LVT Žamberk

24. listopadu 2012

Takže tedy, co jsme za celý týden robili? Příjezd na tábor do Žamberka byl v sobotu od 12:00. I když Žamberk nemáme nijak daleko, tak cesta byla příšerná. Táta chtěl vzít i Aryse a tomu se asi dělalo blbě, protože pořád natahoval a tak jsme asi 5x zastavovali.

 

 

Nakonec jsme ještě zajeli na Pastviny. Bohužel byla zima, tak jsme psy ani nekoupali. Když jsme přijeli do Žamberka bylo cca 17:00. "Mejťáci" nám už drželi místo, tak jsem se ani nemusela rozmýšlet, kde stan postavíme. Přijeli jsme skoro jako poslední, takže ani moc nebylo místo. Jasně, že stan stál hned pod svahem, kde se po dešti drží voda.

 

Říkám si, že podle předpovědi má být celý týden slunečno, tak by to nemuselo vadit. Nějak si to nepamatuju do detailu, ale vím, že v noci pršelo až do rána a ráno stále nepřestávalo. Super no, takže hned po první noci pár věcí promočených a ještě jsem zjistila, že jsem si zapomněla doma holinky a židli. Naštěstí se vždy našla nějaká neobsazená cizí židle a místo holinek jsem se procházela vodou v žabkách.

 

Ráno trénink pochopitelně zrušili a po obědě byla schůzka, kde jsme se rozdělili do skupin s trenéry. Smallové si převzala Iveta Lukáčová (mezinárodní rozhodčí ze Slovenska), takže jsem byla ráda, protože nás trénovala i minulý rok. Odpoledne byl trénink společný pro L, M, S a teprve poté, co každý něco před trenéry odběhal, si nás trenéři rozdělili do dvou skupin ("ti lepší a horší").

 

Large trénoval Roman Lukáč, M Tereza Krčmářová a nás už jsem zmínila. Překážky se musely odvést na louku, kde se běhá, když je cvičák "na vodě", protože louka vodu rychle "vsákne", narozdíl od potopeného parkuru na cvičáku. Jelikož se přivezlo jen pár překážek, měl každý trenér k dispozici buď 1 zónovku nebo slalom, 1 tunel a 3 skočky.

 

My jsme měli sekvenci s áčkem, tunelem a 3 skočkami. Podle toho, jak každý doběhl 1. sekvenci si nás Ivetka rozdělila do již zmiňovaných 2 skupin. Nás zařadila do té lepší, ale kámošku do té horší a tak jsme ji překecali, aby jsme mohli být spolu. Ze začátku jsem si říkala: "No, první trénink, áčko a kratičký parkur, to se Goldie ani nemá, kde rozběhnout a ještě k tomu nemá ráda áčko, to nepoběží.

 

Foťák jsem nebrala a dost toho lituju. Goldie běhala hodně rychle a áčko, které odjakživa přelézala a hodně jsme na něm ztrácely, doslova přelítávala. Přesně tak, jak jsem si vždy přála (bohužel to do dalších tréninků nevydrželo). Počasí na dalších pár dní krásně vycházelo.

 

Třetí den (pondělí) se ještě trénovalo na louce, protože terén na cvičáku byl stále podmáčený. Přestěhovali jsme se k parkuru se slalomem, tunelem a několika skočkami. Jako 2. skupina jsme šli později a ve větším vedru. Goldie běhala pomalu i proto, že sekvence byly příliš lehké. Odpoledne jsme byli u parkuru s kladinou, tunelem a 3 skočkami.

 

Goldie běhala fakt krásně a konečně dělala chyby. Ivetka si nás z minulého roku pamatovala jako tichý tým. Já mlčenlivá a Goldie taková zatvrdnutá.Chválila nás, jak jsme se zlepšili (já v povzbuzování, Goldie v rychlosti), ale každý trénink mi opakovala to samé, co mi říká každý. Jelikož mi příjde divné se neustále usmívat a když se tvářim normálně, tak vypadám vražedně nebo naštvaně, mám to těžký.

 

Každý si o mně myslí, jak jsem naštvaná, že si o něm myslím něco špatného či co, vždy jsem šťastná či spokojená do té doby než se mě někdo zeptá nebo mi řekne, ať se usmívám. Říkaj to ve škole, na závodech, když přijede návštěva, dokonce už i na fb, v okolí a na cvičáku si naštěstí už zvykli. Jo jasně, směju se jen, když mám čemu. Svoje pocity nedávám najevo a nikdy jsem nedávala.

 

Tak se zase vrátíme k LVT Žamberk. Mimo každodenních tréninků jsme se také bavili na lodičkách, na procházkách, večer v klubovně a s Terkou na našich nočních výšlapech, kde jsme nejednou zabloudili. Měla jsem s sebou skateboard, takže se někteří zapojili i do ježdění. Zase moje blbá pamět, nevim, kdy začalo pršet. To je jedno, prostě lilo a lilo.

 

Napršelo mi do stanu a ještě k tomu se nám přes noc zlomila tyčka a udělala do stanu díru, po zbytek pobytu jsem měla na stanu pláštěnku. Byla jsem fakt naštvaná, protože se to nedalo. Dokonce mi pak protíkala i předsíňka. Igelitka se všema botama byla pod vodou, takže jsem neměla jedinou suchou botu (do závodní soboty jedny boty naštěstí uschly).

 

Kennela byla taky pod vodou se vším ostatním, co bylo v předsíňce stanu. Díky tomu, že byl stan pod svahem, jsme to měli my a ještě "sousedky" nejhorší, protože jsme měli stan v podstatě na vodě. Kdybych neměla samonafukovací karimatku a ještě lehátko, tak bych byla už úplně v háji. Takhle jsem to, co bylo na karimatce měla suchý.

 

Bohužel jsem tašku s oblečením neměla na karimatce a všechno oblečení kompletně se nacucalo vodou. Suchý jsem měla jen to, co jsem měla na sobě. Byl pátek, kdy se netrénuje. Ráno jsou neoficiálky pro táborníky, kteří nezávodí na sobotních ofikách, po nich lodičky a odpoledne měl být branný závod. Bohužel stále pršelo, takže se závod zrušil (byla jsem ráda, protože na takové věci nejsem).

 

Lodičky a neofky se naštěstí stihly bez deště. Jsem samozřejmě moc líná na tvoření lodičky, takže jsem se letos nezúčastnila. Večer, kdy všichni odjížděli, protože měli ve stanu od spoda potopu, jsem šla spát dřív, protože mě tak bolely kyčle, že jsem chtěla být na závody fit. Všichni spali v klubovně, protože měli ve stanech potopu, ale já díky lehátku spala ve stanu.

 

Měla jsem jen mírně nacucané prostěradlo. V sobotu byly závody opět na louce (už 3. rokem kvůli dešti). Naši trenéři jako rozhodčí. Čekala jsem jednoduché parkury, ale byly průměrné. Jumping se mi moc líbil, takový běhavý. Ze všech závodníků jsme běželi jako úplně poslední (začínali large), takže mi to mírně přidal na nervech z toho, že Goldie nepoběží, ale už vím, že když nebudu poslouchat otcovi rady, bude to jen dobře.

 

Bez jakéhokoliv rozběhávání Goldie dala čistý a rychlý běh. Bohužel byla předposlední, ale na 1. místo jí chyběly jen 3 vteřiny! Zkouška byla krutá, moc jsem se na ní těšila, ale Goldie je příšerně závislá na mamce, takže jak ji týden neviděla, tak se musela jít ještě jednou přivítat, utekla za ní. Připadala jsem si jak debil, protože takovej těžkej náběh, ona ho dá, ale už nepokračuje.

 

Máma stála přímo před slalomem. Naštěstí se hned vrátila a s diskem jsme pokračovali. Poslední běh se mi až na konec tolik nelíbil, protože byl moc lehký. Goldie už tolik neběžela, ale dali jsme čistý běh s třetím nej. časem. V tom vedru jsem už chtěla jet domů, ale přemýšlela jsem, co kdybychom se náhodou umístili.

 

Mamka nečekala umístění v žadném případě a taky chtěla jet. Řekla jsem si, že když už jsme doběhli jako poslední tým, tak už můžeme rovnou počkat. Když začali vyhlašovat open, tak jsem nastražila uši a čekala. Jelikož na 2. místě byla paní Rychnovská (rychlý border teriér), tak jsem si říkala, že jsme byli asi čtvrtí.

 

A najednou řekli, že jsme na 1. místě! Byla jsem fakt šťastná a vůbec jsem to nečekala i mamka čubrněla (moje umístění je jí většinou jedno). Měli pěkné ceny a za 1. místo krásnou vázu. Celý Žamberk jsme si užili až na ten déšť teda.

 

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro psy doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?