Mackův příběh aneb jak se stal kočkou domácí

6. ledna 2013

Macka jsem dostala od kamarádky, která rozdávala koťata. Mamka samozřejmě nechtěla, aby byl doma za žádnou cenu. Takže jsme ho nastěhovali do dřevníku. Kde měl pelech, krmení a kočkolit. Dařilo se mu tam dobře.

 

 

Nejdříve vůbec nemohl k nám domu. Začal se tedy toulat po sousedech a poznávat okolí. Jenže ho srazilo auto. Tekla mu krev z nosu a nemohl se hýbat. Rodiče se rozmýšleli, co budou dělat. Já jsem věděla, že i tak nebo tak, musíme jet za veterinářem. Veterinář uznal, že to nevypadá dobře. Buď se uzdraví a nebo ne. Macík byl u mě v pokoji. Dávala jsem mu injekcí do pusy vodu a speciální pastu.

 

Měla jsem strach o něho a taky, aby té vody neměl málo. Takže jsem mu jí dávala dost. Modlila jsem se, aby mi můj ‘‘drobeček‘‘ vydržel. Po pár týdnů později, začal chodit pít a žít. Už nebyl samozřejmě jako dříve. Na lidi je velmi opatrný, tudíž není tak přátelský. Však já ho miluji stejně. Také hodně pije, protože jsem mu vodu dávala asi hodně. Přes den se Macek začal zdržovat spíše doma a na noc ve svém dřevníku.

 

Teď přišla jeho druhá zima. Mysleli jsme si, že se to nemůže stát, že se to nestalo ani minulou zimu. Ale Macek nám ve dřevníku podchladnul. Bylo to hlavně z důvodu toho, že po té nehodě s autem, se přestal pohybovat po zahradě a hned zalezl do dřevníku, kde si lehnul do svého pelechu. Přes 3 dny jsem viděla, že něco není v pořádku. Nejedl vůbec nic, nepil a začínal se motat. Až jsem jednou po škole přišla do dřevníku a Macek se z pelechu nechtěl hnout.

 

Křičel, řval a nadával. Přišla jsem za mamkou, která si ho také velice oblíbila. Ta zase nevěděla, co má dělat, ale mně to bylo opět jasné: veterinář. Na poslední chvíli jsme zavolaly veterináře a jely. Veterinář mu změřil teplotu. Měl takovou teplotu, která se nedala ani změřit. Zase nám řekl pravdu: "Není na tom vůbec dobře."

 

Dal mu injekce a poradil nám, až ho pořád zahříváme. Další den jsme měli k němu přijet na píchance. Bylo to zase na rozmezí života a smrti. Modlila jsem se několikrát za den, ať mi ho nebere, že je mladý, že budou Vánoce, že mi to nemůže udělat. Dávala jsem mu opět injekcí napít a pastu. Potravu vůbec nechtěl přijímat.

 

Ležel vedle topení, pod horkými lahvi, zabalený do tuny dek a s mojí rukou uvnitř. Seděla jsem u něho 5 hodin a zahřívala ho tou rukou pod dekami. Další den jsme jeli k veterináři. Dal mu injekce, změřil teplotu. Už se ta teplota dala na měřit, ale pořád nebyla správná. Možná nějak 33 C? Další dny jsme mu píchali injekce sami, které nám dal. Macek byl jeden den na tom líp a druhý zase ne.

 

Začal vylízat ze své zateplené postele, což bylo dobře. Začal chodit, ze začátku se motal, ale pak to bylo čím dál tím víc lepší. Začal pít, jídlo jsme mu museli dávat do pusy. Občas vyplivnul, občas snědl. Jeho výkaly byly zahrnuty průjmy s krví.
Po 4 týdnech později, mi udělal hroznou radost, to moje štístko. Chodí za mnou, pije, jí, škrábe, hraje si a vykonává pevné potřeby.

 

Macka už nikdy nevystrčím do dřevníku ven. Už ne, je z něho Kočka Domácí. Řeknu Vám, ten má více štěstí než rozumu. No a takhle jsme podruhé zachránili Macíčkův život. Doufám, že už mu žádná smůla nehrozí.

 

 

 

Přidáno: 80 bodů.

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro kočky doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?