Jak jsme se skrývali před lovci, aneb dobrodružství jako z „divokého západu „ po česku.

15. prosince 2013

Jednoho krásného sobotního rána jsme s mým psím kámošem „Tomem“ přemýšleli kam dnes vyrazit do přírody….

Bylo to v době, kdy léto se již odebralo na odpočinek a podzim se ještě naplno nechopil své vlády nad krajinou.
No a jak tak dumáme, napadlo mne, že vyjdeme jen tak kam nás nohy ponesou a podle potřeby a možností krajiny budeme stáčet naše kroky kam libo.
Vydali jsme se tady z naší osady po „dostavníkové“ cestě směr „divočina“.
Po několika kilometrech jsme z cesty odbočili na „prérii“ a vydali se ke lesům a skalám v dáli.
„Prérie“ je zde členěna na menší části různými lesíky a remízky tvořenými pestrou skladbou stromů a keřů. Prostě úchvatný pohled, lahodící oku
Sluníčko nádherně svítilo a tak se nám šlapalo jedna radost. Po nějaké době se začal okraj lesa přibližovat a stromy dostávaly jasnější tvary… Vysoké smrky spolu s krásnými sosnami se tyčily do výše a mezi nimi zářily do daleka svou bělostnou kůrou břízy. Okraj lesa pak lemovaly mohutné duby, jejichž listí již začínalo dostávat podzimní barvy.
Zabočili jsme podle okraje lesa a pokračovali v cestě souběžně s ním. Pohled zpět na ty nádherné sluncem ozářené travní porosty, přes které jsme sem dorazili byl kouzelný.
A pak se nám začal odkrývat výhled na dva nádherné skalní útvary tyčící se na vrcholu hřebene, pod kterým jsme šli. Od okraje lesa se k úpatí skal v klínu šplhala mlazina budoucího smíšeného lesa.
Rozhodli jsme se vyšplhat úbočím až k těm skaliskům a řádně si je prohlédnout hezky z blízka.
Nejprve jsme postupovali smíšeným porostem až jsme se dostali pod vysoké borovice, kde bylo vidět spoustu chodníčků vyšlapaných „vysokou“ a „černou“zvěří při jejích každodenních cestách za pastvou. Šplháme se stále výš, kocháme se tou nádherou a nasáváme smolnou vůni jehličnatého lesa. A když už jsme konečně u skal, zastavíme se a prohlížíme si zblízka tu jejich povětřím ošlehanou tvář….
Najednou tu idylickou chvíli přerušila mohutná rána výstřelu z pušky nedaleko ze směru, kterým jsme chtěli pokračovat. Tedy hned zpoza hřebenu, pod jehož vrcholovou hranou jsme právě stáli. No a asi o třicet metrů pod námi se „vrstevnicí“ svahu přehnalo divoké prase. Sice už jsme viděli i větší, ale malé také zrovna nebylo. Bylo jasné, že prchá před lovci, kteří se k nám blížili.
Ovšem Tomík je v takovýchto situacích prostě k nezaplacení. Jako správný „stopařův“ pes naprosto v klidu pozoroval toho divočáka a ani z výstřelu si nic nedělal.
Bez jediného hlasitého povelu jsme se otočili a v naprosté tichosti se vydali pryč od postupujících lovců, ať už to byli „rudoši“ či „bledé tváře“.
Pro nás v tu chvíli byli stejně nebezpeční. Těsně pod hranou hřebenu jsme se tiše plížili ke druhému skalisku, protože z dálky jsem viděl, že se na něj dá snadno vylézt a ukrýt se tam. To se také potvrdilo, když jsme se k němu dostali.
Rychle jsme na něj vylezli a ukryli se do bezpečí před pátravými zraky lovců. A bylo to v pravý čas. Jen jsme se usadili, uslyšeli jsme hlomoz způsobený lovci nadháněči. Pohybovali se roklinou na druhá straně za hřebenem, v jehož skalách jsme se ukryli.
Úkryt to byl skvělý. Měli jsme z něj krásný výhled do okolní krajiny a přitom jen velikou náhodou by nás tu mohl někdo objevit. Navíc nás sluníčko krásně hřálo, takže i přes silný vítr nám zde bylo příjemně.
A tak jsme seděli, naslouchali, jak lovci postupují kolem nás, až se začaly hlasy pomalu vzdalovat. Když už delší dobu byl klid a nic nenasvědčovalo, že by se tu pohyboval někdo nežádoucí, slezli jsme ze skaliska a v klidu se vydali proti směru, ze kterého lovci přišli.
Prošli jsme lesem k okraji a vydali se údolní lučinou dál k další osadě. Po krátké době se úzká louka rozšířila v pastvinu a začala se objevovat také obdělaná půda.
Osada již nebude daleko.
Když jsme se k ní přiblížili, odbočili jsme směrem kudy vede „dostavníková“ cesta a po ní jsme se vydali zpět k domovu.
A pak v teple rodinného krbu jsem začal vyprávět co vše jsme tentokrát s mým věrným psím kamarádem zažili a jak jsme šikovně unikli z této nebezpečné situace. …..
Dva tuláci T&T.
Vysvětlivky:
„ Prérie „= louky a pastviny
„Dostavníková cesta „ = tzv. okresní silnice
Lovci „rudoši“ nebo „bledé tváře = členové místního Mysliveckého sdružení

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?