ILKO

15. července 2012

Už je to dávno. Tak dávno, že i vzpomínky vybledly a jeví se jako černobílé, nebo spíš šedé… Jen občas se vynoří v té záplavě šedi nějaký barevný obraz. Můj mladý pán vlastnil malé stádečko ovcí. A já, také mladý, krásný Skotský ovčák jsem mu s nimi pomáhal. Celé dny jsem obíhal okolo stáda a dával pozor, aby se ovce někam nerozutekly, či aby je někdo neplašil.

 

 

Pán mě hladíval po zlaté hlavě a říkal mi: „Ilko, ty jsi skvělý pes, ještě, že tě mám!“ A jednoho dne jsme už s pánem nebyli sami. Přišla nějaká paní a už u nás zůstala. Pochopil jsem, že je to moje nová panička a že ji mám mít také rád. Panička mě také hladila, krmila mě dobrotami a já byl spokojený pes.

 

Ale potom se mi začala vyhýbat. Chodila opatrně okolo a napomínala mě, abych na ni neskákal. Nechápal jsem, co se děje, co jsem udělal špatně, že mě už nemá ráda tak, jako dřív. Jednou v noci pán někam paničku odvezl a vrátil se bez ní. Seděl v obýváku, popíjel skleničku za skleničkou a bylo vidět, že je nervozní.

 

Nechápal jsem, co se děje, kam odvezl paní a protože mi bylo smutno, začal jsem výt. A pán mě okřikl, ať jsem zticha a něco zlého nepřivolám a já zase nechápal, co může být horšího, než ztráta paničky? A jednoho dne se panička vrátila!

 

Opatrně vystupovala z auta a v náručí něco nesla. Zvědavě jsem nakoukl….. jé, on je to malý človíček! Doma jsem si směl miminko pořádně prohlédnout a očichat a tak jsem zjistil, že je to holčička, že voní stejně jako moji páníci a že to tedy asi je jejich štěně. A bylo.

 

Holčička dostala neobvyklé jméno po jedné pratetě a já měl o starost víc. Lehával jsem vedle postýlky a dával pozor, aby se miminku něco nestalo. Když šla panička do vsi nakoupit, chodil jsem s ní, hlídal před obchodem kočárek a nikoho k němu nepustil.

 

Holčička rostla a já zjišťoval, jak je to skvělé, mít doma lidské mládě. Hodiny jsme si spolu hráli. Na schovku a já vždycky vyhrál, na honěnou, to jsem zase nechával vyhrát malou paničku a ona, když mě chytla, mě vždycky radostně rozcuchala srst. To bylo tak příjemné…. Dal bych život, za ten pocit….

 

„ Ilko, Ilko, Ilko!“ rozléhal se po okolí její veselý smích. Páníci jen s úsměvem přihlíželi. A roky letěly, holčička byla čím dál větší a já, čím dál starší. Už se mi nechtělo skákat a dovádět, ale pro svoji malou velitelku jsem se vždycky přemohl, jen abych ji slyšel smát….

 

Bylo mi 15 let, když se objevil duhový most a já věděl, že musím jít. Lidskému štěněti bylo devět, což je dost pro psa, ale strašně málo pro člověka. Věděl jsem, že by nepochopila, proč odcházím a tak jsem počkal, až bude ve škole. Rozloučil jsem se s pánem ….. a šel.

 

Shora jsem se díval, jak malá panička po návratu ze školy pláče. Několik dní byla zavřená ve svém pokoji. Namalovala obrázek rezavého psa a velkými písmeny připsala: MŮJ MILOVANÝ ILKO. Je už to tak dávno…. Mé tělo se rozpadlo v prach, křížek z kmene dubu někdo ukradl. Jen malá panička, co už dávno dospěla, úzkostlivě opatruje obrázek rezavého psa....

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?