Jak nám započal rod

4. února 2012

Naše kočky, kočky královské. Začneme začátkem všeho, začátkem rodu královského, rodu domácího a šlechtěného. Na počátku byla kočka, kočka, která se motala kolem jednoho podniku, kolem špinavých, šedých popelnic plných plepsu, různých koster, zdechlin a odpadků, mnohdá chemických, jedovatých a na ochutnání…fuj, nemožné popisovat.

 

 

Ale jak je tedy možné, že zrovna zde se uděl asi nejzajímavější příběh z těch všech? Jednoduše. Zkuste si tedy představit takovou dámu staršího věku, která pracuje… Dejme tomu, že pracuje v zrovna takových chemických závodech, které leží na břehu krásné řeky a kolem nich jsou popelnice plné zrovna takových odpadků.

 

Tuto dámu pojmenujeme třeba Zdena. Zdena byla tedy taková dáma s hnědými, krátkými vlasy, brýlema a zápisníčkem v ruce. Každý den tato dáma chodila do práce, kde měla na starost příjem zboží a surovin. Asi tak jednou do měsíce přijelo několik plně naložnených vagónu (uhlí, písek, štěrk), které musela Zdena odbavit, spočítat, popřípadě objednat drážní jeřáb, který vše, resp. velké buňky a plechové krabice vyloží a přeechá šikovnějším pánům, kteří dokážou z takové hrstky zdánlivě obyčejných věcí vykouzlit zázraky, které najdete v pastě, barvách, temperách, nebo na papíře.

 

Nevěříte? Vaše věc. Vím o čem mluvím, protože nám o tom vykládá paní učitelka chemie a vůbec je to vidět i z vlaku když do našeho města vjíždíte, nebo když z něj vyjíždíte, to tam totiž takových surovin leží tuny a člověku jde z toho hlava kolem, protože skoro nevidí žádné lidi, ale z komínů vybíhá kouř, který se pochvíli ztrácí daleko v oblacích.

 

Ale zpět k našemu příběhu. Paní Zdena šla jednou zase, myslím, že to bylo pondělí z práce a náhle se k ní připojila jedna taková malá, čtyřbarevná kočička, která ne a ne najít nějakého hodného, přívětivého člověka. Ale abych vám tu něco nenakecávala, ta číča měla paničku, ale ta panička o ni už delší dobu nejevila zájem a tak se ta číča potloukala kolem popelnic.

 

Zdena se na ni moc nedívala, protože se bála, aby ta číča nešla za ní, no bohužel, ať dělala co dělala, tak za ní ta číča pořád šla a až u železničního podjezdu se radši odpojila. Tato situace se opakovala i další týden a co by jste řekli, že by taková postarší dáma s brýlemy na nose udělala? Pokud jste hádali, že jí to konečně nedalo a pohladila si tu milou malou holčičku, tak jste hádali správně.

 

Jenže to udělala tu největší chybu, protože hladit si malé opuštěné kotě je nebezpečné a každý člověk si pak k němu vytvoří pouto a když si něco zamilujete, tak to nemůžete nechat jen tak bez povšimnutí. Tedy té kočičce nosila zprvu jen zbytky z podnikové jídelny a hladila ji.

 

Jenže, co když kočka ukáže své oči ve vší nádheře? Zdeně to nedalo a šla za tou paní, čí kočička byla. Otevřely se dveře a z nich vyšla zasmušilá, stará ženština, obyčejný škarohlíd a nevypadala, že by ji návštěva těšila. „Proč mi tu kočku nesete?“

 

„No to by jste nečekala, ona je prý vaše a tak bych se chtěla zeptat, zda-li by jste mi ji nemohla ponechat, když o ni jaksi, jak bych to jen řekla, nejevíte zájem“ „Si ji teda vemte, když se vám tak líbí“ otočila se, zabouchla dveře a na chodbě si ještě pro sebe odfrkla „Sou teda lidi, by se nezbláznili z té kočky!“.

 

Zdena vzala kočičku do dečky a šla s ní na autobus. Jen co nasedli do autobusu, začala si s ní povídat: „Tak jaké bychom ti dali jméno? Takové hezké micince musíme vybrat něco extra.“ Kotě jen zamňoukalo. „Áhá, že mne to hned nenapadlo. Tobě se ta Micinka líbila, že?“ kotě na to spokojeně zavrnělo.

 

„Tak jo, ty budeš Micinka…Až tě manžel uvidí, ten bude nadšený. A až tě uvidí moje dcera, no to bude radosti. To víš, ona si vždy přitáhla nějakou kočku, tak teď ji přivedu sama, že Micinko?

 

Micinka se spokojeně napila mlíčka a potom šla na chodbu. No uznejme, jak by to vypadalo, kdyby se vyprázdnila na nový koberec? Musí jít na chodbu, kde bude, dokud se nenaučí na WC. Micinka se uvelebila do pelíšku, ale přece jen ji trochu bolelo bříško.

 

Ráno šla slečna do práce. Slečna byla blonďatá, modrooká a vysoká žena. Byla prostě celý tatínek. Slečna byla žinostenská referentka a tak se hezky oblekla, nasadila si botičky na podpadku a už chtěla jít do garáže, kudy by vyšla ven, ale: „Fuj, mamiii, z té kočky něco leze!“ pravda, kolem Micinka lezly škrkavky a vůbec to bylo nechutné.

 

Tedy vzala paní Zdena (až to uklidila a vyhodila daleko od domu) Micinku do ručníku, do náručí a jela k panu veterináři, kde Micinku pan doktor ošetřil a naordinoval dietu s prášky.

 

Asi po dvou týdnech už Micinka neměla žádné škrkavky a po měsíci z ní bylo zdravé, vypasené kotě, které si večer hovělo u televize v páníčkově klíně a vrnělo. Tak tedy započal rod koček mazlených, koček královských, kterým nic nechybí.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?