Jak vypadaly indiánské dostihy?

26. března 2016

Hurá na dostihy! Tentokrát ale ne do Chuchle, ani ne na Velkou pardubickou nebo snad slavné anglické Derby, či jiný věhlasný dostih. Naše kroky, obrazně řečeno, povedou na Divoký západ. Do rozlehlých prérií, po kterých se kdysi proháněli jejich původní obyvatelé, Indiáni, na svých koních.

Vítěz dostihu bere všechno!

Dobývání a osídlování Severní Ameriky, tedy legendárního Divokého západu, má, i díky filmům jako je Vinetou, nádech čehosi romantického, ačkoliv realita byla nepochybně drsnější. Nicméně obraz Indiána, kterak cválá prérií na koni, patří bezesporu k výjevům ikonickým. Indián bez koně jako by byl Indiánem jen polovičním.

Přitom v devatenáctém století, kdy vrcholil střet mezi původními Indiány a nově příchozími osadníky, to nebylo ani tři sta let, co se Indiáni s koňmi a jejich chovem seznámili. Přesto se však za tak relativně krátkou dobu stali výtečnými chovateli, srostli s nimi natolik, že se jejich jezdecké umění stalo legendární.

Ostatně americké prérie  připomínají nedozírnou step, po níž se kdysi proháněli předkové indiánských koní, kteří svým vzhledem mnohdy připomínali spíše poníky hodně neurčitého původu. Připomeňme ale i to, že v jejich žilách nesporně kolovala krev ušlechtilých arabských i berberských koní, kteří se dostali na americký kontinent se španělskými dobyvateli.

Koně ale nesloužili Indiánům jen při lovu nebo v boji. Oblíbenou indiánskou zábavou byly i dostihy a s nimi i spojené sázky. Pravidla byla jednoduchá. Vítěz bral všechno, pořadí na dalších místech nebylo důležité, vsadit se mohlo cokoliv. Někdy závodili mezi sebou jen dva koně, o nichž se vědělo, že jsou dobří běžci a tedy jejich šance na vítězství byly vyrovnané. O to větší vzrušení pak takový dostih sliboval. Pořádala se dokonce i mezikmenová „derby“, jež byla obzvláště prestižní, protože který kmen by nebyl hrdý na své koně a jezdecké umění?

Je ovšem nutno dodat, že Indiáni byli mistři „taktických lstí“. Mnohdy maskovali své koně tak, aby vypadali, že nejsou schopni uběhnout ani sto metrů. Nebo je schválně zadržovali, aby nalákali své soupeře na odvetný dostih prostřednictvím zvýšené sázky, čemuž samozřejmě soupeř neodolal.

 

Bledé tváře neměly s indiány v dostihu šanci

Vyhlášený byl v tomto směru kmen Cayusů, žijících v Oregonu. Jejich koně byli pověstní svou rychlostí. Cayusové často soupeřili i s bílými osadníky a zpravidla vítězně, jistě i při použití již výše zmíněných lstí, na kterou doplatila nejedna bledá tvář.

Existuje dokonce písemný záznam o jednom takovém dostihu z roku 1867, který se konal Oregonu. Indiánský kůň tehdy změřil své síly s nejlepším koněm bělochů široko daleko a, jak jinak, jasně vyhrál. Trať dostihu, dlouhou 5,25 míle a 83 yardů (tedy necelých 8,5 km) měl indiánský kůň zdolat za 9 minut a 51 sekund. Jen pro zajímavost, rychlost indiánského koně by tak odpovídala rychlosti vítěze nejprestižnějšího rovinového dostihu Gold Cupu, ten se ovšem běží na poloviční vzdálenost.

Jistě by bylo zajímavé vidět indiánského koně na startu třeba Českého derby, o tom anglickém ani nemluvě. Jenže ty časy, kdy se v prérií ozýval dusot indiánských koní, jsou už nenávratně pryč.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?