Kateřino, zhasni!

Ahoj kamarádi, chci se s vámi podělit o jednu příhodu, jejíž následky nás provázely několik let.

Naše milovaná Kačulka byla vždycky chytrá a učenlivá kočička- naučila se otevírat všechny skříně i skříňky v bytě, taky všechny dveře a v hrozně legrační ležící poloze zvládla otevírat i šuplíky.
A tak jsem jí jednou jen tak vzala na ruku a ukázala jí vypínač. "Podívej, Kačenko..."- klap- " máme světlo"- klap- " a teď už ho nemáme..."
Kočička naprosto chápavě sledovala můj odborný výklad a tvářila se jako andělíček.
Ještě tu samou noc jsme všichni měli možnost ověřit si, že návod, jak správně vypínač používat, pochopila naprosto přesně, když uprostřed noci, stojíce na obrubě gauče, vítězně předními packami rozsvítila lustr v tátově pokoji.
" KATEŘINO, ZHASNI!!!!!!!!!" toto zoufalé zavytí se pak ozývalo skoro každou noc po několik let, než Kačenku zábava omrzela- a bylo úplně zbytečné, protože Katuška sice dokázala rozsvítit skoro všechna světla, pokud vypínače byly v jejím dosahu, ovšem nikdy nezhasla ani jediné...nýbrž odněkud s jiskrou v oku pozorovala, jak poloslepí spáči bezmocně zhasínají.
Kačenka nám moc chybí, chodím se pravidelně dívat na její hrobeček v lesíku u chaty- zasadili jsme jí tam keřík, který právě kvete drobnými bílými zvonky. Myslím, že by byla ráda- byla vždycky ráda venku.
Přiznám se, že i když mě opustilo už víc kočiček, Kačenka mě zasáhla asi nejvíc- byla první, kterou jsem si přinesla domů, první kočka v našem bytě....jediná, která rozsvěcela světla.

Přidáno:  35 bodů

Čičiholky