Kočičí hry v bytě

Kočka většinu dne prospí. Pokud je vzhůru, chce být s námi, žádá si naši přízeň, pohlazení a pomazlení. A kromě toho se chová jako každá jiná šelma. Loví. A i když má jako domácí mazlíček potravu zajištěnou, instinkt lovce neztrácí. Potřebuje číhat, plížit se, schovávat, útočit a dopadnout kořist. Pokud žije v bytě a ne ve svém přirozeném prostředí, hledá si náhrady. Loví naše tkaničky, stíny na podlaze i na stěně, mouchy lapá ve vzduchu a za oknem mlsně kouká na ptáčky.

Místo stromu používá ke škrabání nábytek. Ještě raději zkouší vyšplhat co nejvýš po policích knihovny, nebo se schová a číhá. Některé kočičce stačí to číhání. Jiná se baví tím, že celá rodina běhá kolem a nikdo ji nemůže najít.  A ještě jiná provádí ze svého úkrytu nečekané výpady na lidské nebo zvířecí členy rodiny.

Je třeba si uvědomit, že pokud nemá možnost výběhu do přírody, má kočka v bytě velice omezené teritorium. Chybí jí prostor, chybí jí podněty. Proto se nesmíme divit, pokud začne „zlobit" - to znamená dělat věci, které se nám nelíbí a které činí náš společný příbytek ošklivým. Už jsem zmínila škrábání nábytku a šplhání po skříních. Z nedostatku přirozeného pomocníka při trávení - obyčejné trávy často okusuje bytové květiny. A to nemluvím o velkých květináčích, které lákají k použití coby toaleta. A ze samé nudy může kočka tento koníček rozšířit na kterýkoli kout v bytě včetně postelí a skříní s prádlem.

Nedostatek prostoru můžeme řešit několikerým způsobem: kočce stačí k pobavení obyčejná igelitová taška, kterou může očichat, prozkoumat, do které se může schovat a následně v ní číhat. Ke stejnému účelu stačí papírová krabice. Tu snaživější kočka dokáže během pár hodin rozcupovat na kousíčky a má o zábavu postaráno.

Dlouhodobější zaměstnání kočce zajistíme pořádným škrabadlem s několika patry, tunýlky a boudičkami na schovávání. Kutilové můžou povolit uzdu své fantazii a instalovat v bytě část vyvráceného stromu, různé poličky, po kterých může vyšplhat až ke stropu. Ze stropu můžou viset provazové žebříky, nebo jen zavěšené hračky, které cestou kolem rozhoupeme a kočka je může lovit. Musím zdůraznit velkou opatrnost a zodpovědnost, co se týče ukotvení a stability těchto hraček, aby nedošlo k pádu a následnému úrazu ani u kočičích ani u lidských členů domácnosti.

Je krásné, když nás po příchodu z práce zdraví kočička radostným mňoukáním a otíráním o nohy. Ale myslíme na to, jestli se po dobu naší nepřítomnosti nenudí nebo jestli jí dokonce není smutno? Jedním z ukazatelů může být právě poškrábaný nábytek, případně „malé pomsty" v podobě počůraných bot, postelí a ostatních věcí s osobním pachem toho člena rodiny, kterého kočka ze své samoty viní.

A proto: co takhle zauvažovat o pořízení čtyřnohého kamaráda pro často opuštěnou kočičku? Může jím být druhá kočka nebo pes, případně jiné zvíře. Pokud si budou vyhovovat, bude to idylka, můžou si spolu hrát a čekat na vás společně. Pokud si hned nepadnou do oka, můžete nahlédnout do starších článků pro radu, jak zprvu nevraživá zvířátka spřátelit. Budete mít lepší pocit a klidnější domácnost.

Autorka: Helena Cuhrová

Markéta Heinrichová