JAK JSEM KROTIL SULTÁNA.

9. ledna 2013

Měl jsem v životě to štěstí, že jsem se narodil v nejkrásnějším koutu Slovenska, kde Bůh snad začal tvořit naši planetu. Husté a neprostupné lesy střídali rozlehlé louky a pole, proplétané chaloupkami na samotách, i vesnicemi vzdálenými od sebe i několik kilometrů.

 

 

Celou tu krásu, jako kvočna svoje kuřátka chránily mohutné kopce Strážovských vrchů a Magury. A právě tam jsem od sudiček dostal do vínku nevšedný dar. Dar, kterého si dodnes vážím nad všechny poklady světa. Tím darem byla neobyčejná láska ke zvířatům a přírodě. Na druhé straně zvířata přímo vyhledávala mojí společnost a to jak domácí, tak lesní obyvatelé.

 

Když už jsem malinko povyrostl a pobral kapičku rozumu, vyprávěla mi moje máma nevšední historku, jak jsem k té lásce vlastně přišel. Bylo to tak: Jednoho dne mě babička vzala sebou na pole. Protože jsem chodit ještě moc neuměl, posadila mě pod jabloň a k rukám mi položila krajíc chleba a misku mléka. Babička zabrána do práce zjistila, že jsem nějak a hlavně dlouho potichu, a proto mě šla zkontrolovat.

 

Před jejíma očima se odehrávalo neobyčejné divadlo. Prý vedle mě ležel veliký had ze zlatou korunkou na hlavě. Já jsem držel misku s mlékem a had spokojeně pil. Dřevěnou lžící jsem mu klepal po korunce a peskoval ho. Pocuješ, aj chjebík papaj, nie iba mliečko. Aj chjebík! Babičce prý zdřevěněly nohy a neschopná pohybu vykřikla. Had se vylekal a utekl.

 

Po okolí se to okamžitě rozneslo a lidi si šeptali, že to byl sám hadí král a kdyby babička nevykřikla, mohl mi darovat z vděčnosti svoji korunu a mohl být ze mě obrovský boháč. Takhle mi zanechal jenom lásku ke zvířatům. Osmkrát od té události nad vrchy Strážova přelétlo léto a právě v tom osmém se odehrála událost, o které vám chci vyprávět.

 

Kráčel jsem po návsi a s hlavou plnou starostí si stružlikal nožíkem do klacku,když mi do uší zaznělo psí štěknutí, které jsem ještě u nás na vsi neslyšel. Zvedl jsem hlavu a viděl jak před řezníkovým domem stojí několik chlapů a o něčem se spolu baví. Bylo mi to fuk, o čem se baví, zaujalo mne to, co jsem uviděl v řezníkovic dvoře. U psí boudy byl uvázaný řetězem, tlustým jak chlapská ruka, pes kolosálních rozměrů.

 

Byla to rasa, jakou jsem do té doby neviděl. Obrovský huňáč, bílohnědé barvy, s tlapama většími než moje hlava. Pes vrčel a sekal zuby jak turek šavlí, oči, podlité krví, slídili po nějaké oběti. Až pak jsem zaslechl řezníka, jak chlapům vykládá, že tu potvoru koupil, aby mu tahala jeho vozík, na kterém rozvážel maso. Pes však o tom nechtěl ani slyšet a jasně dal řezníkovi najevo, kdo je tady pánem.

 

Od tý chvíle prý k sobě nepustil nikoho a žrádlo mu házeli jenom z dálky. Jak se někdo objevil na dvoře, proměnil se v rozzuřenou saň. Dál jsem neposlouchal. Zamířil jsem si to přímo k němu. Jen co mě pes uviděl, vycenil zuby a z jeho útrob se vyvalilo vrčení jako kdyby kolem projížděl nákladní vlak. Čím víc jsem se blížil, tím víc krotnul. Přišel jsem směle k němu a ruku vnořil do jeho kožichu a začal ho drbat jak o život.

 

Psisko zavylo rozkoší a jak bylo veliké, třísklo sebou o zem, roztáhlo nohy a nechalo se opečovávat jako prodejná ženská. Lehnul jsem si na něj a drbal za ušima a líbal na čumák. Z intimní chvilky nás vyrušilo hrozné zařvaní a ječení.
Hlouček si až teď všimnul, že co se děje a v neopsatelné hrůze přihlížel, jak mě pes v mžiku promění v kupku krvavých cárů.

 

Když pominul první šok, chlapi nevěřícně zírali na divadlo před jejich očima. Jako ano, jako ne, dědinou se jako blesk roznesla zpráva o tom, že jsem nějakým kouzlem proměnil krvelačnou šelmu v roztomilé a hravé štěně. Řezník si rychle dal dvě a dvě do hromady a kul železo, pokud bylo žhavé. Pozval mne do domu, usadil za stůl a začal agitovat. Že když mu zkrotím Sultána, až teď jsem se vlastně dověděl, jak se pes jmenuje, koupí mi nové boty, šaty a jako bonus k tomu tisíc korun na ruku!

 

Byli to tenkrát obrovské peníze a tak jsem neváhal ani chvilku a nabídku přijal.
Řezník si radostí mnul ruce a jako vděk mi domů zabalil čtyři šišky salámu.
Výcvik měl započít hned druhý den. Nemohl jsem dospat a z rozbřeskem stál u Sultána, který se mohl pominout radostí že mne vidí. Povalil mne na zem a obrovským jazykem drsným jako rašple mne olizoval a tetelil se blahem.

 

Když už toho bylo dost, rozhodl jsem se, že mu zkusím navlíct postroj, který měl sloužit k tahání vozíku. Sultán pozoroval moje počínání a vrtěl ocasem. Bez nejmenšího protestu si nechal postroj navléknout, dokonce se mi zdálo, že se mu to líbí. Omamený úspěchem jsem ho přivedl k vozíku a zapřáhnul ho do něj. Jako náhle Sultán zjistil, že má za sebou vozík, rozpoutalo se peklo.

 

Lítal po dvoře jak rozzuřený býk a očima šlehal na všechna strany, aby se pomstil tomu, kdo mu ten vozík vnutil. Zachránila mne latrína, která mi poskytla azyl a z jejího bezpečí prosil Sultána, aby se uklidnil. Nakonec poslechl a zastavil se. Na dvoře to vypadalo jako na pláži Omaha v den D. Řezníkovic slepice až po týdnu našli odvahu se vrátit domů do rodného kurníku.

 

V ten den jsem musel uznat porážku, ale vidina tisíci koruny mne vzpružila do dalšího výcviku. Uběhly dva dny a nepokročil jsem ani o píď. Na třetí den mne čekalo překvapení. Sultán ležel ve vozíku a usmíval se jako sluníčko na hnoji. Tak ty by ses raději vozil, než tahal, problesklo mi hlavou. Zkusil jsem vozík vzít a potáhnout. Žádná odezva. Sultán spokojeně ležel a očividně měl radost, že se veze.

 

Další celý den jsem ho vozil po dvoře jako opravdového sultána. Myslel jsem si, že když si zvykne na vození a rachocení vozíku, zvykne si a nakonec se poddá a bude tahat jak zákon káže. Další den jsem vstal s odhodláním, že Sultána zapřáhnu, ať se děje, co se děje. Měl jsem k němu dlouhý proslov a apeloval na něho, aby měl rozum a připoměl mu v závěru moje boty a peníze co dostanu.

 

Věřte nebo ne, stal se zázrak a Sultán se bez řečí nechal zapřáhnout. Opatrně jsem nasednul na kozlík a pobídnul ho k tahání. Slzy radosti mi skanuly po tváři, když se Sultán rozeběhl po dvoře. Špacíroval jako lipicán, avšak nevěděl jsem, jak ho přinutit, aby šel tam, kam chci já a ne on. Řezník samým štěstím mi zabalil domů další hromadu salámů a určitě si už v duchu představoval, jaký dobrý obchod udělal.

 

Nadešel další den a s ním poslední cvičná jízda. V noci jsem nespal a přemýšlel jak Sultána přinutit měnit směr jízdy. Přišel jsem na to, až nad ránem a nemohl se dočkat, až ten vynález vyskouším. Od řezníka jsem si vyžádal vařený vepřový ocásek a ten uvázal na provázek a provázek na hůl. Nasedl jsem na vozík, ocásek dal Sultánovy před nos a vyrazili jsme.

 

K moji veliké radosti Sultán reagoval a šel tam, kam jsem ocásek nasměřoval. Sultán poslouchal na slovo a můj výcvik se tak nachýlil ke konci. Zlatý hřeb nás čekal na další den ráno, kdy jsem měl ještě naposled Sultána předvést před celou dědinou. Zkušební jízdy se měly taky zúčastnit řezníkův syn a jejich posluhovačka. Večer jsem ještě Sultána vyčesal a naparádil a vysvětlil mu, že zítra nás čeká veliký den.

 

Druhého dne ráno jsme jako bájný Hélios na zlatém voze vyrazily ze dvora. Celá dědina se sešla, aby si nenechala ujít to nevšední divadlo. Sultán, s vepřovým ocáskem před nosem poslušne klusal po silnici. Za mnou ve vozíku seděli řezníkův syn a posluhovačka, která si na tu slávu oblékla nové šaty. Za obdivných výkřiků a poznámek jsme projeli celou vesnicí a směrovaly zpátky domů.

 

Od řezníkovic domu nás dělilo jenom několik desítek metrů, když nám nemilosrdný osud poslal do cesty kočku, která drze proběhla jenom několik centimetrů od Sultánova nosu. Přeskočila chabý dřevěný plot, který patřil vdově Struhárové a drze se na Sultána šklebila ze zahrady. Sultána to vytočilo do nepříčetnosti!

 

Tak já se tady jako blbec honím za nějakým pitomým ocáskem a nakonec mi ho nějaká zpropadená kočka vyfoukne z před nosu! Zapomněl Sultán na moje nové boty, nové šaty i tisíc korun a rozhodl se drzou kočku okamžitě ztrestat. Jako Bůh války vrazil do plotu, který náraz obrovského těla nevydržel a rozletěl se na všechny strany. Vozík dílo zkázy dokonal. Řezníkův syn zůstal trčet v plotě, hlavou zašprajcovanou mezi sprušlema.

 

Já jsem si v té rychlosti na plotě zapomněl kus kštice i s vlasama. Elegantním obloučkem jsem přistál v záhonu melounů, přičemž ten můj zůstal jakž takž zachovalý. Posluhovačka skončila ve větvých švestky a žalostné zdrapy jejich nových šatů vyznačovaly dráhu jejího letu. Vdova Struhárová, zabraná do bohulibé činnosti, a to okopávání brambor, si myslela, že se otevřelo samotné peklo a rohatý jdou pro ni zaječela hrůzou a poroučela se mezi brambory, které před chvílí tak láskyplně okopávala.

 

Následky byly tragické. Řezníkův syn si naštípnul kost na pravé ruce a to tak, že rok se neopovážil do ní nic vzít. Vdovu Struhárovou probrali až k večeru, mezitím do ni nalili asi litr slivovice. Až do rána se pak nesl dědinou její falešný zpěv a to Příď Bože příď mezi nás, přerušovaný hlasným štikůtaním. Posluhovačka ztratila na půl roku řeč, ale to nikdo za neštěstí nepovažoval, protože toho namluvila tolik, že v létě měla i jazyk opálený.

 

Tak skončila naše jízda s neborákem Sultánem. Kde zhasla svíce jeho života, to bohužel nevím. Jedno však vím jistě. Nových bot, šatů a tisícikoruny jsem se nikdy nedočkal.

 

Ze vzpomínek krásného dětství pro vás zapsal IWO.

 

 

 

 

Přidáno: 100 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Profilová fotografie None None

Iwo

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?