Jak jsem byl u veterináře

14. března 2012

Ahoj, jsem kocurek Bigoušek. I když mám moc hodně paničky, někdy mají divné nápadady. Když jsem byl například malý, onemocněl jsem. Měl jsem rýmu a nechtěl jsem vůbec jíst.

 

 

Paničky do mě lily mléko injekční stříkačkou a krmily mě kousky masa i jiného jídla. Ten nejhorší nápad teprve přišel! Paničky se rozhodly, že mě vezmou k veterináři. Byl už sníh a byla zima. Paničky mě zabalily do šály a odnesly do auta. Byl jsem ještě tříměsíční minikoťátko a tak jsem se bál.

 

Seděl jsem na šále a nechal se někam vézt. Nál jsem se a tak jsem se v autě i počůtal. Trochu jsem paničkám vylepšil šálu. Konečně jsme zastavili v nějaké ulici, na druhé straně byla řada několika větších domů. Panička mě vzala so náruče a spolšečně s velkou paničkou a drhuou paničkou jsme se vydali k jednomu z těch domů.

 

Chvíli tam postávaly a já jsem se zatím snažil utéct. U plotu vedle se objevil velký pes a štěkal a toho jsem se bál. chtěl jsem utéct, ale panička mě ven nepustila. Pak se otevřely dveře a my vešli dovnitř. Prošli jsme kolem nějakého auta, protáhli se chodbičkou a vešli do malé ordinace.

 

Divně to tam páchlo a vůbec se mi nelíbilo, když mě panička postavila na takový bílý stůl a přidržela mě tam. Nějaký chlap, kterého jsem se docela bál o mě mluvil v velkou paničkou a potom (taková hrůza!) vytáhl stříkačku, trochu jinou než tu, co jsme měli doma, ze které trčela jehla!

 

Tou jehlou namířil na mě! Velká panička mě podržela a on do mě tu jehlu zabodl! Taková hrůza! To se mi vůbec nelíbilo. Hned jak to ze mě vytáhl a pustil mě, seskočil jsem na zem a utíkal pryč. Panička mě ale okamžitě chytila a donesla zpátky. Potom jsem dostal z další stříkačky (bez jehly) nějakou bílou past přímo do tlamičky.

 

Asi nějaký lék. Pak ten chlápek podal paničce nějaké prášky a nějaký papír, paničku mu dala peníze a on (pomóc) mě zvedl do náruče. No, moc se mi to po předchozím zážitku s jehlou, autem, psem, malou ordinací a ještě pocitem, že je mi špatně moc nelíbilo. Chvíli mě držel v náručí, pak si mě vzala panička a už jsme šli.

 

Najednou jsem byl rád, že jsme zase v autě. Seděl jsem na sedačce mezi paničkama, které mě konejšivě hladily a mluvily na mě. Ještě radši jsem ale byl, když jsme přijeli domů, vyskočil jsem z auta a utíkal jsem domů. Po nějaké době jsem se uzdravil a už nikdy nechci být nemocný!

 

 

 

 

Přidáno: 56 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Profilová fotografie None None

~~~

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?