Kočky naší rodiny 4 - První generace babiččiných kočiček

Když mi bylo 6, rodiče se rozhodli, že se budeme stěhovat a babička, se kterou jsme se do té doby pravidelně vídali, si pořídila kočičku, aby se jí tolik nestýskalo.

Ta kočička byla tmavě hnědá až černá, byla to babiččina společnice, vždycky na opzdravení mňoukla, ale také hodně loudila u stolu. Bohužel se málo mazlila, nejspíš proto, že jsme si ji vzali hodně pozdě a původní majitelé se s ní moc nemazlili. Tak či tak, Beruška byla první kočka naší Rodiny, a moc ráda na ni vzpomínám, umřela asi před třemi lety na stáří, bylo jí 11 let.
Další babiččina kočička je zrzavo - bílý kocourek Kuldásek. Je o 2 roky mladší než Beruška, a jako jediný z první generace kočiček ještě žije, ač už je to teď stařeček. Pořád je to ale úžasný kocour!
Protože jsme chtěli, aby byl mazlivý, vzali jsme si ho mladšího než Berušku a navíc jsme se ujistili, že se mu jeho původní majitelé opravdu věnovali. A měli jsme štěstí, tenhle kocour je opravdu zlatý! Nikdy s ním nebyly žádné problémy, je zdravý, mazlí se, je to spolešník a je hodný a věrný. Chodí s babičkou po zahrádce, sedí ji na klíně, když se dívá na televizi a dobře snáší jiné kočky - a že jich ještě přibylo. Vždycky říkáme, že by byl obsolutně bezchybný, jen kdyby při přešlapování v náručí tolik nevytahoval drápky a neslintal při tom!
Asi rok po Kůldáskovi si babička s dědou pořídili kočičku Valinku. To já jsem je tenkrát přemluvila, ať si ji vezmou. Jenže, když si ji měli odvézt, kočičky nebylo! Smířili se tedy s tím, že si ji nevezmou, když tu na poslední chvíli nám ji donesl v zubech pes! A tak k nám Valinka přecijen přišla. Babička s dědou koťátka nechtěli, Beruška už vykastrovaná byla ale když chtěli vzít na kastraci i Valinku, zjistili, že mají zpoždění - Valinka už byla březí a nakonec měla 2 koťátka - mouraté, stejně jako ona, a černo-bílé, to jsme dali babiččiným přátelům, ale toho mourka si nikdo vzít nechtěl, a když se najednou Valinka ztratila, aspoň nám po ní zbylo tohle koťátko - Valdásek.
Valdásek byl zvláštní kocourek. Býval často nemocný a taky byl ustrašený. Nicméně, se rád mazlil a byl hodný a dobře vychovaný. Jenže před dvěma lety jej nakonec nemoc dostihla. Ale aspoň měl pekný život. U babičky se kočičky měly vždycky dobře.
Z první generace nakonec zbyl jen kocourek Kuldásek, a nadešl čas Druhé generace.

Uděleno: 80 bodů

Iava