Jak jsme se zatoulali

Sluníčko odpoledne vykouklo a tak jsme nelenošili a musíme štěknout, co se paničce povedlo anebo nepovedlo. Odpoledne přestalo pršet a tak prý půjdeme já Cituška malá a Belinka veliká na špacírek s paničkou, jen tak k lesíku.

No jó, šlo to pěkně, ale paničku napadlo, že se krajem lesíka vrátíme domů a koukneme, jestli nebude nějaká houbička. Víte, ale ten lesík už není lesík co byl loni, tak vzala trochu jiný směr a skončili jsme úplně někde jinde. Ještě že panička poznala, kde je, ale zhrozila se toho, jaká cesta nás čeká ještě domů. Tak nám nandala granulky i piškotky, my jsme se posilnili, odpočinuli jsme si trochu, koukli jsme se, kolik je v malém potůčku vody a pak se statečně vydali na cestu domů.

Já malá jsem byla také mimořádně hodná a držela jsem se u paničky a dnes jsem jí neutekla a jsem byla móóc pochválena, že už dostávám rozum. Táhlo se to pomalounku do kopečka, no a potom přes louky domů. Tráva mokrá a vysoká Belince až na záda, paničce pod břicho a mě Citulšku nebylo ani vidět. To už nám volal i páník, kde jsme, co je to za nápad tahat naši starou dámu tak daleko na procházku.

No tak panička dostala k tomu všemu i držkovou, ale domů jsme dorazili všichni jako vodníci a úplně unavení a celí šťastní, že už jsme doma. Páník se jen divil, jak panička mohla tak nějak zabloudit, ale taky byl rád, že jsme našli svou cestu do chaloupky.

Přidáno: 34 bodů.

cituska