Hubertovy jízdy

16. listopadu 2008

Někde v dálce se ozývá zuřivý štěkot psů, který se neustále přibližuje. Najednou se z houští vynoří liška, chvíli na to smečka psů a vzápětí je už slyšet dusot koňských kopyt.

Takový obrázek byl pro anglický venkov 18. století velmi typický, ostatně hon na lišku se stal anglickou národní tradicí, že i o jeho nedávném zákazu se vedla prudká a vášnivá debata, jelikož tato tradice, k liškám opravdu trochu krutá, má ve Velké Británii své zaryté odpůrce i zastánce.

 

Ale Hubertova jízda, která z honu na lišky vychází, je přece jen k těmto kmotrám milosrdnější. Roli pronásledované lišky symbolicky převzal jezdec na koni a tak se toto tradiční zakončení právě uplynulé jezdecké sezóny nese v příjemném duchu přátelské jízdy krajinou, jež je vychutnávána všemi, kterým se stali koně nedílnou součástí jejich života.

 

Těžko si lze představit, a kdo by se také o to pokoušel, pestrobarevný podzim bez Hubertovy jízdy, oné oslavy sepětí člověka a koně, kterou je zakončována jezdecká sezóna způsobem k tomu nejpříhodnějším, to znamená v sedle při jízdě krajinou, kterou již zcela prostupuje pestrobarevná podzimní atmosféra. Ale vraťme se na chvíli zpět až k samotným kořenům, do historie, jejímž živým odkazem je i tradiční Hubertova jízda, nazvaná podle patrona lovců a jezdců, svatého Huberta.

 

Tou nejdávnější historií jsou štvanice na zvěř, jež byly oblíbenou zábavou králů a bohatých velmožů, zábavou nabývající velkolepých rozměrů, jež prozrazovaly moc a bohatství těch, kdož ji pořádali. Těžko však říct, nakolik byli tito středověcí panovníci a vládcové sportovci, byť jejich jezdecké výkony musely být skutečně úctyhodné.

 

Nicméně postupně přestává jít o samotnou zvěř a namísto čistého lovu se začíná do popředí zájmu dostávat právě ona sportovní stránka, jež kombinována se společenskou stránkou těchto podniků dává bezprostředně vzniknout parfosním honům, na nichž  se schází a střetává místní smetánka, aby nejen přetřásala nejžhavější novinky klípky, ale také se dobře pobavila a předvedla své, ať už větší či menší jezdecké umění. Cílem parfosního honu již není ulovení zvěře, ale jen její pronásledování a dostižení, hlavní odměnou není ulovená zvěř, ale především značná prestiž, které se po zásluze dostává nejlepším jezdcům. K těmto honům se začaly používat právě lišky, které při této příležitosti prokazovaly svou pověstnou chytrost, po skončení honu byly pak opětovně propuštěny.

 

Parfosní hony mají svou tradici nejen v Anglii či Francii, ale také i u nás. Tak například v roce 1836 uspořádal v Chlumci nad Cidlinou parfosní hon majitel tamějšího panství hrabě Oktavián Kinský. Po první světové válce dostávají hony na lišku symboličtějšího rozměru, živou lišku nahrazuje jezdec, mající na ruce připevněnou liščí oháňku, aby se pak po roce 1945 tyto hony, ze známých politických důvodů, jaksi vytratily.

 

I když nevymizely tak docela, protože především z jejich odkazu čerpá a v mnohém na něj navazuje právě Hubertova jízda, která v našich končinách již nadobro zdomácněla ku prospěchu toho, co činí lásku ke koním tak nádhernou.

 

Základní rámec Hubertovy jízdy nepochybně vychází z tradice parfosních honů. Tam někde vpředu je všemožně kličkující „liška", kterou je nutno dostihnout. Tomuto snažení dodává svou neopakovatelnou kulisu podzimní krajina. Nedočkavé pronásledovatele usměrňuje master, nejzkušenější jezdec, jehož pokyny mají takřka váhu zákona, jejich neuposlechnutí se považuje za těžký prohřešek a každý takový prohřešek je masterem pečlivě zaznamenáván, aby byl pak spravedlivě potrestán soudem, který se koná po skončení Hubertovy jízdy.

 

Liška, ať je sebechytřejší a sebemazanější, ať za sebou zametá stopy, jak chce lstivě, je svými pronásledovateli zpravidla dostižena, Hubertova jízda tak dospěje do svého finále, kterému předcházely všechny ty nádherné zážitky, které může přinést jen jízda na koni.

 

Tolik historie a stručný popis toho, co je však nejlépe prožít přímo osobně - v sedle. Nadcházející podzimní čas představuje období zasvěcené Hubertově jízdě, kterou se každoročně uzavírá další jezdecká sezóna. Tento téměř odvěký rituál je jakousi formou oslavy společného soužití lidí a koní.

 

A tak na závěr našeho malého připomenutí Hubertovy jízdy nám nezbývá, než se vyhoupnout do sedla a vyrazit po stopě lišky vstříc podzimní krajině.

 

Autor: Karel Trčálek

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?