo výraznej zásah… řekni si napřed, co tim chceš vlastně sdělit… pak to ostříhej od všech nemístnejch poučení, který s tim nesouvisej, pak si znovu řekni, jestli skutečně sděluješ, cos chtěl sdělit, sepiš si osnovu jak ve škole a dej tomu řád…

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?