Jak jsem přišla do nového domova

7. března 2011

Narodila jsem se v Lounech 18. října mé britské mamince společně se svými sourozenci. Netušila jsem, že si svou kočičí mámu užiju jen 58 dní. Vlastně těch 58 dní jsem měla na tzv. kočičí výcvik – naučit se chodit na záchod, papat z misky, což byla pro mě dost velká fuška, když si vezmete, že jsem byla pěkný mrňous. Vše jsem ale nakonec hravě zvládla.

14. prosince přišel den D. Panička mě a mou sestřičku vzala do přepravky a jeli jsme na autobusové nádraží. Panička vyšla z auta a šla pryč a mě i mé sestřičce bylo moc smutno. Za chvilku se k nám vrátila s cizími lidmi (se slečnou a mladíkem), kteří mě a mou sestřičku okukovali. Nakonec mě vzali do ruky a netušíc mě strčili do jejich přepravky. Pak jsem s těmi lidmi šla na autobus. Autobusem jsme jeli do Prahy a já jsem hrozně plakala, protože jsem chtěla zpět k mamince do Loun. Asi za hodinu a půl jsme dorazili do mého nového domova. Cizí lidi mě donesli do nějakého bytu, který jsem moc z přepravky neviděla. Za chvilku mě vyndala nějaká úplně cizí paní, kterou jsem vůbec neznala. Byla jsem tak vyplašená, že jsem chvilku ani nemňoukala. Za chvíli jsem se octla v tmavé bedně, kde jsem se hrozně bála. Chvilku jsem byla tak paf, že jsem ani nemňoukala, ale to trvalo pár vteřin, pak jsem spustila velký nářek, načež mě ta úplně cizí paní vyndala. Později jsem zjistila, že ta bedna byl můj nový záchůdek. Cizí paní mě vyndala a dala na zem, a já začala prozkoumávat tu cizí místnost. Teď už vím, že je to kuchyň. Hned jsem si oblíbila mezírku u lednice, kde jsem se cítila v bezpečí. Jenže všichni ti človíčci odešli pryč, a já začala zase plakat, protože se mi tu nelíbilo a hlavně mi bylo smutno. Občas mě přišli utěšit, ale já plakala znova. Za chvilku jsem šla prozkoumat další místnost, tam kde byli ti cizí lidé, říká se tomu prý obývák. U stolu seděli ti dva oškliví lidi, kteří mě přivezli mým novým páníčkům. Moji noví páníčkové si ťukli na můj příchod, ale mě to bylo fuk, já jsem si zalezla za sedáky, kde jsem dlouho mňoukala, ale nakonec jsem vylezla a šla si ten obývák omrknout. Zamilovala jsem si hned stolek na televizi, kde se mi moc líbilo, hlavně tam jsou taková pouzdra na CD, které mají camfrňousky od zipů, s kterýma si ráda hraji. Něco jsem i trochu snědla, moje nová panička mi přinesla misku s papáním, ale já se hrozně bála, tak jsem si dala trošku. Potom všem jsem nakonec usnula na opěradle křesla, kde hajám ráda i dodnes. O tom, jaká byla moje první noc, zase příště. Vaše Nellinka

 

Přidáno 70 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?