Luna - pejsek z útulku

19. února 2013

Nejdříve se vám musím představit. Jmenuji se Luna (to jméno jsem dostala v útulku) a jsem kříženec pitbula. I když mi budou teprve asi dva roky, tak svůj život jsem si představovala trochu jinak. To, co jsem prožila než jsem se dostala do útulku, jsou jen dohady, ale určitě to nebyla žádná sláva!

 

 

Já se totiž moc bojím! Mám strach ze všeho a ze strachu na každého cením zuby. V útulku mám špatnou pověst a to proto, že se nechci s nikým kamarádit a to ani s pracovníky útulku. Tady už mě sice nikdo neubližuje, ale ten strach ve mě přetrvává. Nasadit mě obojek a připnout vodítko, to hrozí z mé strany kousnutí! Zpočátku jsem ani na procházky nechodila, kdo by si také vzal na procházku psa, který by ho mohl pokousat! Ale dnes už na procházky chodím!

 

A jak jsem se dostala na svou první procházku? To vám právě chci štěknout.
Do útulku chodí jeden venčitel, který si na procházky vybírá ty z nás, co mají nějaké ty šrámy na dušičce a pomáhá nám v našem nelehkém osudu. On venčí Belinku a Čendu. A po skončení procházek s nimi se vždycky zastavil u mého kotce, promlouval ke mě tichým hlasem a nabízel mi piškotek. Můj strach byl ale moc velký, cenila jsem na něj zuby, krčila se v rohu kotce a piškotek jsem si nevzala!

 

Ale před pár dny mi to nedalo, pomalu jsem přistoupila k mříži a ... vzala si opatrně od toho venčitele piškotek. Další den už jsem sama ze zvědavosti čekala u mříže, jestli dostanu piškotek. To víte, že jsem dostala! Ještě pár dnů jsme s tím venčitelem hráli tu hru, kdo z koho. A dnes? Ten venčitel se domluvil s pracovnicí útulku, že by mě vyvenčil! Dostalo se mu odpovědi: Ale jen na vlastní nebezpečí! Otevřel dvířka mého kotce, vstoupil dovnitř a rovnou ke mě!

 

A už slyším ten jeho klidný hlas: Tak co, Luno, nepůjdem se projít ven? Do mě jak když hrom uhodí, tak to jsem nečekala! Zatím se nikomu nepodařilo nasadit mi obojek! Ten venčitel ke mě promlouvá tichým hlasem, i piškotek dostávám a on pomalu, ale jistě přetahuje přes mou hlavu obojek. Já byla tak zblblá, že jsem nestačila ani štěknout! A už se otvírají vrátka u kotce a já ... po tak dlouhé době jsem venku! Za chvíli se otvírá i hlavní branka a já ... ta volnost!

 

No řeknu vám, to je něco! Já šmejdila po zemi svým čenichem, všude kolem stopy po mých kamarádech z útulku a na druhém konci vodítka ten hodný náhradní páníček! Byla jsem tak opojena tou procházkou, že ani piškotek jsem nechtěla! Ale králičí ouško to jsem neodmítla! A co chvíli se ke mě ten náhradní páníček sklonil a ... pohladil mě! To jsem ještě nezažila! Ani ve snu mě nenapadlo, že dnes prožiju takovou krásnou procházku.

 

A i když netrvala dlouho, tak já jsem byla moc spokojená. Ani se mi do kotce moc nechtělo, ale nic naplat. Páníček mě doprovodil až dovnitř pomalu mi sundal obojek a já už za ním koukala jen tázavým pohledem. Přijdeš ještě za mnou a vezmeš mě na procházku? Luno, to víš že přijdu, vždyť ty teď potřebuješ trochu péče abys získala důvěru v člověka! Jé, tak to se budu moc těšit! Tak co na to říkáte, to jsem měla dnes hezký den! Tak snad těch hezkých dnů s náhradním páníčkem budu mít více!

 

První procházka už je minulostí. A jak mě páníček slíbil, že mě vezme zase na procházku, tak dnes svůj slib splnil! A víte, že už jsem se na něj těšila? Jakmile vstoupil do kotce sama už nastavuji svůj krk, aby obojek skončil na tom správném místě. Ještě vodítko a za chvíli si už vykračuji vedle páníčka jak páv! Při své první procházce s náhradním páníčkem jsem docela napínala vodítko. A dnes? Radost pohledět! Vodítko prověšené a já si užívám té krásné procházky.

 

Prošli jsme se po louce, pak jsme šli na kopec nad útulkem a procházka ... je u konce! Vracíme se do útulku, já vklouznu do kotce a v očích mám otázku. Přijdeš zase? No to víš že přijdu, povídá ten náhradní páníček. To jsem moc ráda, na to Luna, já se na tebe budu těšit. Tak ahoj a zase zítra. A očička toho šťasného psíka sledují skrz mříž toho svého náhradního páníčka, jak mizí za obzorem.

 

A jak to vypadalo na další procházce? Já, ta krvelačná šelma, které se bojí všichni v útulku už čekám u mříží svého kotce a klepu se jak ratlík v zimě! To už ale není to klepání strachy, to se těším na obojek, vodítko a hlavně ... na mého náhradního páníčka! A už ho tu mám! Dnes ani do kotce nešel, jen pootevřel dvířka kotce, já vystrčila hlavu, strčila jsem ji do obojku a už si to pelášíme ven! Chytnu stopu a neomylně mířím na louku nad útulkem.

 

A tam mi můj náhradní páníček povídá: Luni, já si tě vyzkouším, jestli umíš reagovat na nějaké povely. Tak nejdříve "sedni". Bez problémů! No a když jsem seděla, tak mi dal páníček povel "lehni"! A i když byla tráva na louce mokrá a studila mě do břicha, tak jsem bez odmluvy splnila i tento povel. Pochvaly z páníčkových úst se snášely na mou hlavu a spokojenost byla na obou stranách. Tak Luno, povídá páníček, dnes jsi toho předvedla dost, dáme si piškotovou svačinku.

 

Musím se vám ale přiznat, že já nejsem piškotová! Vzala jsem si sice pár piškotů ze slušnosti a povídám páníčkovi: Něco lepšího by nebylo? A vy, kdo mého náhradního páníčka znáte, tak se asi nebudete divit. Sáhnul do tašky a ejhle! Masová hovězí konzervička! To je něco jiného! Tak s tou já nepohrdnu! Vždyť ti páníčku říkám, že jsem masožravec a ne piškotožravec! A že jsem si pošmákla, tak to je nabíledni. Svačinka je za námi a my se vydáváme po cestě nad útulkem.

 

Já kráčím vpředu, vodítko se napne jen sporadicky a já ... představte si, že jsem se už i párkrát otočila po páníčkovi s otázkou ve svých očích: Tak co, jdu správně? Pochvala mě neminula a mě se zase zvedlo sebevědomí. A jak tak kráčíme, já si vám najednou začala hrát! Nejdříve jsem ňafala za své vodítko a pak jsme se s páníčkem o něj začali přetahovat. Chvíli jsme spolu blbli, pak páníček položil ruce na svou hruď a řekl: "Hop"! Nemusel to říkat dvakrát, já se o něj opřela svýma packama a naše zraky se setkaly.

 

Strčila jsem mu hlavu po paži a ... já vám byla tak šťastná! No tak to vidíte! Ještě před pár dny jsem byla postrach útulku a dnes? Stačilo pár dnů s mým náhradním páníčkem a já jsem ten nejšťastnější pes pod sluncem! Jak málo stačí k psí radosti! Škoda že ty naše procházky jsou tak krátké! A i když jsem byla s náhradním páníčkem na procházce teprve párkrát, za tu dobu jsem k němu přilnula tak, že bych už bez něj nedala ani ránu!

 

A je tu další útulková procházka! Procházíme hlavní branou útulku a potkáváme útulkové kamarády, kteří se vracejí ze svých procházek. Měla jsem čenich náležitě vysoko a volám na ně. Podívejte, podívejte já už mám taky páníčka! Zatím sice jen náhradního, ale mám! Šli jsme cestou do kopce nad útulkem kolem heliportu a najednou za plotem pes! Štěkal na mě a docela i cenil zuby! Páníček mě pustil na vodítku až k tomu plotu a povídá: Luničko, to je Eda a toho tu za plotem vždycky prohání Belinka s Čendou. Ale jak vidím, tak ty ho prohnat nechceš, prohlédni si ho a půjdeme dál.

 

Došli jsme až na konec té cesty, tam jsme si dali svačinku (piškotky, králičí ouška a masovou hovězí konzervičku) a protože se začalo stmívat a bylo už procházkové venčící době, otočili jsme packy k návratu do útulku. Netrvalo dlouho a za mnou se zavřela vrátka kotce. A to, co vám teď štěknu, tak to prosím nikomu neříkejte. Náhradní páníček se chystal odejít a já ... začala jsem brečet! Pacičkou jsem hrabala pod dvířky kotce, já chci jít s tebou! No tak Luničko, povídá páníček, vždyť zase zítra půjdeme spolu ven.

 

Trochu mě uklidnil ale stejně jsem ještě slzičku uronila. Tak se nedá nic dělat a já už se budu těšit na další procházku s tebou. Ach jo! Mám já to psí život! Ale stejně vám musím štěknout, ještě nedávno bych neváhala použít své zuby na svou obranu a jaká je současnost? Na útulkové procházky chodím zásadně bez vodítka a náhradního páníčka si hlídám, aby se mi neztratil. Leckdo by si řekl, vždyť tomu psovi nic neschází! No pravdy je na tom jen půl! S náhradním páníčkem jsem moc spokojená, vždyť on uzdravil mou bolavou dušičku a na každou procházku s ním se vždycky moc těším.

 

Ale když se vracíme po procházce do mého dočasného domova, tak to se mi nelíbí! Když já bych moc chtěla jen toho svého páníčka a taky vlastní domov bez mříží! Tak zatím čekám až se u mého kotce objeví ten pravý páníček a řekne: Luničko, pojď, já jsem tvůj nový páníček a půjdeme spolu domů!
Vaše Luna

 

 

 

Přidáno: 100 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?