Jak jsem šel do světa

9. července 2013

Ti moji bráchové už mi jdou pěkně na nervy. Myslí si, že když jsou větší - od pohledu takoví namistrovaní ranaři - že mě můžou kousnout, kdy chtěj'. Je to od nich pěkně sprosté. "Nalétávají" na mě, když se normálně poflakují po zahradě, rafnou mě do zad a kradou mi všechno jídlo.

 

 

Naštěstí jsem před chvílí slyšel tu paní, co mamince dělala "porodní bábu" a teď se o mě stará, jak se s někým o mě baví, a že se na mě má přijet kouknout, protože bych už rád do světa. Tak jsem teď hodně zvědavý, jací ti lidé budou. Budu se jim líbit? Budou si mě chtít nasadit k sobě domů? Jen aby se nedomákli, že taky docela rád koušu a někdy prý i hodně zlobím.

 

Budu se asi trochu přetvařovat, protože je mi jasné, že ti dva mamlasové, které mám za sourozence, to pěkně rozbalí a ukážou se v plné parádě. No jo... Aby mi ale neudělali ostudu... Jako, že jsem ze špatné rodiny... Tak už přijeli. Paní je moc milá, má hezké dlouhé vlasy a jemné ruce. Musel jsem se ovládat, abych jí za ně hned nezačal tahat a do těch rukou nekousal. Pán si mě nejdřív zvědavě prohlížel a pak už jen opakoval, že berou mě, a že "je to hotový, toho chcem".

 

No, co budu povídat... Nakrucoval jsem se, krk jsem pěkně natahoval vzhůru, aby bylo vidět, jak umím dospělácky chodit, nosánek taky pěkně do nebíčka. Na rozdíl od bráchů mi stojí ouška jako dva kornoutky, i když jsem nejmenší. Paní mě dala do takového pohodlného košíčku, ve kterém byla hodně měkká deka se sluníčky. Bráchové docela čuměli, protože zatímco oni se tradičně předváděli se svou trapnou sestavou "Dva budoucí grázlové - bacha na ně!", já jsem okouzloval svým luzným, romantickým zjevem. Tak! A máte to, machýrci!

 

Vysmívali jste se mi, že takového prcka jako jsem já, nikdo nebude chtít a sami jste tu na ocet. A jak čučeli, když viděli, do jakého nastupuji fára. Paní/porodní bába - trochu strašila mé nové "rodiče", že prý budu možná v noci vřískat a otravovat. Měl jsem na ní docela vztek. Ještě si to nakonec rozmyslí! Ale nakonec měla jaksi pravdu. Přiznám, že večer, když už jsem spal v novém pelíšku, se mi začalo po mamince a taťkovi přece jenom nějak stejskat.

 

Taky jsem se bál tmy a toho, že jsem byl najednou sám. Trochu jsem si fňuknul, no... Panička mě ale hned pohladila, dala mi pusu na čumáček a vzala si mě k sobě do postýlky. Tam jsem se zavrtal do měkkého polštářku a usnul jsem jako kotě. Sakra... Co to plácám? Jasně, že jako velkej, děsivě strašidlenej pes, to dá přece rozum, ne?


(Jestli se vám můj první příběh líbil, budu moc rád, jen prosím čtenáře, aby laskavě zapomněl na mou rozespalou zmínku na konci a přestal mě do budoucna srovnávat s kočkou. Děkuji, Peťan)

 

 

 

Přidáno: 70 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?