Korina

Bylo mi asi 8 když jsem dostala pejska Korinu. Byla to fenečka plemene Americký stafordšířský teriér. Měla jsem jí neuvěřitelně ráda, rostla do krásy a poslušnosti. Když jí bylo cca 2 a 1/2 tak jsem jela do vedlejší vesnice za babičkou a dědou na vídend a Korinu jsem nechala snad poprvé doma.

Samozřejmě že tam byla s mamkou a tátou plus se sourozencema. To si takhle večer večeříte, potom zazvoní telefon a vy vidíte tupý výraz v dědové tváři. Ptáte se jen- Co je, co se děje? Pak zjistíte že vím pes utekl a srazilo ho auto. Letěli jsme domů co nejrychleji jsme mohli. U nás doma byl veterinář, která tvrdil že má rozlámanou nohu. Já jsem brečela, on mě ukliňoval že se to dá napravit operací- na kterou jsme neměli peníze- a že bude zase v pořádku. A tak mamka vzala všechny její peníze, Korina šla na operaci a vrátila se se sádrou a kruhem na hlavě. Měla jí celkem dlouho, a já jsem si všimla že se chce poškrábat za uchem. Tak jsem jí prostě ten kruníš sundala a ona se poškrábala. Potom jsem jí ho nandala- bylo to tajné, sundávat se jí neměl- zpátky a všichni jsme šli spát. Druhy den ráno si Korina ten kruh vyvlíkla a rozkousala si sádru za všechny naše peníze. Málem jsem se do země propadla. A tak jsme vzaly obvazy a vycpávku a nohu jí zavázali. A tak to šlo pořád dokola- Zavázat, nandat, sundat, rozkousat. To se potom můj táta naštval a když jme přišli za korinou, měla zalepenou pusu izolepou. A tak jsme Korinu doslova vyléčilli a ona jezdí po výstavách jako ,, vyléčená noha bez sádry´´

Uděleno: 60 bodů

NGatt