Málem zabila svého koně...

10. prosince 2010

Pravdivý příběh o tom jak to dopadne,když si někdo hraje na někoho,kdo doopravdy není...

 

Všechno to začalo před dvěma lety,někdy o prázdninách(tehdy mi bylo deset).Totálně jsem propadla lásce ke koním.Co jiného jsem tak mohla začít dělat,než začít chodit do stáje jezdit na nich.To se mi povedlo někdy začátkem října.Ve škole jsem o tom řekla pár kamarádkám,které to pak řekli svým kamarádkám a nakonec to věděla celá třída.Tím pádem i Anna.

 

Anna měla velmi bohaté rodiče,myslela si,že tím pádem může všechno.Byla to taková ta nafoukaná Barbie.Vždycky musela být nejoblíbenější ze třídy a nesnesla,když byl někdo jenom o trošičku oblíbenější než ona.To se bohužel stalo právě mně.Tím,že jsem začala chodit ke koním,se ze mně stala,ehm,jak to říct,"třídní hvězda"(to jsem ale nechtěla). Každý den se mně ptali, jaké to bylo na koních (i když jsem chodila jezdit pouze v pondělí) a tak podobně. Anna si toho všimla a musela s tím něco udělat-přece jí místo nejoblíbenější dívky ve třídě nepřebere nějaká nula,ne?? Anna dennodenně přemýšlela,jak být opět oblíbená.A pak na to přišla.

 

"Mami,tati,kupte mi koně!"-tak přesně tohle jsem slyšela jeden den,nějak ke konci listopadu,když jsem šla ze školy.Přesně tohle řekla Anna svým rodičům místo pozdravu,když ji přijeli vyzvednout ze školy.Jak už jsem psala,Anna měla velmi bohaté rodiče,kteří by pro blaho své dcerunky byli ochotni zaplatit jakoukoli cenu.

 

Uplynul asi tak týden,kdy jsem přišla do školy a ve třídě jsem viděla hlouček spolužáků jak stojí okolo Anniny lavice.Popravdě mně ani nějak moc nezajímalo, co se děje,ale jelikož jsem měla lavici dvě řady za Anninou lavicí,chtě nechtě jsem okolo projít musela.Otočila jsem se na Annu a viděla jsem škodolibý úsměv v její tváři.Nečekala jsem nic dobrého. A v tom jsem to slyšela."Rodiče mi koupili koně." říkala pyšně Anna.Už tehdy mi bylo jasné,že to nedopadne dobře,ale byla jsem ticho.Jenom jsem jí na to řekla "Hm,hezký.".

 

Ten den jsme s kamarádkou Katharinou nemluvily o ničem jiném než o tom,jaký to teď budou ve škole muka,jak se bude furt vychloubat a podobně.Tak jsme si řekli,že by byla legrace jí tajně pozorovat na jejich hodinách ježdění.

 

Ještě ten den jsme tak učinily.Doma jsme se oblékly do maskáčových kalhot a zelených mikin (to proto,aby jsme lépe splynuly s prostředím - nemohly jsme si dovolit,aby nás viděla,to by zase byli kecy, jak závidíme a tak). Naštěstí se pochlubila i s tím, kdy a kde má své hodiny ježdění. O půl třetí jsme vyrazily, abychom byly okolo třetí na místě. Její hodina ježdění byla příšerná.Sotva na tom koni seděla-a to nám vykládala jak v šesti letech letech jezdila u dědečka na ranči a jak u něj i skákala.Prostě hrůza. Druhý den se samozřejmě vychloubala,jak ji to šlo a jak cválala(sotva se na tom koni udržela v kroku).Já a Kath jsme se jenom tiše smály,aby si ničeho nevšimla.

 

Takhle to šlo až do začátku prázdnin.Mezitím se mi podařilo přemluvit Katharinu aby taky začala jezdit.Užili jsme si tak spolu spoustu legrace. Pak nás Anna pozvala, jestli bysme s ní nechtěli jet na vyjížďku. Souhlasily jsme - řekly jsme si,že by to mohla být i docela legrace,s tím jejím jezdeckým uměním,které jsme viděly.Ale nakonec to legrace rozhodně nebyla...

 

V den naší společné vyjížďky jsme s Kath přemlouvali naši trenérku,aby nám dovolila jet samotné na vyjížďku do lesa.Nakonec se nám to podařilo.Ale teď bych byla rozhodně raději,kdyby tehdy jela s náma... Bylo čtvrt na dvě,na naši vyjížďku jsme si daly sraz ve dvě hodiny u rybníka.S Kath jsme začaly čistit naše koně,pak jsme je nasedlaly a nauzdily.Ve třičtvrtě na dvě jsme krokem vyrazily k rybníku.Na místě jsme byli chvíli před druhou. Anna dorazila si za pět minut.

 

Naše společná vyjížďka začala.Jeli jsme krokem,pak jsme naklusali,zajeli jsme do lesa,trošku jsme cválali...zkrátka všechno šlo dobře. S Kath jsme si myslely,že se Anna změnila,že už není tak nafoukaná.Ale to jsme se spletly. V cestě nám stál spadlý strom. Ležel na tak špatném místě,že nešel normálně obejít, šel jenom přeskočit.Kath navrhovala.aby jsme se vrátily a a jely jinudy,ale Anna chtěla skočit. Popravdě, Anna skákala asi dvakrát.Poprvé s vodičem,a to málem spadla,a podruhé sama,a to spadla úplně.Věděly jsme,že to není dobrý nápad,ale ona chtěla skočit.Já a Kath jsme trom přeskočily jakoby nic,ale i tak jsme doufaly,že si to Anna rozmyslí...ale nerozmyslela.Neuměla správně určit místo odrazu,a její kůň jí zkrátka nechtěl odmlouvat,protože by ho potom spráskala bičíkem.Tak skočila.Jenže její kůň zavadil přední nohou o strom a spadl i s Annou.Okamžitě jsme volaly naši trenérku a řekli jsme ji,co se stalo.Když přišla na místo tak okamžitě volala veterináře,protože její kůň si vážně poranil nohu.Zlomenou ji neměl,ale co přesně se mu stalo,tak to si už nepamatuji.

 

O tři měsíce později,stejní lidé,stejní koně,stejné místo.

 

Byl říjen.Opět jsme spolu jely na vyjížďku,už ale trochu s obavami,co se stane.Na Annině koni se dalo jezdit,ale už nemohl skákat,nemuselo by to dopadnout dobře.S Kath jsme doufaly,že se Anna poučí...ale nepoučila.Opět jsme jeli lesem. Opět byl v cestě spadlý strom,ovšem tenhle šel obejít. Já jsem jela v čela skupiny.Strom jsem objela,Kath taky,jenom Anna ne.Ona musela skočit.A také skočila.Její kůň při doskoku silně klopýtl,Anna spadla.Její kůň strašně kulhal,bály jsme se,že má zlomenou nohu a že by ho mohli utratit...a naše obavy se naplnily.Když přijel na místo veterinář,řekl nám,že má zlomenou nohu,a že se asi bude muset nechat utratit.Nám(teda mně a Kath) se ho ale podařilo přemluvit,aby ho neutrácel.A to bylo dobře.

 

Teď je prosinec,Anniny rodiče se museli kvůli práci odstěhovat někam na Moravu.Odstěhovali se asi v půlce listopadu,od té doby jsme Annu neviděly,ani jsme o ní nic neslyšely.

 

Jak to dopadlo s Anniným koněm??Koupili si ho lidé z nějakého ranče,kde mají především staré koně a koně po těžkém zranění,na kterých se již nedá jezdit.Ten kůň se tam teď má velmi dobře,na první pohled byste ani neřekli,že jen o vlásek unikl smrti...Ten kůň byl sedmiletý anglický plnokrevník se slibnou závodní kariérou,ta ovšem vyhasla v jediném skoku...

 

Přidáno: 120 bodů

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.

Další podobná témata

Pro koně doporučujeme

Zobrazit předchozí produkty.
Zobrazit následující produkty.
Staňte se součástí programu

HelloSandy Family

a získejte pro sebe i svého mazlíka řadu výhod.
Více o HelloSandy Family
Šťastná rodina se psem

Potřebujete poradit?

Napište nám, v pracovní dny běžně odpovídáme do 24 hodin
Poradna není určena pro řešení akutních případů. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, neváhejte a navštivte veterinárního lékaře!
Hlavní menu
x

Skvělé, máte to v košíku

fotka produktu

Opravdu chcete smazat tento inzerát?