Jak se ztratil a zase našel Dastík...

13. září 2010

Sedím si tak ve čtvrtek (3/7/08) v práci u počítače a najednou zvoní telefon. Taťka? Copak asi chce? Mamka je na týden s dětmi na škole v přírodě, předevčírem jsme za ní byli. „No, ahoj!“ Taťka byl chvíli tiše a pak řekl tu větu: „Ztratil se mi Dastík. On..Nemůžu ho najít…“

Hned jsem věděla, že ho musím jet hledat.(chatová osada Kuchyňky, Skalice u Soběslavi) Náš Dastík se bojí hlasitých zvuků. Seděl prý na verandě u chaty a zahřmělo. Dasty úprkem vyrazil někam a byl fuč.

 

První den jsem tam byla do půl jedné v noci. Nemohla jsem odjet. Pořád jsem si říkala, že ho určitě najdu. Bála jsem se potkat tátu, abych se nemusela dívat, jak je nešťastnej. Ještě v noci jsem tiskla letáčky s fotkou. Udělala jsem jich pro začátek 80. V pátek jsem udělala v práci jen nejnutnější a honem hledat. Nechtěla jsem, aby se to dozvěděla mamka. Měla se vracet odpoledne. Určitě ho najdeme. Lítala jsem po lesích, objížděla vesnice, strkala letáky za stěrače, lepila jsem je na stromy.

 

Odpoledne přijela mamka a Dastík nikde. Teď jsem se zas bála potkat mamku. Nikdo, kdo to nezažil, si neumí představit tu bezmoc, když stojíte v kukuřičném poli, které se táhne kilometry na všechny světové strany, stmívá se a vy víte, že brouček bude muset zvládnout další noc venku. A nechce se vám to vzdát, vždyť může být támhle v tom lese nebo za tímhle polem nebo třeba dole u rybníka. Večer už mi pomáhal hledat i Láďa, mamka s taťkou objížděli vesnice. Andrea(sestra nejstarší) už to věděla a Petra (sestra prostřední) plakala a plakala. Proč prý zrovna Dastík? Chtěla jsem ho najít. Je to můj brácha. Před 13ti lety jsme si ho vzali od tety, která chovala Schi tzu. Zbylo jí tehdy jedno nechtěné štěně, které bylo „nevhodný vánoční dárek“.

 

„Musíš být silná,“ říkala jsem si a byla jsem rozhodnutá ho najít. Obvolala jsem útulky v celé ČR. Napsala jsem na všechny web stránky s pejsky (i na hafíky.cz), že se Dasty ztratil a dala všude jeho fotku. Vytiskla dalších 200 plakátů. Táta objížděl okolí a nechával rozhlašovat ztrátu pejska, lepil plakáty a mamka hledala a hledala a hledala. Nejhorší na celé věci je, že vám nikdo pořádně pomoct nechce. No ježiš, tak se vám ztratil pes. A co? Zkoušeli jsme městskou policii, technické služby (kdyby ho náhodou našli u silnice mrtvého), myslivce atd. Petra obvolala rádia, já zařídila regionální vysílání, v Táborských listech nám vytiskli fotku zcela zdarma a v Šípu o nás dokonce vyšel článek. Pes pořád nikde. A nikdo se neozval a nikdo ho neviděl. Celý týden.

 

Až v sobotu 12/7/08 volala paní z pumpy v Plané nad Lužnicí, že její kamarád z Krátošic (napůl cesty mezi Košicemi a Choustníkem) jí včera ukazoval fotku v telefonu pejska, kterého našel a protože nemá obojek, tak prý si ho nechá. Dala tátovi i číslo. Samozřejmě jsme mu hned volali a on tátovi poslal MMS. Byl to náš Dastík. Ale v tom přišla další hrozná rána. Ano, našel Dastíka. Ano, měl ho ještě včera doma. Ale! V noci byla bouřka a on se podhrabal pod plotem a utekl mu.

 

Zase jsme celá rodina hledali. Už alespoň víme, kde hledat a že je Dasty živý! Večer ještě volali lidi z Košic, že pejska viděli, ale nikoho nenapadlo ho vzít domů. Další bezesná noc, ráno jsem se probudila jak zmlácená. Volat našim se mi chtělo ze všeho nejmíň. Museli být totálně na dně. Vytiskla jsem dalších 50letáků, abych je rozvěsila kolem Košic, Choustníka atd. Nic se mi nechtělo. Seděla jsem na parkovišti a čuměla nikam.

 

Najednou přišel Láďa s mým telefonem: „Volá ti nějaký chlap, prý má Dastyho!“ A doopravdy ANO!! V sobotu byly na hradě Choustníku slavnosti, při zpáteční cestě uviděl u cesty zmáčeného psa. Bál se, že ho srazí další auta, tak ho vzal do kufru, že ho v neděli dá do táborského útulku. Večer se mu ale nechtělo sedět doma a vyrazil za kulturou. A když se nad ránem vracel domů, všiml si jednoho letáku na zastávce MHD v Sezimově Ústí (paradoxně tam zrovna naši bydlí!!). Zajásala jsem, skákala chvíli metr do vzduchu a pak honem pro Dádu vyrazila. Láďa řekl jen: „Prosím tě, jeď opatrně!“ Cestou jsem našim poslala SMS: „Přestaňte hledat, mám ho, kde jste? Nevolejte, nemůžu ani řídit, jak se celá klepu.“ Dastík mě poznal, ale byl tak vysílený, že ani ocáskem nevrtěl. Mamka i taťka plakali a já taky a Petra taky a Andrea taky. Je doma.

 

Strávil na cestách 10dní. Náš Dasty, který se bojí i popelářů, přešel ze Skalice do Soběslavi E55, přeplaval Lužnici, doběhl až na Choustník a odtud už se vezl autem zpátky do Tábora. Teď už nás čekalo jen strhat plakáty, zrušit všechny oznámení v rádiích a na web stránkách. Poslední letáky, které jsem tiskla v tu neděli, mám pořád na stole. A zase o nás vyšel druhý článek v úterý 15/7/2008.

 

Pokud někdo z vás stále hledá člena rodiny, nepřestávejte doufat a věřit. Jeho touha vrátit se k vám je ještě stokrát silnější než vaše víra v jeho nalezení. Ještě pořád je tu hodně dobrých lidí, kteří se koukají kolem sebe a jsou ochotní pomoci druhým. A rada nakonec- NENÍ TO OSTUDA, ŽE HLEDÁTE PEJSKA. NEBOJTE SE S TÍM OTRAVOVAT VŠUDE A POŘÁD. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, ABY O TOM VĚDĚLO CO NEJVÍCE LIDÍ. KAŽDÝ DEN POTKÁVÁME PEJSKY BEZ PÁNÍČKŮ, ALE DOMŮ SI JE NEBEREME, PROTOŽE NEVÍME, JESTLI JE TO PEJSEK ZTRACENÝ NEBO JEN MÍSTNÍ TULÁK… DEJTE NAVĚDOMÍ, ŽE SE ZTRATIL A VĚŘTE - NĚKDO HO POTKÁ, POZNÁ A POMŮŽE MU.

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?