Kupte své kočce kojeneckou vodu

Jako spousta kočiček, i moje Čikoretka trpí kočičím urologickým syndromem. Na veterině jsme byly víc než doma, recidivy se opakovaly nejprve každé dva až tři měsíce, potom po měsíci, pak i po týdnu, naposledy dokonce po třech dnech.

Ani se nestačila vzpamatovat z narkózy a už měla další. A recidivy bývaly nejen častější, ale i horší. Od okamžiku, kdy Čika odcházela z bedýnky s nepořízenou - telefonát vetovi, kočičku do přepravky, boty, bundu, cesta nám trvá okolo pětačtyřiceti minut, konstatování veta, že jdeme na minutu dvanáct... A měl pravdu, kočička už bývala oteklá, apatická, se skelným pohledem a dávící se... Ale rychleji se to už nedalo. Jedině preventivně bydlet v čekárně.

Po zákroku a infúzích dostala antibiotika a další léky a dietní granule S/D. Pokud jsme náhodou měsíc vydržely, přecházely jsme na udržovací C/D, po několika málo dnech ale zase došlo k recidivě. Veterinář mi už nevěřil, že jsem dietu neporušila a dost pracně jsem mu vysvětlovala, že mi jednak na mém zvířeti záleží a kromě toho bych ráda svůj volný čas trávila mnohem příjemnějším způsobem a na příjemnějších místech, než soubojem s kočkou ve veterinární ordinaci.

Nehledě na finance, kterých jsem nikdy neměla nazbyt. A tohle ošetření opravdu k nejlevnějším nepatří. Nakonec to pochopil, o to horší prognózu stanovil. Trvalé krmění S/D prý není možné, neboť je moč překyselená a vznikají problémy opačné, po C/D kočička recidivuje bezvýchodná situace...jedině se pokust oddálit recidivy. Tento problém jsem měla téměř u všech svých koček i kocourů kastrátů, jenže tehdy ještě granulky tohoto typu nebyly, řešilo se to převážně katetrizací a zákazem některých potravin.

Vzpomínám si, že jsem nesměla podávat rybu, zakázán byl Latzikatz, jedny z prvních granulek, které se k nám dovážely z Německa asi v pěti příchutích a dávaly se jen jako mlsek, a další potraviny, už si přesně nepamatuju co všechno, ale bylo toho dost. To jen na okraj. Takže prognóza špatná, Čika chodila na WC s pláčem, sledovala jsem, jak se tváří a když jsem zaregistrovala typický úšklebek, už jsem chystala přepravku.

Mým šéfem se stal kočičí záchod, měla jsem deprese, jakmile jsem se na něj jen podívala a při velikosti mého bydlení jsem ho měla na očích téměř pořád. Když už jsem se smířila s tím, že o Čikinku dřív nebo později příjdu, zkusila jsem diestu upravit sama a to: permanentní krmení granulemi S/D, našla jsem si víc dodavatelů, aby mého veta neranila mrtvice, že už rok krmím S/D. Kvůli regulaci kyselosti moče dávám čas od času kousek kuřecího řízku, upraveného jen na vodě bez jakýchkoliv přísad.

Čas od času v našem případě znamená zhruba jednou měsíčně třídekový plátek a přestala jsem podávat vodu z vodovodu. Místo toho kupuji vodu výhradně kojeneckou, která má jiné parametry, především obsah sodíku, dusičnanů, železa a ten rozdíl je skutečně dost velký. Byl to jen zoufalý pokus, kterému jsem sama moc nevěřila, ale: na veterině jsme byly naposledy před třinácti měsíci!, Čika chodí na WC každý den!, předtím obden, pokud bylo vše v " pořádku".

V pořádku to samozřejmě nebylo, ale i veterinář se vyjádřil " aspoň že tak..." a nemusí brát ani žádné léky. Samozřejmě počítám s tím, že jednou recidiva nastane, ale pokud by to bylo jednou za rok, ustojíme. A jinak s naším vetem jsem spokojená. Se zvířaty zachází moc hezky, je vynikající operatér, několikrát mi čekal i s platbou, bohužel na tohle kočičí prokletí je leckdy i nejlepší vet krátký.

Přidáno: 80 bodů.

Ivča