Kočka jako brzda

15. září 2014

Jsem kočkomil! Pořídil jsem si dvě britské modré kočky, tedy v začátku. Nějak jsem to nezvládl a trochu se mi rozmnožily, to se stává. Když se na mě žena rozkřičela, že už jsem se opravdu zbláznil, chtěl jsem si sepsat seznam pro a proti. No pořád jsem kočkomil! Ale přišel jsem na mnoho zajímavých proti, až mě to překvapilo.

Klidná snídaně s kočkou

I když pracuju do úmoru a milerád si vychutnávám klid nedělního rána a nicnedělání, kočky mně obvykle nedopřejí v neděli chvilku klidu. Sotva usednu ke stolu, už mám jednu na klíně a druhou ve frontě na zemi. Jakmile se i přes vlající ocas pokusím napít z hrnečku kávy, obvykle mi špičku ocasu smočí do míchaných vajíček nebo do nevypité kávy. Při mém nakvašeném pokusu ji shodit fikaně zatne drápky do nohou, takže si znovu říkám, že bych měl spát v pyžamu a ne v trenýrkách a že dnes večer to napravím. Odcházím do koupelny.

S kočkou se nemůžu ani v klidu vyčůrat!

Jednu kočku jsem naučil chodit na záchod, jako chodí lidé. Od té doby nemohu klidně čůrat, protože ona vždy sedí na zemi a pozoruje jak na to, aby to nezapomněla. Umí si otvírat dveře, takže zavřít se mi nepomůže. Můžu jedině zavřít a zamknout. V tom případě se pověsí na kliku a zůstane na ní viset jako největší mučedník, dokud neotevřu. Když pak otvírám dveře i s kočkou na klice, třeští na mě oči pohledem ve stylu „nic jsem přeci neprovedla! Povozíš mě ještě?“

Konec romantických víkendů

Po každém fiasku, kdy má moje žena záchvat nedostatku trpělivosti a nadává mi, jak jsem si mohl pořídit tolik šelem a takových, snažím se situaci žehlit. Není ale moc příležitostí jak. Na víkend nikam jet nemůžeme. Někdo by musel kočky hlídat. Jednou jsme je zkusili nechat samotné. Po otevření vstupních dveří jsme zahlédli strženou a natrženou záclonu, převrácené dva květináče a jednu květinu zcela zamordovanou, rozcupovaný okraj gauče a rozmazanou marmeládu z rozbité sklenice. Víc už moje žena neviděla, protože omdlela.

Prostě moje kočky

Tak jsem přišel na to, že záporů mají mé kočky hodně. Když se jim „zadaří,“ slušně zapáchají. Neustále vyžadují pozornost, a když ji vyžaduji já, kašlou na mě. Neskutečně hodně toho sežerou! A vylovily nám celé akvárko. Nemohu chovat ani andulky nebo křečky, nedožili by rána. Ale když chci být večer v klidu sám a všechny ty šelmy se mi seběhnou na klín a po mém boku a začnou příst, má žena s nafrněným nosem odchází spát do postele se slovy: „Tady já nebudu!“ No nekupte to!