Hallowenský kočičí příběh

5. listopadu 2015

Dnes mám sice pozdní pro Vás přátelé, ale pěkný až hallowenský kočičí příběh s dobrým koncem. Tak jak jsme jej slyšeli včera od dětí našich známých z USA.

V USA se svátek zesnulých na rozdíl od našich zemí slaví vždy jinak. U nás jsou to takzvané dušičky, kdy vzpomínáme na naše zesnulé které jsme měli rádi i neradi a v USA se to pojí s oslavou Hallowen, kdy se děti i rodiče obléknou do kostýmů různých strašidel a potvůrek a chodí od domu k domu takzvaně koledovat o cukroví a pamlsky. Lidé v USA si pak domy i vstupní haly vyzdobují co nejstrašidelněji a nejnápadněji v duchu tohoto svátku Hallowenu, aby vystrašili své koledníky.

Jedna taková ryze česko - americká rodinka jenž má tři děti se krátce před tímto svátkem přestěhovala z Čech do USA do nového domu na okraji města Freustounne. Již předtím děti po rodičích žadonili že chtějí zvířátko o které se mohou starat a pečovat společně (když né každý mít vlastní), vždy však byli rodiče zásadně proti zvláště pak matka Ann která trpěla na astma a některé alergie. Nakonec se rozhodli že děti překvapí a pořídili jim akvárko se dvěma rybičkami (inu dovedete si představit jak byli asi děti nadšené – rybičky se nedají pohladit, pomazlit či venčit), v domění že tak naplnili sny a přání svých ratolestí. Avšak mnohdy se sny a přání dětí a jejich rodičů rozcházejí…

A tak se děti po přestěhování ocitly více opuštěnější než byli, zvláště pak když zjistili že v jejich okolí má každá rodina s dětmi nějakého toho psíka, kdy kočky se v USA v dané oblasti moc nenesly. Ono totiž zvířátko v podobě pejska či kočiny má i tu vlastnost že dokáže děti navzájem seznamovat a lidi společensky zušlechťuje. A tak postupně se rodinka zabydlovala, seznamovala se sousedy a rodiče urputně odmítaly jakékoli nabídky sousedů o pořízení či zajištění pejska do této nové rodinky. Toto se však mělo změnit s příchodem svátku Hallowen.

Jak jsem uvedl v tento svátek Hallowen chodí koledníci (děti s doprovodem rodičů nebo bez) po sousedských návštěvách v kostýmech strašidel a koledují sladkosti. Takto se tedy zapojila i naše česko – americká rodinka a podvečer strávila návštěvou svých sousedů, kdy pozdě večer se vrátili domů a otec jim před spaním povykládat strašidelný příběh o jejich domě v kterém údajně v různých podobách straší zvířátka. V domění že je tak odradí i od pořízení zvířátka do domu (to však neznal děti daného věku odkojené horory). Děti usnuly a otec šel klidně s matkou na sousedské párty k sousedům vedle domu.

Doma se však začali dít věci. Nejprve hluk probudil nejmladšího a ten jak už to bývá postupně vzbudil ostatní dva a tak se všichni zaposlouchaly do těchto škrábavých, kvílících a dupkajících zvuků. Poslouchání trvalo notnou dobu, když tu se zespodu od kuchyně ozvaly tříštivé zvuky. Sourozenci se rozhodli toto prozkoumat, vypátrat a zasáhnout. Notně vyzbrojeni plastovým svítícím mečem, basketbalovou pálkou a polštářem se vydali na výpravu do spodních částí domu – kuchyně, odkud se zvuk ozýval. Zde pak nalezly rozbitý džbán od mléka, rozsypanou mouku a podivné stopy v celé kuchyni, zvláště pak okolo akvária s rybičkami (jenž skončili v kuchyni jako nezajímavé), akvárko bylo navíc vypleněné bez rybiček. Zvuky ustaly a sourozenci se rozhodovaly co dále, když tu najednou jeden z nich s basketbalovou pálkou zahlédl proletět po lince něco velkého a bílého, ohnal se po tom pálkou v pudu sebezáchovy a zasáhl tak akvárko, které se rozbilo. Duch či co to bylo však unikl a děti s křikem utekly do svého pokoje, kde je nalezli rodiče po zjištění nepořádku v kuchyni při příchodu ze sousedské akce.

Podle stop usoudil otec, hlava rodiny že jde o rosomáka (inu kde vzal takové zkušenosti, že by si je přivezl z Čech) a že už doma u nich není. Po několik následujících nocích však rodina slyšela zvuky po celém domě která byla někdy kvílející a dupkání ve ventilaci. Povolali deratizéra, ale ten vzhledem k novosti domu nic neodhalil a až na drobné hlodavce nic nechytil.
Asi třetí den (po Hallowenu) matka připravovala dětem brzo ráno snídani a pekla koláč, kdy na stole měla mléko, mouku a vajíčka připravená k použití (děti chtěli ve škole překvapit spolužáky něčím ryze českým). Když tu se najednou otevřela vrchní dvířka kuchyňské ventilace a něco dopadlo do misky s vajíčky, následovně proběhlo moukou a shodilo misku s mlékem a s divným zakvílením prchlo do obýváku zanechávajíce za sebou stoup údajného rosomáka. Matka byla v šoku a ihned vzbudila celou rodinu s tvrzením že viděla něco co bylo jako cremling (strašidýlko z jednoho hororu co zrovna běžel v USA) nebo strašidlo a že už do kuchyně nikdy nepůjde. Otec se tedy sám vypravil na trestnou průzkumnou výpravu do obýváku posilněn skotskou a basketbalovou pálkou i pokličkou.

Po vtrhnutí do obývacího pokoje zůstal stát a začal se hrozně smát a všem chvíli trvalo než se osmělili a vstoupili do obýváku za otcem. Jak vstoupili pochopili čemu se jejich otec tak smál. Na stole uprostřed obývacího pokoje seděl statný kocour neidentifikovatelné původní barvy, obalen vajíčky a moukou a smutně mňoukal na otce, kdy měl přilepené kousky papírových utěrek na kožíšku. Bylo vidět že se kocour či kočka otce nebála a pomaly se přibližovala k němu až do těsné blízkosti se mu otřela o obličej. Všichni se rozesmály a oddechly si že odhalili Hallowenské strašidlo tohoto domu.
Otec kocoura vzal do koupelny a zde s matkou za asistence dětí kocoura osprchovali a vyčistili. Tak zjistili překvapující novinku a to že jde tedy o kocoura s barevným zabarvením přesně jako má Garfield z daného stejnojmenného filmu (stejně tak populárního v té době v USA jako u nás). Otec s matkou rozhodli že kocour může na nějakou dobu zůstat u nich. A tak by mohl skončit tento šťastný příběh, ale není tomu tak…

Jak jsem již psal v úvodu otec i matka byli zásadně proti jakémukoli zvířeti většímu než rybka do akvária, a i proto se rozhodli že kocour půjde do útulku. Nepomohlo ani naléhání dětí, pláč a truc, matka se zdála neoblomná a aby dokázala své pevné rozhodnutí zakoupila přepravku pro kocoura – dostal jméno Garfield (asi tušíte proč), a tuto demonstrativně postavila v obýváku. Pak už se čekalo na třetí den, den X kdy bude kocour Garfield odvezen do útulku!

Rodiče se nejprve pokoušeli zjistit ve svém okolí, komu že ten asi tříletý kocour vlastně patří ale nikdo se nehlásil a ani v blízkém okolí nikomu nechyběl. Navíc v této oblasti nikdo kočky nechoval a zvláště britské kočky o kterou jak se později dozvěděli šlo.

Matka tedy chtěla, ale osud se rozhodl jinak. Během těch tří dní se v noci dály události které změnili celou domácnost. Matka pracovala po nocích ve svém domovském studiu jako grafik a tak se stalo že ji tak nějak Garfield začal dělat nejprve tichou společnost. Tato společnost pak přerostla krůček po krůčku v mazlení a následně lásku (někdo si řekne že za tři dny?! – ale kdo zná lásku na prvá pohled, ví o čem mluvím).
Matka se začala zajímat o kočky a vyhledávat informace o nich. Jak později prohlásila pochopila že jde o tvory magické a po staletích pronásledované, které si dozajista zaslouží pozornost a péči lidí. O tomto všem však rodina neměla vůbec potuchy neboť ona v noci spala.

Nadešel den X a děti se na protest zavřeli ve svém pokoji a odmítli vyjít, pokud bude Garfield odvezen do útulku, avšak nic nezmohly. Matka naložila Garfilda do přepravky a odjela s ním do útulku, děti sice brečely ale nebylo jim to nic platné. Po nějaké době opět slyšeli přijíždět auto své matky Ann a zavřeli se opět na protest ve svém pokoji a neotvírali i když je matka volala dolů. Po nějaké době to však nejmladší nevydržel, zvláště když uslyšel škrábavé zvuky na dveřích a mňoukavé volání. Po chvilce přesvědčování sourozenců, tito nakonec otevřeli a sešli dolů do obýváku a zde zažily šok!

V obýváku seděl na svém oblíbeném místě na stole u krbu kocour Garfield a okolo se proháněly dvě mourovaté tříměsíční koťata. Děti jen zíraly a matka se smála a po chvilce vše vysvětlila nejen udiveným dětem, ale i otci jenž se zrovna vrátil. Matka byla již třetí den rozhodnuta Garfielda si ponechat, jen ho chtěla odvést do útulku na zkontrolování zdravotního stavu (jiný zvěrolékař o kterém by věděla že se stará o kočky nevěděla) a jak tam náhodou byla uviděla i tyto dvě nalezená koťátka na jedné lodi. Ihned neváhala a vzala je sebou, což jistě všichni musí pochopit, jak tvrdila matka.

Děti to samozřejmě pochopili ihned, otci to trvalo trochu déle. Avšak jistotou je že Garfield zůstal a s ním v domácnosti přibyli i dvě další kočky. Sice nakonec byli po dvou letech vykastrovány ale nic nezůstalo na tom, že se stali oblíbenými miláčky celé rodiny. A ten náš Hallowenský Garfield?! Inu nikdo neví odkud přišel, kdo jej donesl či to byl dar tam odněkud zhůry, ale pomohl najít něco více této rodině, lásku v srdcí a soudržnost.

Garfield se stal pozorností celého předměstí a děti v mžiku získaly díky i němu, spousty nových kamarádů. garfield se tak stal průkopníkem předměstí, kdy si lidé postupně začali pořizovat nejen pejsky ale i kočiny. A to je tedy mám zato opravdu šťastný konec tohoto původně Hallowenského příběhu…

Ps. Nakonec se zjistilo že Garfield lehával paničce na hrudníčku a pomáhal ji zmírňovat stavy astmatu…takže další pravda…kočky léčí,mňau a né že né…

Tak pac na čumáček, tlapičku a chrupíka, tady máte příběh Hallowenský od kočičáka Lumpíka

 

Uděleno: 120 bodů

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?