Kailla měla štěstí

31. srpna 2011

Řeknu Vám, v čem měla Kailla štěstí. Jednoho rána jsem uslyšela náraz. Lekla jsem se. Nejspíš se srazila dvě auta, řekla jsem si v duchu. Kolem oběda jsem se tam šla podívat. Viděla jsem sražená auta a lidi, co se na tu katastrofu dívají, jako já. Někdo vytáhl z auta psa - Border kolii. Byla zraněná.

 

 

Lidé si říkali: ,,Chudák pes!" a já s nimi. Tehdy jsem psa neměla, ale chtěla jsem ho. Pán, co zraněnou kolii nesl v náručí, řekl, že musí jít na veterinu, že není daleko. Ubohého psa nesl v náručí. Nikdo nečekal, co se v ten moment, co ji odnášel stalo.

 

Kolie mu vyskočila z náruče, kulhala a měla tělo od krve. Běžela. Běžela směrem ke mě. Minula mě. Běžela dál. Pán za ní běží, marně. Kolie se v dáli ztrácí za kopcem. Pán za ní běžel až na kopec, rozhlédl se. Nic. Krásná tricolor kolie zmizela. Druhý den jsem se šla jen tak podívat zase ven. Teď jenom před dům, na silnici se mi nechtělo. Dům jsem jen tak z legrace obešla.

 

Slyšela jsem, že něco je v křoví, kousek od našeho domu. Směřovala jsem ke keři. "Haló? Je tam někdo...?" zeptala jsem se opatrně. Neměla jsem v sobě odvahu, ale pomalu jsem křoví odkrývala. V očích jsem měla na sekundu šok. Uviděla jsem tam tu krásnou tricolor kolii, jak leží. Dívala se na mě a bylo v jejích očích vidět, že má strach, neví co s ní bude.

 

Zavolala jsem rodiče. Táta psa zkontroloval. Nebyl v pořádku. Máma zavolala veterinářovi. Ten za pár minut přijel. Kolii si odvezl s sebou. Hodinu možná i víc jsme čekali, až veterinář zavolá, co s ní je. Dočkali jsme se. Zavolal. Řekl nám, že už jí nic není, ale že jí dal nějaké prášky na spaní a že bude dlouho spát. Uběhly asi tři hodiny. Veterinář zase volal, že si pro ní můžeme jít. Jak jsme dorazili k veterinářovi, řekl, že si jí můžeme odvést.

 

Táta řekl, že ta borderka není naše. Doktor se zarazil? "Není váše? Víte, čí je?" řekl. No, ale odvezli jsme si ji. Táta řekl, že ji odveze do útulku. Já jsem řekla, že ne. Že chci, aby s námi zůstala. Aby s námi KAILLA zůstala. Táta nesouhlasil. Chystal auto, a já jsem mezitím mámu přemlouvala, že já ji chci, že se o ni budu starat, budu s ní chodit na procházky, budu ji cvičit. Máma psa nechtěla, neměla je moc ráda, ale zase mi chtěla udělat radost.

 

Šla za tátou. Vysvětlila mu, že chci mít strašně moc pejska doma, nechci, aby šel do nějakého útulku. Tak jsme si pejska nechali. Dala jsem jí jméno KAILLA. Byla jsem tak moc ráda, že mé zlaténko nejde do útulkáče. Už je to bohužel nějaký ten rok, co ji nemám. Ale mám více borderek, více zážitků. I když Kaillu vystřídali mí dnešní miláčci. I korela.

 

 

 

Přidáno: 60 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?