Kočka Pralinka a její splněné přání

4. května 2011

Kočka Pralinka měla velké štěstí. Právě se jí totiž povedlo ulovit myšku a to hezky vypasenou, takže bříško bylo plné. Blaženě ležela na trávě v letním dni a užívala si toho skvělého pocitu. Před tím totiž tolik štěstí neměla a zkusila, jaké je to mít velký hlad. Teď si ale mohla odpočinout od hledání a číhání na myši. Den byl navíc krásný a teplý a nic jí nechybělo.

Jak si tak ležela, jedním okem spatřila Tlapku, jak něco hledá v trávě. „Copak tam hledáš?“ zvědavě se zeptala. „Číhám na myšky, mám velký hlad. Kouzelný stromek asi nějak nefunguje a nechce vyslyšet moje přání, abych konečně našla něco k snědku,“ odpověděla Tlapka. „Kouzelný stromek?“ zbystřila Pralinka. „Jistě, kouzelný stromek,“ stihla odpovědět Tlapka, ale na zbytek už nebyl čas. Najednou totiž i ona našla v trávě myšku a o dobrou svačinu bylo postaráno. Pralinka na ní hleděla s otevřenou pusou. „Já to věděla! Já to věděla!“ poskakovala si pak Tlapka. „Stromek nikdy neselhal. Zase mi moje přání splnil. Jak jsem jen mohla pochybovat?“ lehla si spokojeně do trávy.

Pralince to nedalo a přešla k Tlapce. „Vyprávěj mi o kouzelném stromku. Jak to, že já ho neznám?“ zeptala se Tlapky zvědavě. Tlapka se líně protáhla. „To nevím. Já ho objevila náhodou. Hodně často jsem pod něj schovávala, když pršelo a jednoho dne jsem měla stejné přání jako dnes. A stromek mi moje přání prostě splnil. Pak ještě několikrát. Dokonce jsem si jednou přála nějakou pořádnou baštu, protože myška není moc sytá a představ si, že za chvíli přišla lidská kamarádka a opravdu mi přinesla maso! Celý den jsem pak neměla hlad.“

„A můžeš mi svůj kouzelný stromek ukázat? Třeba budu mít také někdy nějaké přání,“ poprosila Pralinka. Tlapka se líně zvedla a zavedla kamarádku ke svému stromku. Vůbec ale nevypadal kouzelně. Byl úplně obyčejný. Husté větve až na zem a listí poskytovaly skvělý úkryt. Ale to bylo asi tak vše, co bylo na stromku zajímavého. Zatímco Tlapka hleděla v němém úžasu na stromek, Pralinka jen pokrčila ramínky. Pak se šly obě proběhnout. Den byl moc krásný, tak toho využily ke hrám a dovádění.

Tak uběhlo pár dní. Léto bylo v plném proudu a sluníčko nešetřilo svou energií. Pro venkovní kočičky skvělé období.

Jednoho dne se ale obloha zatáhla tak černě, jako kdyby se blížila noc. Pralinka cítila ve vzduchu, že se žene něco opravdu ošklivého. Rychle hledala nějaký úkryt, protože to vypadalo na opravdu pořádný déšť. Měla sice svůj úkryt, ale nějak cítila, že v takovém nečase ji moc neochrání. Pak ji napadlo schovat se pod strom, který ji ukázala Tlapka. Když už nic jiného, třeba ji ochrání před nečasem.

Za chvíli padaly z nebe velké kapky. Do toho se přidala i bouřka a prudký vítr. Pralinka se krčila pod stromem a přemýšlela, kde může být Tlapka. Ta ale asi našla úkryt ještě lepší. Déšť byl čím dál tím silnější. Obrovská průtrž mračen způsobila, že za chvíli bylo všude plno vody, dokonce i pod stromkem. A nepřestávalo to. Vody bylo stále více. Už ani stromek Pralinku neochránil. Tlapičky byly za chvilku ponořené skoro celé ve vodě. A nebylo kam utéct. Voda byla všude.

Pralinka se pokoušela najít místečko, které by jí poskytlo alespoň nějaký azyl. Ale nikde nic, kde by se mohla schovat. „Prosím, prosím! Moc bych chtěla být někde v suchu a v teple!“ zamňoukala nahlas svoje přání.

Kožíšek už měla úplně promočený a dala se do ní i pořádná zima. Zoufalá vyběhla z pod stromku a rozhlédla se, kam se schová. Jenže vody bylo všude tolik, že se nedalo vůbec nic dělat. Zoufale zůstala pod jednou větvičkou a doufala, že déšť přejde.

V tom uslyšela něčí kroky. Voda se rozstřikovala všude kolem, jak v ní někdo běžel. Lekla se a přikrčila ještě víc. Kroky se najednou zastavily a docela blízko sebe uviděla něco zvláštního. Nějaká paní se sehnula přesně k místu, kde se pokoušela Pralinka ukrýt. „Copak tady děláš? Jsi celá mokrá. Vždyť se nastydneš!“ promluvil na ní příjemný hlas. Pralinka se přestala bát. „Pojď! Vezmu tě do sucha. Tady být nemůžeš!“ popadly jí lidské ruce. Byly tak jemné, a i když měla Pralinka z lidí docela strach, teď se nebála. Nevěděla, kam jí nesou a co s ní bude. Byla ale tak promočená a prochladlá, že strach byl ta tam.

Za chvíli už byla v nějakém úplně cizím domě, ale bylo tu sucho a teplo. Ruce jí zabalily do ručníku a hezky vysušily. Pak dostala dokonce i najíst. V mističce bylo moc dobré maso. Pralinka byla tak vděčná. Nemusela být v mokru a ještě o ní bylo tak královsky postaráno. Když se najedla, poděkovala paní za to, že se o ní tak hezky postarala. Přivinula se k jejím nohám a zavrněla. Její ruce jí pohladily. Bylo jí tak dobře.

Pak se stočila na teplé dece do klubíčka, a když usínala, vzpomněla si, že Tlapka měla pravdu. Ten obyčejný stromek vůbec nebyl tak obyčejný. Splnil přání i jí. „Musím Tlapce poděkovat za to, že mi svůj kouzelný stromek ukázala,“ pomyslela si a usnula. To ještě nevěděla, že stromek jí splnil daleko víc. Našla totiž milujícího člověka, který jí dal nejen teplý pelíšek, ale také jídlo. Už nikdy hlad neměla. Dodnes chodí Pralinka ke kouzelnému stromku a nikdy nezapomene poděkovat.

 

Autorka: Naďa Kučerová

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?