Kočičí příběh

5. prosince 2010

V domečku plném barevných polštářků, měkkých koberců a teplých přikrývek žila jedna kočičí rodina. Maminka kočka, její kočičí holčička Zuzanka a tatínek kocour…

 

Koťátko Zuzanka byla celá rozkošně měkká jako klubíčko vlny, její chloupky odrážely sluníčko jako zlato a Zuzanka měla tlapky jemné a hebké jako ten nejjemnější satén.

 

Jedno odpoledne, když sluníčko stálo ještě docela vysoko na obloze a mráčky se nezbedně proháněly a hrály se sluníčkem schovávanou, si vyšla Zuzanka na procházku do blízkého sadu. Ráda se dívala na červená jablíčka, která dozrávala na stromech, na lístky, které se začínaly barvit a hrát všemi barvami a ráda odpočívala ve vysoké trávě, která ji objímala a konejšila. Všechno vonělo blížícím se podzimem a Zuzanka se choulila v trávě a užívala si teplé sluneční paprsky, a protože jí byla docela dlouhá chvíle, tak, aniž by o tom vlastně zdlouhavě přemýšlela, začala si kočička lízat tlapku…

 

Po chvilce se Zuzanka zvedla a zamířila si to zpátky k domovu, aby si u maminky dala svoje oblíbené teplé mlíčko a těšila se, jak se u maminky schoulí a společně usnou…ale jakmile přišla kočička domů, všimla si, že něco je jinak než obvykle. V domečku bylo víc teplo, všechno sálalo zvláštní náladou a hlavně maminka nestála u plotýnky jako jindy, nýbrž ležela v pelíšku a vedle sebe…copak to měla vedle sebe? Kočička se trochu nakrčila a pak uviděla jednu růžovou tlapku, pak druhou a ach copak copak? Vždyť ten malinkatý chomáček bylo další koťátko! Zuzanka se usmála a maminka jí pokynula ať přijde blíž…

 

„Zuzanko, tohle je Andělka, tvoje malá sestřička. Narodila se dnes ráno u mě v pelíšku. Pojď blíž a prohlédni si ji…určitě si spolu časem užijete spoustu legrace.“ Řekla konejšivě maminka a pohladila Zuzanku po hlavičce až se jí chloupky zvesela zavlnily. Zuzanka se s údivem dívala na to malé klubíčko v maminčině náručí a docela se jí líbilo…tedy až do chvíle než začalo plakat a maminka si je přiložila k prsu, aby je ukonejšila.

 

Ale, ale…tady přeci papám já! Pomyslela si Zuzanka a v srdíčku jí trochu zabolelo…smutně se podívala na maminku, ale ta měla plno práce s kočičím miminkem a nevšimla si, že Zuzanka tak posmutněla… Koťátko se potichounku vytratilo do svého pelíšku…lehlo si pod peřinku a z toho všeho rozrušení si zase začalo lízat tlapku.

 

Copak to bylo za zvuk? Cililink…! Cililink! Ozývalo se a kočička nemohla přijít na to, odkud ten zvuk přichází. Na chvilku se zamyslela a přestala si lízat tlapku…a znovu: Cililink! A opravdu…najednou to uviděla. Přímo naproti ní stála docela drobounká kočičí víla…měla překrásné barevné chloupky, dočista jako duha, na hlavě střapatý klobouček a na jeho samém konci malinkatý zvoneček. Ach tak…to byl ten zvuk co kočička slyšela.

 

Víla se mile usmála a pokynula kočičce, aby přišla blíž.
„Páni, to jsou ale překrásné šaty!“ pomyslela si kočička Zuzanka.
„Ale kdopak se tady tak mračí?“ řekla víla a povzbudivě se na Zuzanku usmála. „Trápí tě snad něco?“ zeptala se víla a načančala si svoje krásné šaty a chtěla si sednout kočičce na tlapku, aby jí byla blíž.
Ach, copak to je? Vždyť jsem celá mokrá!!“ podivila se kočičí víla a tlapkou si uhladila svoje sametové šaty a tázavě se podívala na koťátko. To se trochu zapýřilo a stydlivě se na vílu ohlédlo.

 

„No, víš…já…trochu jsem si lízala tlapku, ale doopravdy jen malinko. Cítila jsem se tak nějak sama a tohle mě moc uklidňuje!“ řeklo koťátko a z očka mu ukápla slza jako hrášeček a kutálela se přímo dolů na Vílečku!
Ta stihla tak tak uskočit a začala se smát…až jí zvoneček na klobouku cinkal jako podkovy splašeného koníka.

 

„Zuzanko! Vždyť mě celou zmáčíš…počkej, počkej chvíli…chtěla jsem ti vlastně něco ukázat.“ Usměvavě řekla kočičí víla a vyndala z malé kapsičky u šatů drobnou červenou lahvičku. Ach tak se leskla a třpytila, dočista jako zářivý diamant.
Koťátko vykulilo očka! To byla ale překrásná barva! Víla mrkla na koťátko a lahvičku otevřela. Na víčku byl malý štěteček a barva se tak dala nanést na drápky. Stejně jako měla vílečka, která barvičkou namalovala koťátku všechny drápky…Tedy…koťátko nemohlo ze svých nových červených drápků spustit oči!
Ty se tak leskly a zářily až oči přecházely!

 

„Jééé vílečko, to je krása…copak to je?“ zeptala se Zuzanka.
„Tohle…to je kouzelná barvička, která dává drápkům speciální sílu. Díky ní si vždycky vzpomeneš, že je lepší si tlapičky nelízat a místo toho se přitulit k měkké panence, kterou jsem ti tady přinesla…Podívej, má tělíčko z teplé vlny a bude tě hřát a konejšit, když budeš zase moc unavená nebo ti bude smutno.“ Řekla víla a podala Zuzance krásnou vlněnou panenku. Zdálo se to Zuzance nebo panenka opravdu mrkla? Zuzanka si ji hned pochovala a cítila se o mnoho líp! Vílo, vílenko moje drahá, to je taková krása…děkuji ti….“ Skoro se zalykala štěstím Zuzanka…
Rychle se rozeběhla za maminkou, aby jí ukázala svoje nové červené drápky a i panenku, co dostala od vílečky!

 

Maminka zrovna dokrmila kočičí miminko a dala je spát…Zuzanka se dívala na svoji malou sestřičku a byla docela ráda, že je tady! Však jakpak by ne…kočičí miminko bylo tak malinkaté a určitě bude potřebovat se spoustou věcí poradit a pomoci a na to se Zuzanka moc těšila! Najednou už nebyla smutná a když ukazovala mamince svoje červené drápky usmívala se už docela zeširoka a co teprve ta překrásná nová panenka.

 

Maminka se šťastně usmívala spolu s kočičkou a měla velkou radost, když jí Zuzanka vyprávěla o víle a o tom jak jí vílečka poradila, že tlapky jsou nejlepší pro malování a ne na olizování. A obě se musely začít smát, protože najednou to bylo docela legrační… Tu noc Zuzanka usnula s teplým mlíčkem v bříšku a na cucání tlapky si už ani nevzpomněla, protože měla u sebe svoji novou panenku a její krásné červené drápky tiše svítily do tmy a připomínaly jí co jí řekla víla…

 

Přidáno: 80 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?