Hrozný zážitek

15. listopadu 2011

O víkendu bylo hezky, páník byl doma, tak jsme vyrazili na výlet. Panička původně chtěla někam za kulturou, ale nakonec se domluvili, že když je tak hezky, vyrazíme do přírody.

 

 

Tak jsme jeli na Sněžník. Je to největší stolová hora ve střední Evropě a vděčný cíl výletníků. I já tam s paničkou často jezdím. Nahoře je rovina, jsou tam tajuplné lesy protkané spoustou cest, lesní jezírka, krásné vyhlídky do kraje. Dá se odtud jít pěšky do německého městečka Rosenthal, které je jen 4 km, nebo na rozhlednu. Páníci se rozhodli pro rozhlednu.

 

Když jsme přijeli nahoru, zjistili jsme, že stejný nápad měli snad všichni lidi z okolí. Páník reptal, že tam je lidí víc než na Václaváku a skoro to tak vypadalo. Po cestě k rozhledně se trousili lidi v obou směrech, někteří šli nahoru, jiní se už vraceli. Na louce skupina dětí i dospělých pouštěla draky. Parkoviště praskalo ve švech.

 

Když se nám podařilo zaparkovat, panička mi oblékla svetr a vyrazili jsme. Potkali jsme malého roztomilého jorkšírka, který hned ke mně utíkal a chtěl se pusinkovat. Panička se smála, že to je láska na první pohled. Páníci se navzájem pozdravili a prohodili pár slov. A šli jsme dál.

 

Cesta začala stoupat a páníci moc nemluvili, aby stačili s dechem. Najednou se v zatáčce objevila skupinka lidí a jeden vedl na vodítku dva psy. Boxery. Panička se zastavila a řekla páníkovi: "Počkej, zastav, ten pes se mi vůbec nelíbí, podívej, jak na nás kouká!"

 

Měla pravdu. Jeden ze psů se k nám přibližoval s upřeným pohledem a hlavou nataženou vpřed. Pochopil jsem, že to je hrozba a tak jsem se přitisknul paničce k noze. Ale boxerův pán si chování svého psa vůbec nevšímal a vybavoval se s ostatními. Najednou pes vyrazil. Podle předpokladu se svému pánovi vytrhnul a skočil po mě. Srdce se mi v tu chvíli zastavilo a přitiskl jsem se ještě pevněji k paničce.

 

Ta ale byla připravená, protože útok čekala. Udělala krok, postavila se boxerovi do cesty a moje malé tělo přikryla svojí rukou. A pes se jí do ruky zakousl. Boxerův pán jen stál a přihlížel. Zato můj páník vystartoval. Skočil po tom psovi a já viděl, že na úplně malou chviličku měl v úmyslu psa praštit. Okamžitě to ale přehodnotil a místo rány psa chytil za obojek, doslova ho paničce utrhnul z ruky, zvednul ho do vzduchu a mrštil jím do lesa.

 

Pes letěl jak Sputnik a skončil mezi stromy pěkně daleko od cesty. Když dopadl, vyskočil a dal se na útěk. Teprve teď se boxerův pán vzpamatoval a začal německy hulákat, že mu „česká verbež“ mlátí psa a že si to s mým páníkem vyřídí. No, to si naběhl. Můj páník německy umí a jak byl v ráži, vletěl i po chlápkovi. Chytil ho za límec a druhou ruku sevřenou v pěst mu nacpal k nosu.

 

Seřval ho, jak malého spratka, řekl mu, že jeho pes pokousal mojí paničku a ať je rád, že toho psa nepraštil, protože by bylo o psa míň. Ale, že klidně může zflákat jeho, jestli mu přijde normální nechat psa napadat lidi. A taky mu řekl, že pokud jsme pro něj česká verbež, ať se sbalí a táhne zpátky do Německa!

 

Chlápkovi kamarádi i zbylý pes jen tiše přihlíželi. Chlápek taky hned zkrotnul, začal se omlouvat a potom šel hledat psa, který mu mezitím utekl kdoví kam. Doufám, že ho našel až v Německu. Pak se páník ptal paničky, jestli se chce vrátit, ale ona řekla, že ne. Pohladila pánečka po vlasech a řekla mu, že je její hrdina. Ale páník na to řekl, že největší hrdina jsem já, protože i když mi šlo o život, tak jsem neutekl, ale zůstal celou dobu s paničkou.

 

Tak jsme šli dál. Asi v polovině cesty k rozhledně se asfaltka stáčí prudce doprava a rovně pokračuje lesní cesta. Tak jsme šli lesem. Tam jsme byli úplně sami, protože všichni lidi chodí po asfaltce. Páníci si užívali ticho a klid a kochali se krásou usínající přírody. A já se již vzpamatoval z leknutí a tak jsem čenichal a četl vzkazy, které tu napsala lesní zvířata. Tady běžel zajíc, tady jsou srnčí bobky a tady byla prasata.

 

A tady pod tím stromem – jejda, jezevec! Honem pryč! Odskočil jsem pozpátku a ještě se chvíli ohlížel. Došli jsme na okraj . Země se před námi propadla někam do hloubky. Panička mě připnula na vodítko, jen tak pro jistotu, abych někam nespadl. Sedli jsme si na skálu a dívali se. Byl to nádherný výhled. Les pod námi byl tak hluboko, že i nejvyšší stromy se zdály být maličké.

 

A zase jsme šli dál. Cesta vedla po okraji skal a páníci se celou dobu rozplývali nad tou nádherou. Došli jsme k rozhledně a zjistili, že je zavřená. Páníci chvíli uvažovali, zda si v bufetu dát něco k pití, ale bylo tam tolik lidí, že to vzdali. Tak jsme šli dolů, teď už po asfaltce. Zase jsme potkávali a míjeli spoustu lidí a jejich pejsky.

 

Všichni ale byli přátelští, pejskové se spěchali se mnou pozdravit a jejich páníčci se zase zdravili s těmi mými. Němce s boxerem jsme už nepotkali, asi ještě někde běhal po lese a honil neposlušného psa. Když jsme přijeli domů, vyprávěl jsem naše zážitky Kimíkovi, ten ale neměl pochopení a jen zavrčel, že máme sedět doma. Na zahradě nás nikdo nepokouše.
KEVIK

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?